Útok na maratón: Teror v Bostone

Iste bola to obrovská tragédia. A celý proces honby za páchateľmi je spravený formálne bezchybne. Či už sa jedná o únos Číňana alebo o prestrelku na pokojnej ulici. Berg sa snaží zrekonštruovať najsilnejšie momenty. A z preživších sa snaží spraviť hodnoverné a komplexné postavy. Preto tu figuruje toľko mien. Ale nejakého hrdinu tu nemáme. Všetko je to kolektívna snaha o dopadnutie. Občas zažiari Wahlberg, občas J.K. Simmons a takto ideme stále dopredu. Tým, že základný kameň je samotná udalosť, zabúdame na hĺbku postáv, vzájomné vzťahy a nejaký presah voči divákovi. Je to natočené pekne ale necítiť z toho žiadnu silnejšiu emóciu. A keď už príde je príliš vykonštruovaná než, aby skutočne ulahodila. Na taký ľudský príbeh o neľudskom čine je tam toho, čoho sa chystiť, trestuhodne málo. Veľa hercov je tu skrátka len tak do počtu. Bergovi chýba osobitosť režiséra s myšlienkou. Ťahá svoje filmy posledného obdobia smerom ku konzumentovi, ktorý nepotrebuje rozmýšľať. Stačí ak tam dá nálepku - Toto sa naozaj stalo. Mne to ale akosi nestačí. Dokonca aj Ross s Reznorom sú tu akýsi nevýrazní. (11.03.2020)

SPOILERY: Samotná přestřelka rozhodně více než solidní, ale takové Hříšnici a Svatí z pohledu taktiky, přehlednosti, logičnosti a detailů si pořád u mě udržuje korunku pro nejlepší filmové přestřelky na plátně s plným realismem a citem pro detail, spolu s ozvučením. Protože po pěti minutách přijede policejní boss, kterého jako jediného napadne nějak obejít nepřítele z boku a překvapit ho. Takže vlastně na tom celá přestřelka padá. Naneštěstí se v závěru přidá několik scén, které mi kazí výsledný dojem z filmu. Předně fat ass bitch na střeše spolu s FBI odstřelovači, co má hustý hlášky, uhlazený rozhovor s manželkou atentátníka co vyzní do ztracena a zejména "emocionální" projev Wahlberga o tom jak jeho žena nemůže mít děti, protože to téměř nesouviselo s dějem. Mě nevadí, že jeho postava je fiktivní a trošku na sílu je zde vyzobrazen nějaký hrdina v popředí. Protože dokud se věnuje své práci a případu, nemám s ničim takovým problém. Ale rozhodně nechci, aby režisér na něm stavěl celou tu strukturu a tlačil ho víc a víc do popředí, protože se zůčastní všeho zásadního co se tam děje. Na druhou stranu jeho šokovanej výraz, nebo rozhovor doma se svojí ženou, kde se sesypal ve mě emoce už vyvolal, protože to působilo lidsky a přirozeně. Exploze jsou zvládnutý prvotřídně, technická stránka je prostě áčková, jen mám problém s kamerou. K tomu, abych sledoval realisticky působící film, nepotřebuju aby se všude houpala, sledovat to 130 minut je na bolehlav. Tento prvek však zapadá do následného atentátu - všude chaos, nářek obětí, potrhaný asfalt, krev, končetiny, minimální orientace a celková stavba před atentátem je perfektně zvládnutá, že divák napjatě vyhlíží onen útok. Samozřejmě to ve mě vyvolalo zhnusení. Nevim, co vede ty lidi k tomu dělat takový věci, je to strašný. Špičková pětiminutovka v autě s mladým asijským hochem je vygradovaná do extrému, senzační vyustění a fantastická minimalistická hudba rohložená po celým filmu. Já se jinak bavil solidně, závěr mi však přišel trošku slabší. Po dlouhé době mě potěšil Kevin Slanina. Jeho vyšetřování jsem si užíval každým záběrem, veškerá rekonstrukce, vychytávky a tak podobně...Deepwater mě však bavil víc. (24.12.2017)

Bál jsem se toho jak je film moc dlouhý ale nakonec to ani nevadí, střídání reálných a filmových záběru bylo velmi povedené, příběh a lapeni atentátníku strhující i když při přestřelce policajti dostávali co proto, a nakonec byli tak zmateni že šli pro ti sobě tak dokázali přes všechny nástrahy chytit atentátníky, konec velmi působivý, herecké obsazení filmu se velmi dobře vybralo. (15.01.2017)

Peter sa špecializuje na nakrúcanie filmov, podľa skutočných udalostí, a najlepšie bude, ak si k tomu, prizve na spoluprácu, už osvedčeného Markyho - Marka, a vzniká opäť strhujúci príklad, že ak sa spoja dve zapálené hlavy dohromady, tak to stojí za to ! Ďalšie veľké PLUS spočíva v tom, že Marek je rodákom z Bostonu - Massachusetts, kde sa odohráva tento skutočný príbeh. V roku 2013, sa konal, už v poradí 113. Bostonský maratón „hrdých patriotov” . V jeho cieli, čakalo na súťažiacich a návštevníkov, jedno nemilé prekvapenie, ktoré v sebe nieslo - CHAOS a PANIKU. Dvaja bratia Džochar a Tamerlan Carnajevovi, ( ktorí boli pôvodne zo severného Kaukazu ), tak títo so sebou priniesli dve podomácky vyrobené BOMBY, ktoré pár sekúnd po sebe, jedna za druhou, VYBUCHLI, a ich následky so sebou zobrali 3 ľudské životy + zavraždili ešte jedného policajta, už na úteku + bolo stovky zranených... Od tohto okamihu, sa začal uskutočňovať velikánsky HON na TERORISTOV, po ktorých vyštartovalo tisícky a tisícky nabrúsených fízlov, ktorí si želali, len to jedno jediné... Momentálne sa dá nakrútiť čokoľvek. Dokazujú to aj Berg s Wahlbergom. Lišiacky sa popasovali s jednou myšlienkou. Pôvodné, archívne, dokumentárne zábery z roku 2013, šikovne zostrihali, s tými filmovými, a výsledok, je tak pekne zosynchronizovaný, že normálne nespoznáte rozdiel, čo, je čo. Mal som reálny DOJEM, akoby som sa ocitol, v tom čase a mieste, keď sa to uskutočnilo. Opäť spomeniem jednu filmovú sekvenciu, ktorá ma maximálne upútala. Je to tá, počas nočnej a intenzívnej, dynamickej, divokej PRESTRELKY, v nočných uliciach, s policajtmi, po ktorých bratia vyhadzujú bomby. Pripadal som si, ako v nejakej počítačovej hre. Napríklad Grand Theft Auto. Občas som bol taký napätý, že réžia s kamerou, mi riadne brnkali na nervy, ale tak to má byť. Inak, tento film, je aj poriadny americký PÁTOS, s americkými VLAJKAMI, v popredí, ale popri tomto, sa to dá všetko vstrebať. Je to kvalitne prepracovaná REKONŠTRUKCIA skutočných udalostí, starých, takmer 4 roky, pričom pri pozeraní som mal pocit, že som v centre diania. Výborná práca filmárov, ktorí sprostredkovali všetko tak, ako sa presne stalo... (05.02.2017)

Je Den pakokotů, a než první rachitický Keňan dochrastí do cíle maratonu, kde pojde na podvýživu, rozlehne se Bostonem strašlivé bum! Podle tohohle je to pomalu bestiálnější masakr, než když jim muslimáci parkli Boeingy do WTF, a ten maraton prý svou proslulostí už dávno zastínil i Feidippidův poklus do Athén … NOTYPYČO! Věděli jste, že při sesuvech půdy zařve ročně v Guatemale kolem 300 lidí? A neštěkne po nich ani pes. Ale když kousek na sever amatérští síajej tenoristé Džochar s Dudájevem rozmrdají prskavkovou bombou matičkama 3, slovy tři!!!, pojídače horkých psů, a to ještě podle všeho úplnou náhodou, naservírují nám světospásní soudruzi do kin odporně patetickou tryznu skoro o národní genocidě. Xblití! Empatie je príma věc, ovšem mediální silou ždímaná píár močovina zlo. Pak se stává i u nás, že tuhle hapá letadlo s pár vymatlanýma pukama a klaka slaboduchých loutek na Staromáku do kamer lká, jako by jim pochcípaly vlastní mámy. Ale škoda. Ta demagogická reklamní rekonstrukce jinak docela odsejpá, je slušně zdramatizovaná a má opravdu kulantní přestřelku, ale posledních dvacet minut to pohřbí pod takovým nánosem žluklých hlenů, kýčovitého hnisu a smradlavých tendenčních zvratků, že pro ten odpad musí jeden hrábnout hodně hluboko do žumpy. (27.01.2017)