Neviditeľný

"Dýchám páru... za zády, budem v páru... já a ty!" Hlavní čůza, pardon, hrdinka, sice byla nesympatická jako tma v peněžence, ale jinak parádní jízda naslepo! Pár technických návrhů pro příště, kudy tudy na neviditelného zmetka: místo osmipokojového bytu si pořídit mrňavou garsonku, kterou vždy po příchodu domů vystříkat malířskou barvou z tlakové nádoby... a je vymalováno... plus jistota, že tam čulibrk není. Pro sichr s sebou furt tahat pár sprejů na grafiti a samozřejmě to nejdůležitější - pořídit si slepého psa (ne slepeckého, volové, opravdu slepého :-), ideálně rotvajlera! (16.04.2020)

V kině po třech a půl měsících (!), kdy jsem mimo domov na televizní obrazovce sjížděl spíše starší karanténní béčka, a hned taková pecka! Velice důstojné dohnání restu ze začátku roku, který mě nadchnul již Ritchieho Gentlemanama. Whannellův Neviditelný se rozjíždí na principech duchařského hororu, následně se přehoupne v rafinovanou paranoidní hru na kočku a myš, a ta vyvrcholí ve vražedný thriller s vychytaným akčním vizuálem, u kterého nedýcháte. Každá ze tří poloh filmu prokazuje Whannellovu znalost pravidel žánrů a scénáristickou i režijní invenci. Tohle není práce pouhého řemeslníka. Tohle obsahuje bravurně budované napětí prostřednictvím pouhé divákovy nevědomosti a intenzivní temné hudby, šokujicí zvrat u kterého se vám zastaví dech jako již dlouho u ničeho (!), kreativní a intelignentní hrátky s žánrovými klišé, promyšlenou výpravu i delikátní kameramanské akrobacie. A všechnu tu parádu dává s přehledem v úctyhodně odvážné stopáži, abychom se jí nasytili do maxima. (08.06.2020)

Film, u kterého jsem si uvědomil, že ač oceňuji všechno to pečlivě budované napětí, prokreslenou psychologii i VELMI dobré zaznamenání toho, s čím se vyrovnává oběť šíleného manipulátora, stejně mi nakonec udělá největší radost béčkové šlápnutí do plynu, kdy se "hlavní hrdina" konečně utrhne ze řetězu. Evidentně je to to, co od podobné látky chci především. (24.03.2020)

Post-MeToo reinterpretace Wellsova Neviditelného muže, která proměňuje podtext mnoha slasherů a paranoidních thrillerů (toxická maskulinita je zlo) v hlavní text, a oproti předloze zohledňuje primárně hledisko oběti, ne útočníka. Scénář sice napsal muž (režisér Leigh Whannell), ale na základě konzultace s odborníky a oběťmi stalkerů a citových manipulátorů. K jeho doladění si pak kvůli co nejcitlivějšímu zohlednění ženské perspektivy přizval Elisabeth Moss. Nejděsivější je plíživější první polovina filmu, dávající nám zakusit, jaké peklo zažívá partner člověka s poruchou osobnosti i po (zdánlivém) ukončení vztahu, a trpělivě odhalující metody agresora. Ze způsobů, jakými Cecilii její ex psychicky deptá, ničí její kariérní vyhlídky a izoluje ji od její rodiny a přátel, aby prohloubil její bezmoc, mrazí i z toho důvodu, jak snadno by mohly být aplikované ve světě, kde neviditelnost zatím nikdo nevymyslel. (Pachatel této formy násilí se vzhledem ke své schopnosti přenést vinu na oběť ostatně často jeví jako někdo nepřítomný a neviditelný, kdo vlastně není.) Oproti jiným podobným filmům, které nás až do konce drží v nejistotě, jestli hlavní postava opravdu neztrácí kontakt s realitou (čili máme stejnou pochybnost, kterou se ve své oběti při gaslightingu snaží vyvolat manipulátor), zde od začátku víme, že Cecilie je v právu a její kognitivní schopnosti jsou v pořádku, což spolu s výkonem Moss a výrazně subjektivním vyprávěním posiluje naše přimknutí k ní i frustraci z toho, že ji nikdo nevěří, zatímco moc nad jejím životem s pomocí mrazivě promyšleného plánu krok za krokem přebírá někdo jiný. Druhá polovina filmu má blíž ke standardní vyvražďovačce a psychologická přesvědčivost v ní nápadněji ustupuje žánrovým konvencím, ale pořád jde v první řadě o to, co prožívá protagonistka. Díky zájmu o ústřední postavu skvěle funguje také finále, slastné tím, kdo a jak se v něm ujme vedení, i tím, jak prostě a přitom efektivně je zrežírované (což platí pro celý film, využívající namísto vizuálních efektů a lekaček nesmírně nápaditě těch nejzákladnějších stylistických prostředků hororových tvůrců: ticho a prázdné prostory, pomalé kamerové švenky, dobře načasované hlediskové záběry). Horor, který je v demaskování některých zdrojů dnešních společenských úzkostí srovnatelně důležitý jako před pár lety Uteč (už z toho důvodu, že žijeme ve společnosti důvěřující spíš těm, kdo dokážou dobře předstírat, než obětem předstírání). 80% (06.03.2020)

„JEDNOU V NOCI JSEM SEDĚLA A PŘEMÝŠLELA, JAK OD ADRIANA ODEJÍT. CELÉ JSEM SI TO NAPLÁNOVALA. A ON SE NA MĚ DÍVAL, A ZKOUMAL MĚ. A ANIŽ BYCH ŘEKLA JEDINÝ SLOVO. PAK MI ŘEKL, ŽE HO NIKDY NEOPUSTÍM. AŤ BYCH BYLA KDEKOLIV, NAŠEL BY MĚ. ŽE BY KE MNĚ PŘIŠEL A JÁ BYCH HO NEVIDĚLA, ALE DAL BY MI VĚDĚT, ŽE JE U MĚ...“ /// Celkem blbě se o tom něco píše, protože i mírný vokecávání vede ke spoilerům. Co spoiler není, je fakt, že to od samýho začátku má parádní atmosféru. Je plná strachu a pak vlastně nevíte, jestli oprávněnýho nebo jen ta holka nemá kebuli v cajku, takže se dá konstatovat že psycho kurz absolvovali autoři s vyznamenáním! Protože kolem podivnejch věcí nejde chodit po špičkách do nekonečna, důležitý bude, co s tím chce Cecilia dělat? Přece nezaleze do kouta a nebude furt bulet! Skoro celej film je na scéně osamocená Elisabeth Moss. A když tomu tak je, buďte si jistí, že je to napínavý. Bez lacinejch lekaček (i když ten jeden okamžik byl fakt dobrej!), jen díky hudbě – tichu, výrazu v ksichtě a neviditelným nepříteli. Je to horor, takže některý věci se nijak speciálně vysvětlovat nemusí. Navíc tady to ani nejde. Cecilia je v očích všech totální magor. Často si představuju, že jsem v její kůži a že ti ostatní takhle blbě koukají na mě! Později se to z psychologickýho hororu změní na psychologickej komiks. Neříkám, že je to špatně, ale místo tý napínavé atmosféry přichází napínavý nahánění s neviditelným nepřítelem. Takže NEVIDITELNÝ je hlavně napínavej film s takovou hororovou povídačkou! Víc jsem se rozepsal TADY. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Kvůli starý jsem často neviditelnej. 2.) Mám ve skříni speciální oblek. Vytáhnu ho, až umřu. 3.) Thx za titule „Parzival a Kubc6a“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (23.03.2020)