Upíri

Na svojí dobu šlo určitě o velmi dobrý film, o tom není pochyb. Stavba příběhu je velice zajímavá, a to co začíná jako krimi se později přesune skoro až do gotického hororu a vyvrcholí to variací na "krvavnou paní". Bohužel, dnes už tento horor nemá v podstatě co nabídnout a zub času si na něm vybral svoji daň. Mně by akorát zajímalo, jak hodně se na něm Mario Bava podílel.... (26.04.2015)

Scénář i samotný děj jsou hodně zajímavé, ale po shlédnutí tohoto filmu se spíše přikláním k názoru, že se o horor jedná jen okrajově. Detektivní podstata filmu se přehlédnout nedá a skoro celý film se točí jen v duchu hledání důkazů a postupného odhalování proč mizely nebohé dívky. Za celý film neuvidíme nic nadpřirozeného, žádnou krev ani samotné upíry. Jediné o čem by se tak dalo uvažovat byla proměna vzhledu samotné vévodkyně.Atmosféra filmu není ani děsivá, ani mrazivá jen spíše docela napínavá. Tak jak to u správných detektivek bývá. Samozřejmě nelze upřít, že probíhající děj dokáže upoutat divákovu pozornost, ale to spíš proto, že každý čekal obrovské finále které se ovšem nekonalo. Nejlepší na celém filmu je samotná hudba. Podmanivé tóny italského orchestru a famózní zvuk smyčcových nástrojů dokázali divákovi rozproudit krev i ve scénách, kdy se toho zas až tak moc zajímavého nedělo. (05.05.2010)

Natočit film o upírech v Paříži bez upírů a v Římě... ale proč ne. Horor to určitě není, ale docela slušná detektivka s mysteriózním nádechem jo. Solidní atmosféra, pěkná hudba, standardní hororové kulisy záhadného domu uprostřed moderního města. Za krásnou Giannou Marií Canale nijak nezaostává neméně pěkná Wandisa Guida. Vlastně ani nevím, proč jsem to chtěl vidět. Asi studijní důvody. (16.02.2013)

Pravda, Maska démona je o hodně stupňů výše, ale mně se tenhle černobílý horror? líbí. Chvílemi připomíná poctivé gotické horrory, v některých scénách se mi vybaví staré francouzské filmy, zejména Kráska a zvíře. Příjemná vizuální stránka především interiérů domu hraběnky a sklepení evokuje obrazy z dávných časů. Vše doplňuje působivá hudba, která v italských filmech taková často bývá (F.Mannino, R.Vlad - jak příznačné jméno...). Především k dnešnímu pojetí upírů je název poněkud zavádějící, i když tenhle termín se často používal i metaforicky. Například kapitalisté byli upíři, kteří vysávali dělnickou třídu ( to by mě zajímalo, čím by se označili komunisti...kteří krev milovali - rudá vlajka, barva krve, revoluce, šátků, hvězdy.....). (17.08.2010)

Upírina je to iba v prenesenom slova zmysle a ako horror to určite nefungovalo ani v čase svojho vzniku, ale isté brakové, rodokapsovou literatúrou šmrncnuté kúzlo to predsa len má. Neuvidíme teda dekadentných švihákov so špicatými trojkami, ale potešia aspoň kulisy honosného šlachtického sídla s neodmysliteľnými pavučinami, tajnými chodbami, šialeným vedátorom a tajuplnou, výstrednou šľachtičnou, postihnutou (pozor, spoiler!) "bathory syndrómom". Naivné a zároveň pôvabné - presne v intenciách béčka na jedno použitie. BTW: dnes, v čase pogromu na fajčiarov, ma fascinovalo, ako hlavný hrdina, reportér Pierre Lantin (s vizážou a hereckým "talentom" Lexa Barkera) húli jednu od druhej a nezahasené špaky hádže pokojne na zem - zásadne, keď je v interiéroch. (08.03.2010)