Anon

Andrew znovu nezklamal.V mejch očích rejža jednoho jedinýho nadprůměrem se pohybujícího filmu,a to Vyměřenýho času.Jinak Anon je tajemná,pomalá scifi,která plyne,jako když rvete svoje tělo z hostýho bahna.Ale k čemu tohle je,fakt nechápu.A nehrát tam Amanda a Clive,tak ten film dostane jen jednu prťavou hvězdičku.40%. (20.05.2018)

Andrew Niccol má můj velký respekt. Má na kontě už sedmý autorský projekt(scénář+režie) a všechny jsou velmi dobře napsané a solidně natočené. Jenže stejně jako v případě těch předchozích, i tady nějaké ty minuty přebývají, takže je poslední třetina zbytečně rozvláčná. Niccol rozvíjí myšlenku, jak by mohl vypadat svět, kde by se vše, co člověk vidí, zaznamenávalo a v mnoha případech i sdílelo s vládou, policií...prostě někým, kdo má pocit, že se díky takové kontrole zamezí třeba zločinnosti. Oči všech, by se staly kamerami. Velmi sympaticky se nesnižuje k moralizování, ale vcelku zábavně ukazuje, jaké důsledky by to mohlo mít. Sledujeme netradiční detektivku, která je jako z pera I. Asimova(přestože robota zde nenajdeme) Pro milovníky knižní sci-fi, bude Anon mnohem stravitelnější, než pro příznivce SW, ST, nebo Marvelovek. Svět ve kterém se Sal pokouší polapit "ducha", je totiž velmi podobný tomu našemu a atmosféra je spíš komorní. Přesto působí díky drobným úpravám dostatečně "jinak"; jde jen o jinou realitu, možná nepříliš vzdálenou budoucnost.I přes zmíněnou rozvláčnost a závěrečný banán, jsem spokojený a můj vděk Netflixu narůstá. Anon není film, který by si na sebe v kinech vydělal, ale určitě není horší, než většina mainstreamových sci-fi posledních let. PS: Motiv je velmi podobný epizodě Celá tvá minulost (S01E03) ze seriálu Černé zrcadlo. Pokud se vám jedno z toho líbilo, doporučuji zhlédnout i to druhé. Objektivně je 62% odpovídající hodnocení. Já zaokrouhlím nahoru. (03.10.2018)

Niccol by si rád zopakoval solidní In Time a daří se mu to tak napůl.Anon má super nápad (jakkoliv není úplně inovatvní a třeba v Black Mirror bylo něco podobného) a fajn zpracování utopické a divně studené budoucnosti,ale zároveň je schopen to všechno utopit v nevýraznosti bez špetky drajvu a tendenci diváka uspat...60% (17.05.2018)

It's not that I have something to hide, I have nothing I want you to see. Popravdě tento typ sci-fi filmů mi vyhovuje úplně nejvíce. Méně akce, méně efektů, ale mnohem více hlubokých myšlenek a filozofických otázek, které nedají spát. Jestli se to dá aplikovat na dnešní svět, to už je na každém. Někdo to vidí a někdo ne. Tématem filmu je otázka soukromí. Jak moc je soukromí důležité? Jak moc si ho střežíme? Jak moc nám ho za našimi zády berou? Filmu se dá vytknout, že je poměrně monotónní a tmavý. Opakování stejné hudby tomu taky nepomáhá. Cílem bylo vytvořit velmi specifickou melancholickou atmosféru.  7/10 (06.01.2024)

Pokud sklidím profesionální knižní kritiku a recenze čtenářů v takové podobě, že je mé dílo nejen navrženo na ocenění Knihy roku, známým režisérem zařazeno na seznam budoucích zfilmovaných knižních děl, že již mne daná kniha profesionálními kritiky zařadila (jejich slovy: katapultovala) mezi přední spisovatele tak náročného žánru, jakým je Umělecká literatura faktu, je to nepopsatelný pocit. Zvláště vědomí toho, že jsou to čtenáři pro něž píši, oni jsou pro mne těmi nejdůležitějšími, a na oplátku si mohu přečíst jejich recenze, které zahřívají mé srdce a dávají mému mozku podněty k hledání dalšího podnětu ke zpracování... Kdybych se však zachovala jako Andrew Niccol, a domnívala se, že se musím držet toho co mne tak obrazně vyneslo vzhůru, brzy bych bolestně dopadla na tvrdou zem... Snaha o držení se jedno úspěšného tématu i dalším dílem, je neudržitelná. Pokud samozřejmě nejde o volná či přímá pokračování stejného tématu. Ale i tak, úspěch je zároveň trestem. Neboť je jím nastavena laťka, pod kterou už žádný autor nikdy nesmí spadnout... Což je právě případ tohoto snímku a jeho režiséra a scénáristy, tedy autora v jedné osobě. Chtěl-li těžit z úspěchu a tedy nastavené laťky v podobě díla In Time, měl se na přeskok oné laťky připravit... Několik kaluží umělé krve a menších i větších odhalených ňader, nezachrání zpackané kroky na dobrém podkladu (námětu). Divák de facto nemá možnost ztotožnit se, či spíše porozumět charakterově jakékoli postavě, když žádná nemá žár života. Pouze kalkulace, chlad, a odstup s navíc předvídatelným vývojem děje. Nad kriminálně zpracovaným tématem ne nepodobným mnohem propracovanějšího počinu Equilibrium r. 2002, by zajisté zalomila rukama i královna žánru krimi, Agatha Christie... Výsledný pokus A. Niccola zdolat laťku nastavenou dílem In Time, skončil jejím krkolomným podskočením.... Nicméně, za snahu 20% a za snahu Netflixu dalších 20%. Dohromady tak 40% a dvě hvězdy... Snad se z této chyby Andrew Niccola poučí. (04.06.2018)