Sign of the Cancer
Réžia:
Juraj HerzKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Zdeněk Štěpánek, Zora Božinová, Lubomír Černík, Ilja Prachař, Josef Chvalina, Karla Chadimová, Věra Vlčková, Eduard Kohout, Václav Lohniský (viac)Obsahy(1)
V dosti bizarním prostředí jedné nemocnice se odehrává kriminální zápletka - dojde tam k vraždě. Jedna z lékařek odhalí skutečný důvod zločinu, zjistí i jeho pachatele. Avšak film více než o vyšetřování vypovídá o lidech, kteří v nemocnici žijí, zvolené prostředí zaplnil figurami dosti svéráznými až bizarními... Režisér Juraj Herz se pokusil experimentovat i se zvukovou stránkou - i známé tváře předaboval jinými hlasy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (69)
Kupodivu vcelku dobrý film, kterému pomáhá výrazná kamera (tu měl Herz vždy zajímavou, experimentální a neobvyklou), velmi dobrá hudba a řada hereckých výkonů, jaké dnešní herci předvést nedokáží. Stačí vzpomenout jen drobné role smrtelně nemocné I.Janžurové - doslova herecký koncert! Koncentrace vynikajících herců je obrovská, proč jsou někteří předabováni, bylo již vysvětleno. Nemocniční vztahy nejsou přívětivé, doktoři chlastají a hulí, páří se s pacientkami, pacienti doktorům nevěří a pomlouvají je, stejně je tomu i naopak, a do toho ještě vraždy! Není divu, že tenhle film skončil v trezoru - dobrá reklama pro socialistické zdravotnictví to rozhodně nebyla... Vedle hezkých žen jsou jedním z bonusů i obří prsy M.Myslíkové. Svůj první opravdu velký film natočí Herz o dva roky později... ()
Zdeněk Brynych dává svému šikovnému a ctižádostivému asistentovi možnost na první celovečerní film a on se jí zhostil výborně. Znalec jeho filmů, který Herzovy klasické snímky viděl daleko dříve než tento, musí být velmi mile překvapen a potěšen. Osobitý styl je vzácnost a jestliže Juraj Herz točí filmy stejným způsobem dodnes, patří právem k těm skutečně nejlepším, kteří se nepotřebují zaprodávat. Celkově ponurá atmosféra kliniky a detektivní příběh vytvářejí skvělou atmosféru, dodávající filmu rychlý spád a vrcholící výbornou závěrečnou scénou. Režisér si zde tak trochu připravuje svou dvorní herečku pro vele dramatické role, které s Ivou předvedl ve svých tragických románech Petrolejové Lampy a Morgiana. Nezapomíná ani na svůj úplný režisérský začátek a obsazuje i dva herce ze Sběrných Surovostí, kteří dodávají snímku uvolněnější atmosféru. Zora Božinová je výborná, s prazvláštním předabováním herců musím souhlasit, Sovák pouze v audio verzi je velká škoda, ovšem důvody k tomuto kroku mohly být v době natáčení skutečně jakékoli a věřím, že to skutečně jinak nešlo. Na detektiva Lohnického jsem se velmi těšil, ale jeho prostor ve filmu je opravdu minimální. Nicméně celkově je film velmi zdařilý a jasně nastavuje režisérovu laťku, která je od toho, aby se překonávala, což Juraj Herz nepochybně několikrát udělal. ()
Nižší hodnocení tohoto snímku si vysvětluji tím, že nejde o čistou detektivku, resp. že se film věnuje více popisu prostředí nemocnice, zdejších pacientů i vztahů mezi jednotlivými doktory, než samotnému vyšetřování. Této koncepci odpovídá i fakt, že skutečný důvod vraždy doktora Hahna odhalí nakonec nikoliv kriminalisté, kteří na mě přitom v průběhu celého filmu působili jako "šedé myši", ale jedna z lékařek. Ale i když je odhalení vraha celkem překvapivé, pro mě osobně ta detektivní linka příběhu nebyla tím nejdůležitějším. Dost se mi líbilo jednak vykreslení postav některých pacientů (rozhodně nebyla zajímavá jen postava Ivy Janžurové se svými strachy z rakoviny), ale i vztahů plných mocenských intrik a milostných pletek v nemocnici. Za zapamatování pak rozhodně stojí postava starého životem vyčerpaného primáře v podání Zdeňka Štěpánka (a třeba jeden jeho výroků:"Kde jsou doby kdy jsem váhal před každou lží"). Další zajímavostí filmu je předabování některých herců, což mi ale minimálně případě L. Černíka (mluví Sovák) dost vadilo. Pokud už bylo třeba použít dabing, pak podle mě neměl být vybrán někdo tak výrazný. ()
Někteří komentující si správně všímají, že postava vyšetřovatele je zcela upozaděna (dodávám, že spoluvyšetřovatel Zindulka tak zdařile, že jsem si ho ani nevšiml), nechápu ovšem, co jim na tom vadí, zvlášť když rovněž správně rozpoznávají, že Znamení raka není jen tak prostě detektivka. Mně úplně stačilo ke štěstí, že vyšetřovatel Lohniský sám vypadá jako úchylný sériový vrah (navíc s motýlkem a navíc nakřivo). Nejde ale o něj: V tomto filmu prakticky není postavy, které by se divák mohl v jakémkoli smyslu citově chytit, s níž nebo proti níž by mohl vše sledovat. Jednu postavu s tímto potenciálem jsem sice na začátku zaznamenal, jenže právě ta byla záhy zavražděna. Tento stav dobře koresponduje s - mírně řečeno - nepříliš vysokou kvalitou charakterů všech nebo téměř všech postav (včetně oběti). Mnohé charaktery jsou přímo odpudivé nebo aspoň otravné, některé vysloveně chorobné a i ty relativně sympatické přinejmenším zastihujeme v odpudivých situacích. Slovem "odpudivé" zde plýtvám záměrně, protože právě ono podle mne vystihuje základní kvalitu Herzovy dlouhometrážní prvotiny. Nevnímám sice její atmosféru tak umocněně jako Marthos ve svém komentáři a spíše se mi zdá výstižnější komentář Oskarův, ale stačí mi pomyslet na to, co tento film musel dělat s divákem roku 1966. Ne pro společenskou a politickou kritiku, která se objevuje docela zřetelně - to tehdy už nebylo nic nového. Na co ale tehdejší československý divák nemohl být připraven, ať už jel na nové nebo staré vlně, je syrovost a naprostá bezohlednost, s níž autor své postavy prezentuje, nota bene jde-li o úctyhodné lékaře, jichž si přece všichni vážíme a v jejichž středu chce pacient i divák mít aspoň jednoho primáře Sovu. Tak tedy, ačkoli se nabízí vnímat aktéry a poměry v nemocnici jako zobrazení společnosti nebo přímo státní moci, nebylo tohoto výkladu třeba k tomu, aby Znamení raka pobuřovalo. Je tu ovšem jeden podstatný detail, ktertý se mi velmi silně jako politické podobenství chce vnímat. (odtud SPOILERY). Jde o "vyřešení detektivky", tedy kým a proč byla oběť zavražděna. Po přehrabání se v útrobách a možných motivech všech kolegů zavražděného náhodou vyjde na jevo, že šlo o směšně nesmyslný skutek poněkud vyšinuté pacientky. Její motiv je ale podstatný: nechtěla slyšet pravdu o své nemoci. Téma "pacient nesmí znát krutou pravdu" je ve filmu velmi zřetelné - lékaři o tom mluví mezi sebou a dokonce v tom školí mediky. Přitom pomněme, že klamaná vraždila nikoli proto, že byla klamána, ale z hrůzy, že se klam rozplyne. (A i tento strach byl pomýlený - ani její oběť, ani nikdo jiný z těch dozorců funkcí lidského organismu by za nic nebyl ochoten ji klamu zbavit - mají pro to dobré důvody, oni vědí nejlépe, co je pro pacienta dobré.) Provokativnější narážku nejen na vládce, ale i na ovládané, si tehdy jen stěží představit, neméně provokativní však je i zobecnění v tom smyslu, že tato vražda byla konec konců jakýmsi fatálním, pekelně spravedlivým, byť paradoxním (a pachatelkou nezamýšleným) trestem, jímž to zavražděný schytal jako jeden za všechny. Příběh pak nekončí vyřešením vraždy, ale výhledem k budoucnosti ústavu a kariér. Nicméně i bez všech společensko-poltických významů o Znamení raka platí, že Herz vstoupil do československého kina vskutku nepřehlédnutelným způsobem, také díky tomu, že "ideová nálada" filmu skvěle koresponduje s jeho vizualitou. Byl to film, který mě bavilo sledovat od samého začátku, když jsem ho ještě považoval za banální. K tomu nejedna kuriozita, jako Sovák dabující opileckým drmolením někoho, kdo vypadá skoro jako Sovák a je střízlivý. A samozřejmě fenomenální Míla Myslíková, která mohla udělat skvělou kariéru v italském pornu, pámbu mě netrestej. () (menej) (viac)
Doktorské a doktorsko-sesterské intrigy, a aj tá nemocničná atmosféra bola úplne vlažná. O pacientov až na pár striptízových odhalení tam nejde vôbec a krimi len v minimálnej miere. Aspoň jemne invenčný záver dáva opodstatnenie nazvať to detektívkou. Juraj Herz začínal veľmi nevýrazne, neveril by som, že krátko na to malo prísť jeho vrcholné dielo. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (12)
- Scénář k filmovému zpracování dostal Zbyněk Brynych. Ten ovšem přenechal úlohu režiséra na Juraji Herzovi, který u něj dříve působil jako pomocná režie u filmů Každá koruna dobrá (1961) či Transport z ráje (1962). Herz jako první změnil název filmu, který před tím byl „Poslední večeře“. Herz název změnil, protože jej pobavilo, jak režisér Jasný trval na astrologických znameních jednotlivých herců, když je obsazoval pro svůj film. (mchnk)
- Strihové zmeny a znovu natočenie niektorých scén došlo až po zakúpení filmu do talianskej distribúcie Carlom Pontim. (Raccoon.city)
Reklama