Úplní cudzinci

U Taliana. Večera. Niekoľko párov má v úmysle spolu povečerať, a to u hostiteľov : Rocca a Evy. Okrem nich, prídu ešte dva páry + bradatý Peppe, ktorý je sólo, „priateľku nechal doma v horúčkach” . Nálada sa nesie v pozitívnom duchu, veď predsa prišli kamaráti, ktorí sa „dobre” poznajú, a tak nie je, čo stratiť ? Porozprávajú sa, vypnú mozgy, a taktiež prídu na iné myšlienky, a k tomu sa ešte skvelo najedia, alebo nie ? Bude im vlastne jedlo chutiť ? Samé otázniky, prečo ? H-R-A, bude tým, čo naruší doteraz pokojné dianie so zatmením Mesiaca. Táto hra totiž spočíva v tom, že všetci zúčastnení vyložia na stôl m-o-b-i-l-n-é t-e-l-e-f-ó-n-y, že sa budú spoločne zdielať hovory hlasitým odposluchom, alebo nahlas čítať sms - ky. A je už len otázkou času, kedy sa do popredia budú tlačiť samé nedorozumenia, či aj odhalenia, tajomstvá, ktoré mali zostať navždy zahalené ? Pravda raz musí vyjsť najavo, alebo na každého raz príde ? ! ? Samotní usporiadatelia vychádzajú zo samotného večera, dá sa povedať - najlepšie. Mamka si len vypočuje, že je KRAVA, zo strany jej dcéry, Sofie, keď telefonuje svojmu tatovi. O ostatných sa to už určite povedať nedá ! Je to až absurdné, koľko informácii ľudia dobrovoľne o sebe prezrádzajú na všelijakých sociálnych sieťach, a pritom si neuvedomujú, že ich môže mať niekto dokonale pod drobnohľadom ! Alebo si napríklad všimnite, akí sú všetci zmagorení z neustáleho čumenia do mobilov, a písania textoviek na Facebook, ktorý je najväčším zlom a cetera. Z úvodnej komédie sa štýl filmu mení na drámu, kedy sa väčšina osadenstva cíti extrémne trápne, pretože sa všetci dozvedeli, čo sa de - facto dozvedieť nemali. Povedal by som, že je to touto dobou, prečo sú ľudia takí, akí sú, a iní už nebudú. Keď ešte neexistoval posratý facebook, mobily ( čierne skrinky ), internet, tak mali ľudia k sebe bližšie. Teraz ? Pozrite sa, aká generácia vyrastá ? Tá, ktorá bude odchovaná presne na tom, čo dnes, zajtra bude fičať ! Čiže, zo dňa na deň, nastáva fantasmagorická existencia ! Veľmi dobrý taliansky film, ktorý zachytil túto myšlienku - nadčasovo ! (22.10.2017)

"Je to taková naše černá skříňka..." Se vším, co o sobě nevíme, nesmíme vědět a vlastně ani nechceme vědět. Skupina rádoby blízkých přátel a partnerů při jedné večeři vyzkouší, co vše tyto skříňky během pár hodin prozradí. A kolik toho naše důvěra, touhy a předsudky unesou. Okouzlující, krásné a lehké. (17.08.2017)

Drama prošpikované černým humorem sází na kvalitní scénář a neméně kvalitní herce. Partička dlouholetých kamarádů přejde z šosáckého maloměšťáctví jako mávnutím kouzelného proutku do dětinské hry, při níž každý z nich vyloží na stůl místo odkrytých karet mobil. A začíná zábavná hra o největšího pokrytce, v níž není vítězů, ani poražených. Chvíli mi trvalo rozdýchat závěr, protože se mi nechtělo věřit, že jsem hodinu a půl sledovala až takové licoměrníky. (03.07.2022)

Naprostí cizinci začínají jako lehká a příjemná vztahová konverzační komedie o partě dlouholetých kamarádů, kteří spolu se svými životními partnery dorazí na večírek, chtějí hodit starosti za hlavu, zavzpomínat na minulé časy a užít si zatmění Měsíce neobtěžováni ratolestmi. Vzájemné popichování a uvolněná atmosféra vedou k pošetilému nápadu odhalit své soukromí (vždyť před sebou nemáme co skrývat) a své telefonní hovory vyřizovat se zapnutým reproduktorem. Hlasy pochybujících jsou umlčeny - kdo nesouhlasí, nemá čisté svědomí. Záhy se začnou vynořovat kostlivci ze skříně, obnažovat charaktery a komunikace začíná povážlivě skřípat. Pozitivní emoce nahrazuje nedůvěra a hořkost. Komedie se nenápadně mění v moralistní drama. Je to trefné a ze života, jen mám pocit, že pro tenhle kousek platí víc než pro jiné, že je potřeba mít něco odžité, abyste si ho v plné míře vychutnali. Je to zkrátka film pro střední generaci, která ví, co to je krize středního věku. Sedla mi jak komediální, tak i dramatická rovina, navíc jsem ocenil civilnost hereckého projevu a neokoukané kvalitní herce. Je to snímek, ke kterému se ještě určitě v budoucnosti vrátím. Celkový dojem: 90 %. (06.06.2017)

Ano, i mne hned napadlo že to je Jméno po italsku. Viděl jsem představení Jméno v Studiu dva a u filmu jsem měl mírný pocit deja vu... Ale jen tou kostrou, nikoliv námětem. Naprostí cizinci jsou podobně geniálně vystavěni. Sedm přátel z toho tři páry se sejde v jednom bytě na večeři a během italské opravdu velkorysé hostiny zatímco venku probíhá zatmění měsíce začnou hrát zdánlivě banální hru. Jenže mobily jsou našimi černými skříňkami. Zaznamenávají vše, dnes už i naší polohu a kdo ví co ještě... Ze zdánlivě bláznivého nápadu se během večeře rozehraje skutečné drama, kdy blízcí přátelé a partneři zjistí, že se vlastně vůbec neznají... že žijí nějaké jiné paralelní životy než životy které jsou zaznamenávány v mobilech prostřednictvím hovorů, zpráv sms a emailů... Celé to bylo geniální a divák jen s hrůzou sleduje jak se celá večeře řítí do neskutečného průseru, protože s čistým štítem nakonec prakticky nevyjde nikdo a o překvapení zde není nouze... Všech sedm herců své role dalo skvěle, bylo prostě dokonale odladěné, nikde nic nepřečnívalo, nikde nic nedrhlo a to až do konce na který jsem byl zvědav a který jen podtrhl opravdovou kvalitu tohoto počinu. Dávám za 5 sms a jsem naprosto spokojen ! * * * * * (25.08.2017)