Princ mamáčik

Dobře vy, pane Budař! Čekal jsem jízdu, ale tohle opravdu ne. Pohádka o Mamánkovi, studie opožděné iniciace, se rozjíždí ve stylu české žánrové produkce posledních desetiletí, tedy bezzubě (hlavně vinou oblíbeného vysvětlovacího úvodu), leč už při tom je o poznání vkusnější, než na co jsme zvyklí. Co se ale odvíjí od procitnutí v lese, jakož i způsob podání a zobrazení, je úplně jinde (snad jen ty čarodějnice mohly Trošku ubrat; i když vzhledem k jejich původu...) a současní zaběhnutí výrobci pohádek, neustále nám cpaní domácími produkcemi v čele s ČT, by se už konečně mohli jít zahrabat. Osnova děje Budařovy prvotiny sotva může být primitivnější: princ se nedostane dál než do nejbližší hospody, odtud zpátky do lesa a k hrobařovi. Přesto dál, než kdokoli před ním. A stane se všechno, co se stát má a musí. Celá předlouhá pasáž pohřbení patří k tomu nejlepšímu, co jsem v českém filmu posledních desetiletí zažil. Škoda toho Abrháma (Huba nudný) a Lasici (Polívka jako hrobař ušel, jako vypravěč slabší). Nagyová přesná a, Pámbu mě netrestej, asi vhodnější, než by byla Šafránková (ale zase ta nepatřičná libuškovost by mohla dát celému komplexu s matkou zajímavou dimenzi). Kubařová schopností hrát roli i půvabem strčí do kapsy nejednu princeznu, k tomu jeden z nejlepších Vetchých, co jsem zažil, Javorský nejlepší jako vždy a všude, titulní Budař e-pes-ní. Pro posvátný dub mluvící hlasem Josefa Kemra a pro komára jako průvodce zásvětím jsem ochoten odpustit "vůbec" ve významu "vůbec ne", neustálé "pokud" místo patřičného "jestli" i opakované "omlouvám se" v hovorech se Smrtí. Díky! (31.12.2023)

Začátek vypadal nadějně, ale na cestě k happyendu se to nějak zvrtlo. Pitvoření dvou čarodějnic či klopýtání hrobařových pomocníků po lese s rakví se poněkud tlouklo s existenciálními či hororovými motivy. Jan Budař si zkrátka všechno vymyslel i natočil sám, což byla chyba. Měl do procesu zapojit i někoho, kdo by měl od látky trochu odstup. Na druhou stranu, třeba Ondřej Vetchý byl výborný a vypadal, že si roli užívá (50%). (30.12.2023)

Princ Mamánek možná není úplně bez chyb a není tou nejlepší pohádkou v historii, ale já se bavil nad očekávání a s chutí tomuhle evidentně osobnímu projektu Jana Budaře dám zasloužené čtyři hvězdy. Mnohem raději budu koukat na podobně osobité pohádky, než na prefabrikáty jdoucí na jistotu, které recyklují stále to samé dokola. On to sice svým způsobem dělá i Budař, ale dělá to z mého pohledu lépe a já mu ty nedostatky velmi rád odpustím...70% (11.03.2023)

"Odvahu dobrého krále střeží paní smrt. Tehdy králem staneš se, až potkáš se ní, dříve ne..." Musím říct, že jsem měl vůči této pohádce jisté předsudky, protože Jana Budaře moc nemusím. A v jistou chvíli (viz scény s šišlavými čarodějnicemi) jsem si říkal, že jsem se ve svém despektu vůči této autorské Budařově pohádce nemýlil. Ovšem povětšinu času jsem byl docela spokojený. Námět o tom, jak se z jednoho rozmazleného princátka stal opravdový muž, asi zas tak úplně originální není, ovšem způsob, jakým k této přeměně  došlo (setkání s paní smrtkou) už ale ano. Jana Budaře mám spojeného spíše s rolemi komediálními (s někdy až trapným humorem), zde se ale setkáme i s poměrně temnými (téměř hororovými) momenty což se mi celkově docela líbilo (ač bych si tedy odpustil scénu s hnusným hadem). Vizuálně je pak velmi mistrně zpracován onen pobyt prince v království smrti. Vybrat si za kameramana Jana Malíře se tedy Budařovi opravdu povedlo.  Coby milovník klasiky pak musím ocenit i nápad do filmu zakomponovat hned několik klasických melodií vážné hudby. Celkově tedy (i díky obsazení půvabné Veroniky Khek Kubařové) poměrně velká spokojenost. (03.01.2024)

Honzu Budaře mám rád. Je to skvělý hudebník, mám moc rád jeho písničky (jeho CD mám snad všechna)  a nevadí mi ani jako herec ve filmu. Na jeho posledním koncertu tak před třemi roky nabízel po koncertu cédéčka a knihu co sám prý napsal a ilustroval. Pohádku Princ Mamánek. Hned jsme do toho šli. Jenže doma ouha, pohádka potomstvu moc neštymovala. Dokonce jsme knížku ani nedočetli. Přešla nějaká doba a je tu film Princ Mamánek. Když se na naší scéně objeví nová pohádka, každý tak nějak automaticky tuší, že to bude zase něco ve stylu štědrovečerních pohádek. K nezbytnému kapru, bramborovému salátu a cukroví, nás ČT pravidelně krmí pokaždé nějakou to novou pohádkou a všechno je to takové stejné, sterilní, přibarvené a aromatizované. Dokonce si pořádně nevybavuji, kdy se mi nějaká taková pohádka líbila naposledy a její jméno. Ne, tím že stárnu to fakt není.  Když se pak takový divák koukne na Mamánka (nedej bože s dětmi), čeká ho šok. Ona je to vpodstatě taková polodětská a hodně neumělá variace Sedmé pečeti.  Budař se nám tu něco snaří sdělit, ale moc mu to nejde a mnohdy vizuál výrazně kraluje nejen nad scénářem, ale bohužel i jeho herectvím. Pokud je to žánrově pohádka, má to být pohádka. A né filozofický maglajz na téma dospívání, zmoudření a přijetí smrti jako nezbytného konce všeho. To vše ale v dětsky pohádkových kulisách. Opravdu nechápu, jak se někomu může líbit radoby středověká krčma v Dětenicích. Něco tak umělého a ochotnického v tom nejhorším slova smyslu jsem vlastně nikde jinde neviděl. Donedávna bych věřil, že tohle aber echt historisch může fungovat snad jen na zájezd německých turistů odněkud z Bavor. Ale zdá se, že  i na Budaře, který byl prý v tamních prostorách zcela okouzlen tím ,,středověkem''...  No, proti gustu, žádný dyšputát.  Obdivuji ho, že si ve filmu zahrál hlavní roli, režíroval ho, produkoval a ještě si k němu složil hudbu. To musel být asi celkem mazec. I ta hudba mi ale přišla melodiemi dost podobná jeho dřívějším kouskům a tak nějak mne napadlo, že poslední jeho umělecké příspěvky naší kinematografii nedopadají úplně dobře. Nebo alespoň ne ve standardu, který bych od něj čekal. Už jen ta účast v roli těžko uvěřitelného vůdce zbouřenců v Jíškovi a teď tohle. Přál bych mu, aby z toho ártovna, kam byl asi zahnán sám sebou (a budiž mu to přáno) se zase vrátil do vod jeho fanouškům více srozumitelných. Dávám tedy jen za dvě otázky a také volám aby se Honza Budař vrátil zpátky do našeho světa. * * (19.04.2023)