Sign of the Cancer
Réžia:
Juraj HerzKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Zdeněk Štěpánek, Zora Božinová, Lubomír Černík, Ilja Prachař, Josef Chvalina, Karla Chadimová, Věra Vlčková, Eduard Kohout, Václav Lohniský (viac)Obsahy(1)
V dosti bizarním prostředí jedné nemocnice se odehrává kriminální zápletka - dojde tam k vraždě. Jedna z lékařek odhalí skutečný důvod zločinu, zjistí i jeho pachatele. Avšak film více než o vyšetřování vypovídá o lidech, kteří v nemocnici žijí, zvolené prostředí zaplnil figurami dosti svéráznými až bizarními... Režisér Juraj Herz se pokusil experimentovat i se zvukovou stránkou - i známé tváře předaboval jinými hlasy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (69)
Vidím, že jsem v menšině, ale podle mě je to zdařilý film. Jeho hlavní problém je divákovo očekávání detektivky. Vyšetřování vraždy na lékařské klinice je především impulsem k nedobrovolnému odhalování vzájemných vztahů zdejšího personálu a pacientů, a té zákulisní stránky nemocničního dění, o které by pacient podle zaběhlých zvyklostí neměl vědět. Lékaři a sestry podléhají vzájemné nevraživosti, žárlivosti, neřestem všeho druhu nebo paranoie z domnělého politického vlivu svých konkurentů a film je neukazuje "tolerovatelnou", zromantizovanou optikou jako Nemocnice na kraji města, ale se suchou věcností, která je až nepříjemná. Záměrně nepříjemná. Kamera neucukne ani v momentech, před nimiž byste jako reální svědkové situace odvraceli zrak, buď z rozpaků nebo z ohledu na ostatní přítomné; některé z těchto scén jsou ještě formálně doladěny nasnímáním v hmatatelně blízkých záběrech (třeba při scéně, kde Zora Božinová trpělivě čeká, až starý pacient podlehne narkóze a v polospánku jí říká jakési oplzlosti, jsem měl až horrorově úzkostný pocit). Juraj Herz sice na tento přechodně zakázaný film nevzpomíná zcela v dobrém, protože nejdráždivější scény z něj prý byly vystřiženy, ale nezdá se mi, že by v příběhu něco zásadního chybělo. Nakonec je paradoxně opravdu nejproblematičtější ten detektivní rámec s rutinními scénami výslechů a podobných momentů, které k němu patří, ale místy nudí. Matoucí fakt, že polovinu obsazení předabovali jiní herci, lze přičítat dlouhé čekací době mezi natočením filmu a jeho konečným sestřihem. Například Lubomír Černík postsynchrony namluvit nemohl, protože byl tou dobou v alkoholické léčebně (proto ho předaboval Jiří Sovák), další herci měli v době odkládaných dokončovacích prací nasmlouvaná jiná natáčení. 70% ()
Zdeněk Brynych dává svému šikovnému a ctižádostivému asistentovi možnost na první celovečerní film a on se jí zhostil výborně. Znalec jeho filmů, který Herzovy klasické snímky viděl daleko dříve než tento, musí být velmi mile překvapen a potěšen. Osobitý styl je vzácnost a jestliže Juraj Herz točí filmy stejným způsobem dodnes, patří právem k těm skutečně nejlepším, kteří se nepotřebují zaprodávat. Celkově ponurá atmosféra kliniky a detektivní příběh vytvářejí skvělou atmosféru, dodávající filmu rychlý spád a vrcholící výbornou závěrečnou scénou. Režisér si zde tak trochu připravuje svou dvorní herečku pro vele dramatické role, které s Ivou předvedl ve svých tragických románech Petrolejové Lampy a Morgiana. Nezapomíná ani na svůj úplný režisérský začátek a obsazuje i dva herce ze Sběrných Surovostí, kteří dodávají snímku uvolněnější atmosféru. Zora Božinová je výborná, s prazvláštním předabováním herců musím souhlasit, Sovák pouze v audio verzi je velká škoda, ovšem důvody k tomuto kroku mohly být v době natáčení skutečně jakékoli a věřím, že to skutečně jinak nešlo. Na detektiva Lohnického jsem se velmi těšil, ale jeho prostor ve filmu je opravdu minimální. Nicméně celkově je film velmi zdařilý a jasně nastavuje režisérovu laťku, která je od toho, aby se překonávala, což Juraj Herz nepochybně několikrát udělal. ()
Někteří komentující si správně všímají, že postava vyšetřovatele je zcela upozaděna (dodávám, že spoluvyšetřovatel Zindulka tak zdařile, že jsem si ho ani nevšiml), nechápu ovšem, co jim na tom vadí, zvlášť když rovněž správně rozpoznávají, že Znamení raka není jen tak prostě detektivka. Mně úplně stačilo ke štěstí, že vyšetřovatel Lohniský sám vypadá jako úchylný sériový vrah (navíc s motýlkem a navíc nakřivo). Nejde ale o něj: V tomto filmu prakticky není postavy, které by se divák mohl v jakémkoli smyslu citově chytit, s níž nebo proti níž by mohl vše sledovat. Jednu postavu s tímto potenciálem jsem sice na začátku zaznamenal, jenže právě ta byla záhy zavražděna. Tento stav dobře koresponduje s - mírně řečeno - nepříliš vysokou kvalitou charakterů všech nebo téměř všech postav (včetně oběti). Mnohé charaktery jsou přímo odpudivé nebo aspoň otravné, některé vysloveně chorobné a i ty relativně sympatické přinejmenším zastihujeme v odpudivých situacích. Slovem "odpudivé" zde plýtvám záměrně, protože právě ono podle mne vystihuje základní kvalitu Herzovy dlouhometrážní prvotiny. Nevnímám sice její atmosféru tak umocněně jako Marthos ve svém komentáři a spíše se mi zdá výstižnější komentář Oskarův, ale stačí mi pomyslet na to, co tento film musel dělat s divákem roku 1966. Ne pro společenskou a politickou kritiku, která se objevuje docela zřetelně - to tehdy už nebylo nic nového. Na co ale tehdejší československý divák nemohl být připraven, ať už jel na nové nebo staré vlně, je syrovost a naprostá bezohlednost, s níž autor své postavy prezentuje, nota bene jde-li o úctyhodné lékaře, jichž si přece všichni vážíme a v jejichž středu chce pacient i divák mít aspoň jednoho primáře Sovu. Tak tedy, ačkoli se nabízí vnímat aktéry a poměry v nemocnici jako zobrazení společnosti nebo přímo státní moci, nebylo tohoto výkladu třeba k tomu, aby Znamení raka pobuřovalo. Je tu ovšem jeden podstatný detail, ktertý se mi velmi silně jako politické podobenství chce vnímat. (odtud SPOILERY). Jde o "vyřešení detektivky", tedy kým a proč byla oběť zavražděna. Po přehrabání se v útrobách a možných motivech všech kolegů zavražděného náhodou vyjde na jevo, že šlo o směšně nesmyslný skutek poněkud vyšinuté pacientky. Její motiv je ale podstatný: nechtěla slyšet pravdu o své nemoci. Téma "pacient nesmí znát krutou pravdu" je ve filmu velmi zřetelné - lékaři o tom mluví mezi sebou a dokonce v tom školí mediky. Přitom pomněme, že klamaná vraždila nikoli proto, že byla klamána, ale z hrůzy, že se klam rozplyne. (A i tento strach byl pomýlený - ani její oběť, ani nikdo jiný z těch dozorců funkcí lidského organismu by za nic nebyl ochoten ji klamu zbavit - mají pro to dobré důvody, oni vědí nejlépe, co je pro pacienta dobré.) Provokativnější narážku nejen na vládce, ale i na ovládané, si tehdy jen stěží představit, neméně provokativní však je i zobecnění v tom smyslu, že tato vražda byla konec konců jakýmsi fatálním, pekelně spravedlivým, byť paradoxním (a pachatelkou nezamýšleným) trestem, jímž to zavražděný schytal jako jeden za všechny. Příběh pak nekončí vyřešením vraždy, ale výhledem k budoucnosti ústavu a kariér. Nicméně i bez všech společensko-poltických významů o Znamení raka platí, že Herz vstoupil do československého kina vskutku nepřehlédnutelným způsobem, také díky tomu, že "ideová nálada" filmu skvěle koresponduje s jeho vizualitou. Byl to film, který mě bavilo sledovat od samého začátku, když jsem ho ještě považoval za banální. K tomu nejedna kuriozita, jako Sovák dabující opileckým drmolením někoho, kdo vypadá skoro jako Sovák a je střízlivý. A samozřejmě fenomenální Míla Myslíková, která mohla udělat skvělou kariéru v italském pornu, pámbu mě netrestej. () (menej) (viac)
Většinou to mám tak, že si na film udělám prostor a čas. V tom případě mu zpravidla věnuji maximální pozornost. Jen sporadicky se mi stane, že na film koukám v televizi. Pak může nastat varianta, že mě ten film zaujme, a já se na něj začnu soustředit, nebo mě nechytne, a já to flinkám. A Znamení raka je ten druhý případ. Trochu jsem zbystřil, když tam MM podstupovala nějaké zdravotní prohlídky nebo návštěvy na lékařských pokojích, ale jinak si mě to nepodmanilo, a coby ne příliš pozorný divák jsem nabyl dojmu, že je to víc o medicíně, než o zavražděném doktorovi. Že se Herzovi podařilo zachytit nemocniční atmosféru, že byl precizní v diagnózách a lékařských postupech, jako kriminálka to ale moc nefungovalo. A když, tak příšerně nudná a unylá. Takže sice ne s úplně čistým svědomím, přesto to popravím dvěma hvězdami za Zdeňka Štěpánka, kterého bylo všude plno, když se objevil před kamerou, a třeba za tu vyprsenou intrikánku Mílu. ()
Poctivé kriminální drama, v němž Juraj Herz vykresluje nemocniční prostředí takovým způsobem, že by se tam nechtělo strávit jedinou noc ani chronickému simulantovi. Řada opravdu působivých scén a hereckých výkonů, z nichž vyčnívají Lubomír Černík dabovaný Jiřím Sovákem, na smrt nemocná Iva Janžurová a také Zora Božinová. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (12)
- Zoru Božinovou (MUDr. Marie Nováková) nadabovala Alena Kreuzmannová, Ilju Prachaře (docent) Jiří Pleskot, Karlu Chadimovou (Hošková) Eva Klepáčová, Jana Vlčka (Zima) Ota Motyčka, Růženu Vlčkovou (pacientka Rybičková) Eva Svobodová a tehdy před kamerou debutující Věru Vlčkovou (sestra Jiřina) Milena Dvorská. (funhouse)
- Natáčelo se v Praze, nemocnice je VFN na Karlově náměstí. (rakovnik)
- Veškeré erotické scény musely být ze snímku vystřiženy. O film projevil zájem italský producent Carlo Ponti, který se podílel např. na financování filmu Hoří, má panenko (1967), koupil práva, a trval na oněch scénách. Herz erotické scény natočil znovu v Itálii. (mchnk)
Reklama