The Cloverfield Paradox

Cloverfield série doteď vnášela do žánru něco nového, ať už šlo o formu v prvním, či změnou měřítka v druhém případě. Ale za tímhle horizontem absurdních událostí z jiné dimenze nevidím nic než snahu přiživit se na slavném jméně. Základní chybou, jak už to v příbězích o napadených vesmírných lodích bývá, je anonymita členů posádky, a tudíž naprostý nezájem o jejich další setrvání ve filmu. Scénář si vzhledem k povaze nebezpečí cucá z prstu šokující zvraty, což vás může bavit ze začátku, kdy ještě máte za to, že jde o část plánu, a ne část improvizace čerpající inspiraci z Vetřelce, Sunshine, nedávného Života a bůhvíčeho dalšího. Komické vstupy Chrise O´Dowda sem sice vůbec nezapadají, ale jsou na úrovni, a i to mě utvrdilo v tom, že tomu snímku by bylo daleko lépe jako čisté komedii bez cloverfieldovské nálepky. (05.02.2018)

Napojenie na Cloverfield je mi ľahostajné. Scény zo Zeme extrémne nudné. Ale hlavný problém je v tom, že je to nezáživné, mútne a matné aj v scénach z vesmírnej stanice. Tá zvonku nevyzerá zle, ale interiér je, až na výnimky, ako z televízneho filmu. Zabudnite na premakaný vizuál jedinečného Sunshine. Ale zabudnite tiež na šikovný sunshineovský scenár a mrazivo chladnokrvnú sunshineovskú posádku, ktorá sa predbiehala v tom, kto položí život pre dobro ľudstva ako prvý. Tu je to plné zmagorených, podráždených nervákov, komických postavičiek a idiotov, ktorí sa pobijú už v prvých minútach (Ok, toto bolo aj v Sunshine, ale inak). Nervy zo železa, aké by jeden u takýchto ľudí logicky čakal, prítomné ozaj nie sú. Ani to by však teoreticky nevadilo, ako mi to nevadilo v Prometheovi. Tam ale boli parádne monštrá, nechutné, šokujúce, intenzívne scény. Tu sa žiadny veľký pocit ohrozenia nekoná a obludy by ste tiež hľadali zbytočne (sú tu rôzne úmrtia, ale rozhodne nejde o votrelecký typ hororu). K tomu ako zvrhlý bonus nesympatické, v lepšom prípade divákovi ľahostajné postavy, spomedzi ktorých je najvýraznejší Daniel Brühl a aj on je o ničom. Palec hore za scénu „čo urobí voda, keď sa dostane do otvoreného vesmíru“. (11.02.2018)

A máme tu zase pátý rozměr, kde dvě těla sdílejí stejný prostor, ale jedno o druhém neví (něco jako Rimmerovi rodiče v posteli).. Obsahový chaos a únavné emoční výlevy střídající záchvěvy hlouposti, vše pod Horizontem události a ve stínu loňského Života. Už chyběl jen Fassie, aby jim zahrál na flétnu. Pokud to takhle půjde dál, tak čekám, že J.J. prožene svou franšízu přes černošskou komedii s Kevinem Hartem či nějaký muzikál s Miley Cyrus.. (15.02.2018)

Mdlé a zameniteľné sci-fi béčko s množstvom nesúrodých scenáristických nápadov a so solídnym, no trestuhodne nevyužitým medzinárodným obsadením. Napojenie na sériu Cloverfield, ktoré sa podľa všetkého udialo až dodatočne, z neho aspoň papierovo činí o niečo zaujímavejšiu záležitosť, ale v konečnom dôsledku výsledku i tak viac škodí ako pomáha. Mrzí ma, že Netflix zase raz kvalitatívne šliapol vedľa, avšak uvedenie The Cloverfield Paradox v kinách by bolo určite väčšou pohromou. (08.02.2018)

Je to hrozně nesoustředěné. V první polovičce jsem byl ještě celkem spokojený - produkční zázemí je vidět, herci jsou obstojní a vyskytne se i pár poměrně zajímavých nápadů. Bohužel posléze se to tak nějak divně rozplizne do jednotlivých epizodek, v nichž má vždy někdo za úkol zařvat, prokládaných generickým pobíháním interiérem vesmírné lodi. Závěrečný konflikt mezi kosmonauty z prvé a druhé dimenze by v chytřeji napsaném filmu mohl být hlavním nosným motivem, z něhož by se dala vytřískat suprová dilemata a dusná atmosféra. Ale tady ne, tady se kolem zajímavých motivů jen opatrně našlapuje. Propojení s Cloverfieldem slušné podstatou, ale nic moc provedením. Hodnotím tak zhruba za 50 %, z výsledné kvality filmu jsem zklamaný. I když se to asi po těch odkladech a konečném uklizení na Netflix asi dalo čekat. (06.02.2018)