Hranice zlomu

Solídne sfilmováná dráma, ktorej sa dá vytknúť iba jedna, ale zásadná vec - nefungujúca chémia medzi ústrednou dvojicou. Príbeh filmu je ale príliš silný a rozdielne svetové lokácie príliš pekne nasnímané na to, aby ho podržali nad priemerom a divák neľutoval tie dve hodiny s ním. Dávam do jedného vreca s Hackfordovým thrillerom Proof of Life a budem si pamätať pre záver a strašidelného digitálneho černoška, ktorý musel stáť produkciu viac než Clive Owen. (29.08.2006)

Tématicky velmi zajímavé drama, které se tak trochu nešťastně utápí v šablonovitém ději a zbytečném sentimentu. Filmu nechybí silné scény (dítě s granátem, Rudí Khmérové, sup a dítě... ), ale problém je v tom, že jakmile skončí, následují většinou dlouhé pohledy na drsného Clivea a Angelinu s trochu úsměvnou ofinkou a všechno je v tu ránu ztraceno. Campbell odvedl solidní práci, ale ty dvě hodiny stopáže bych přeci jen trochu zkrátil. (17.10.2009)

Hranice zlomu je film, ktorý sa hodí ako skutočný príbeh na nedeľný večer na verejnoprávnej televízii. Tak som ho aj videl. Pripomínal mi skôr nejakú taliansku televíznu drámu s miestnimi hercami, ako vysokorozpočtový hollywoodsky veľkofilm. Podobné typy filmov by mali mať oscarové ambície, v tomto sú Hranice zlomu podobným prípadom, ako Angelinino Mighty heart. V konečnom dôsledku, aj napriek prostrediu, iba neambiciózna melodramatická omáčka. (25.09.2012)

Uff... Na jednu stranu opravdu silný zážitek, na druhou stranu ho ubíjejí nudnější scény, které se s těmi krutými neustále střídají. V každém případě se film může pyšnit dobrými hereckými výkony (především trio Jolie, Owen, Emmerich), jemnou hudbou Jamese Hornera a hlavně celou první třetinou. Počínaje snobským banketem, přes hození banánu doprovázené salvou smíchu (za který bych mimochodem všechny přítomné bezváhání do jednoho smějícího se idiota postřílela), přes odjezd hlavní hrdinky do zahraničí, přes nalezení na kost vyhublého dítěte, přes zabidlování v táboře, až po její odjezd zpět domů. Tahle část byla pro mě skutečně kritickou, protože při záběrech na zubožené a zmrzačené obyvatele tábora, jsem měla každou chvíli problém zadržet slzy... Druhou silnou částí pro mě byla scéna, ve které figurovali čtyři Rudí Kmérové, všichni hlavní hrdinové, miminko, jeho maminka a ruční granát. Tuhle scénu se nebojím nazvat šílenou, protože skutečně byla a musela jsem se neustále ptát sama sebe, zda-li je vůbec možné, aby existovali takovéhle svině... Poslední opravdu dobrou částí je snaha hlavní hrdinky o záchranu své (ne)tajné lásky a následný neočekávaný konec. Ale i přes některé opravdu geniální scény nemohu zapomenout na zbytečně dlouhé pomlky mezi jednotlivými "misemi" a možná mi nesedělo i samotné střídání misí. Myslím, že jedna lokalita ve stylu "Slz slunce", by byla mnohem lepší... (17.10.2009)

Film se rozjíždí opravdu velice slibně, ta snobská párty, od které to všechno začne a semínko pochybností o "civilizovaném" světě, které se zahnízdí v hlavě Sarah a ještě její následná cesta za dobrodiním vykoupená tvrdým otřesem dosavadních "hodnot", to všechno směřuje k vysokému hodnocení. Potom se ale začne film pomalu topit v romantice, Angelina dělá příliš často příliš smutné oči, její druhá výprava už trošku tlačí na pilu a návštěva Čečenska jede ad absurdum - kráska se promenuje mezi střelbou a neohroženě se chystá vysvobodit svého prince. Chyběl jen zpomalenej běh sněhem a Vangelis. (08.05.2005)