Neviditeľný

Leigh Whannell mě už mnohokrát přesvědčil, že horory dělat umí, ať už jde o scénář či režii a v současnosti patří mezi naprostou špičku. Tento film ovšem rozhodně nehodlám vychvalovat do nebes, neboť jsem si nad ním zkrátka nepohonil svých 20 čísel jako hromada zdejších nadšenců. Ocenit musím rozhodně originalitu - nápad to byl opravdu netradiční a zajímavý. Trošku film ovšem doplatil na spoustu nelogičností a všemožné scénáristické kličky. Nejvíce mi ovšem vadilo to, že veškeré, rádoby šokující, zvraty, byly zcela zřejmé s velkým předstihem. Mnohem lepší by bylo potrápit divákovu fantazii mnohem déle. Krajně neuvěřitelná mi přišla i ústřední zápletka, kdy je slavný, šikovný a nechutně bohatý vynálezce slepě zamilován do ošklivé, nudné a melancholické krávy, které jsem po celou stopáž přál ten nejhorší možný osud. Tento snímek si v hlavní roli žádal podstatně krásnější a šikovnější herečku. Jednou provždy by mělo být zakázáno vybírat herečky dle orálních schopností. Stejně je ve filmu nijak nezúročí a divák musí zbytečně trpět. Velká škoda, že nedošlo v závěru na historický milník v kinematografii - souboj dvou lidí, jaký svět neviděl. [70 %] (19.07.2020)

Film, který sice divákovi nakonec řekne co, proč a jak, ale místo odpovědi na tu nejdůležitější otázku mu ukáže jen ostentativně zdvižený prostředník. A já se stále rozhoduju, jestli to od Whanela byl dobrej tah a nebo spíš ne. Pokud bych ale měl hodnotit celkové napětí, tak tady rozhodně žádný problém nevidím. (30.03.2020)

Napínavá variace na příběh H.G.Wellse, kde je místo doktora vařícího lektvary vynálezce, co se zabývá optikou. Mossová sice není kráska, ale má charisma a svým přesvědčivým výkonem táhne celý film. Když je příběh příliš předvídatelný, vytasí se režisér s překvapením. I když je snímek místy pomalejší, po většinu času si drží napětí. Tedy, ta psí miska mi fakt dala! Řežba v nemocniční chodbě je rychlá a výživná, na rudé fontány z podříznutých hrdel rovněž dojde. Přesto je příběh postaven především na psychickém a očekávaném násilí. Konec potěšil. Neviditelný se mi líbil a byl jsem jedním z pěti spokojených diváků v kině. Jak se zdá, snímek není pro každého... (06.03.2020)

Post-MeToo reinterpretace Wellsova Neviditelného muže, která proměňuje podtext mnoha slasherů a paranoidních thrillerů (toxická maskulinita je zlo) v hlavní text, a oproti předloze zohledňuje primárně hledisko oběti, ne útočníka. Scénář sice napsal muž (režisér Leigh Whannell), ale na základě konzultace s odborníky a oběťmi stalkerů a citových manipulátorů. K jeho doladění si pak kvůli co nejcitlivějšímu zohlednění ženské perspektivy přizval Elisabeth Moss. Nejděsivější je plíživější první polovina filmu, dávající nám zakusit, jaké peklo zažívá partner člověka s poruchou osobnosti i po (zdánlivém) ukončení vztahu, a trpělivě odhalující metody agresora. Ze způsobů, jakými Cecilii její ex psychicky deptá, ničí její kariérní vyhlídky a izoluje ji od její rodiny a přátel, aby prohloubil její bezmoc, mrazí i z toho důvodu, jak snadno by mohly být aplikované ve světě, kde neviditelnost zatím nikdo nevymyslel. (Pachatel této formy násilí se vzhledem ke své schopnosti přenést vinu na oběť ostatně často jeví jako někdo nepřítomný a neviditelný, kdo vlastně není.) Oproti jiným podobným filmům, které nás až do konce drží v nejistotě, jestli hlavní postava opravdu neztrácí kontakt s realitou (čili máme stejnou pochybnost, kterou se ve své oběti při gaslightingu snaží vyvolat manipulátor), zde od začátku víme, že Cecilie je v právu a její kognitivní schopnosti jsou v pořádku, což spolu s výkonem Moss a výrazně subjektivním vyprávěním posiluje naše přimknutí k ní i frustraci z toho, že ji nikdo nevěří, zatímco moc nad jejím životem s pomocí mrazivě promyšleného plánu krok za krokem přebírá někdo jiný. Druhá polovina filmu má blíž ke standardní vyvražďovačce a psychologická přesvědčivost v ní nápadněji ustupuje žánrovým konvencím, ale pořád jde v první řadě o to, co prožívá protagonistka. Díky zájmu o ústřední postavu skvěle funguje také finále, slastné tím, kdo a jak se v něm ujme vedení, i tím, jak prostě a přitom efektivně je zrežírované (což platí pro celý film, využívající namísto vizuálních efektů a lekaček nesmírně nápaditě těch nejzákladnějších stylistických prostředků hororových tvůrců: ticho a prázdné prostory, pomalé kamerové švenky, dobře načasované hlediskové záběry). Horor, který je v demaskování některých zdrojů dnešních společenských úzkostí srovnatelně důležitý jako před pár lety Uteč (už z toho důvodu, že žijeme ve společnosti důvěřující spíš těm, kdo dokážou dobře předstírat, než obětem předstírání). 80% (06.03.2020)

Je to trochu pridlhe, triky obcas tahaju za oci a prechody medzi ambicioznym psychologickym a efektnym brakovym hororom nie su uplne vyladene. To vsak zachranje niekolko posobivych scen a najma paradna Elizabeth Moss. Ako Noci s neviditelnym nepriatelom to vsak funguje dobre. Klasika z toho nebude, no jednorazovo dobre pobavi. 7/10 (07.03.2020)