Na streche

Přirozené a uvolněné, stejně jako u prvotiny Jirky Mádla Pojedeme k moři. Tehdy výtečně střídal žánry, byl osobitý a velmi hravý. Na střeše je něco jiného. Ač platí zmiňovaná nekřečovitost a uvolněnost, výhradně se zaměřujeme na vztah mezi nerudným bývalým učitelem a vietnamským imigrantem. Zatímco první žije v zakonzervovaném systému a do konce svých dnů nehodlá nic měnit, druhý pláchl před policií z pěstírny marihuany a netuší, co bude zítra. Cynický komunista-důchodce mladíkovi nakonec pomůže. A ten zase nevědomky pomáhá z bubliny jemu. Oživením jejich „pouta“ (a pro mě osobně příjemné zpestření v uloudané první polovině) je pak klukovská hra se sympatickou sousedkou, která právě vykopla svého milého. Mádl pracuje s prostými motivy, nijak neexhibuje, dává vyniknout herectví Aloise Švehlíka, několika detailům i poměrně milému humoru. Ale ani nic nikam moc neposune (příběhově nebo myšlenkově), to si musíme zase na rovinu přiznat. (22.09.2019)

Po Mádlovom režijnom debute, ktorý mi dokonale sadol som sa nedočkavo tešil na jeho ďalší film. No a Na streche je pre mňa sklamaním. Nielenže mi zápletka pripadá oveľa fádnejšia a vlastne na nej nevidím nič dostatočne zaujímavé, ale aj režijne mi to pripadalo oveľa horšie. V rozhovoroch mi často chýbala hudba, ktorá by im dodala atmosféru. Takto boli v rozhovoroch často trápne pauzy behom, ktoré som mal chuť pretočiť. Najväčšou slabinou filmu je ale predstaviteľ Vietnamského chlapca Duy Anh Tran, ktorého herecký prejav je založený len na snahe vykoktať nejaké české slovo so smiešnym Vietnamským dialektom. Vďaka tomu vôbec nefunguje chémia medzi ním a Švehlíkom. Je to len one man show pána herca Švehlíka, ktorý ma charizmu aj keby čítal telefónny zoznam. Lenže bez opory adekvátneho spoluhráča ani Švehlík nestačí na to, aby utiahol film. Ani ostatné epizódne postavy nie sú dostatočne zaujímavé, aby ich epizódky bavili. Je to fakt veľká škoda. Aj keby vzťah ústrednej dvojky fungoval, tak som nenašiel nejakú poriadnu pointu v celom tom príbehu. Obidve postavy si vzájomne trochu pomôžu, ale nič extra objavné sa tu nerieši. Odbúranie pár predsudkov voči Vietnamcom mi nestačí. Pobavilo ma snáď len originálne vyriešenie toho ako legálne zabezpečiť, že ten Vietnamec mohol v CZ ostať. To sa Mádlovi podarilo. Takže výsledok je na české pomery nadpriemerný, ale v celosvetovom merítku je to len tuctový priemer na jedno pozretie. Dúfam, že ďalším filmom Mádl znova dokáže, že je talentovaný režisér a jeho prvotina nebola tak skvelá len vďaka obrovskému šťastiu pri výbere detských predstaviteľov. 5/10. (05.09.2019)

Slušná kamera a skvělý herecký výkon Švehlíka. Jinak je to ale značně povrchní kopírka a směska Kolji, Daleko od okna, Musíme si pomáhat nebo i toho Gran Torina, kde ale nejsou vůbec, ale vůbec vykreslené charaktery postav, celé je to ták strašně milé, až bolí, žádný konflikt se zde nekoná. Vůbec netušíme, co špatného Švehlík za komančů dělal a co udělal rodině, netušíme, jestli ten Vietnamec je skutečně nakonec takový milý dobrák, nebo vrah, a jak to, že nedošlo k nějakému konfliktu mezi chlapem, který Vietnamce nesnáší, a Vietnamcem? Že by to vše plynulo tak lehce? Prostě je to neživotný útok na kapesníčky dam v kinech a u televize, jež se rády dojmou pohádkou ve stylu tomto či Pretty Woman, ale jinak to plave po povrchu jako článek v bulvárních novinách, nejde to žádné postavě pod kůži, konfliktům a střetům se to vyhýbá jako čert kříži, prostě odfláknutý kus moderní "filmařiny". (07.12.2020)

Citlivě, jemnohumorně, tematicky vrstevnatě rozebrané dvě odlišně postavy a jejich přátelské zbližování. Mádl umí o lidech všech věkových kategorií vyprávět jako životem ošlehaný filmařský matador. Výborný Švehlík a potěšující absence product placementu na místech, kde mohl být. Jen nečekejte emocionální K.O. závěr, který udělal Pojedme k moři nezapomenutelným filmem. Na střeše divácké očekávání v druhé polovině spíše (úmyslně a umně) dekonstruuje. (07.02.2019)

Jirka Mádl je pro mě unikát české kinematografie. Druhý film a podruhé ho cítím na pět hvězd. Pocitově hlavně asi proto, že naprosto perfektně pracuje s lidskými osudy a emocemi. Přesně tak, jak to cítím i já a dokáže to ve mě vyvolat radost, ale i smutek. Alois Švehlík tu navíc zahrál tak geniálně, že jeho závěrečný pohled mluvil za tisíc slov. To je přesně to, co mi v českých filmech současnosti chybí, ale Jirka to dokonale dodal. Překvapivě milé a zajímavé setkání dvou lidí na střeše, kteří by se za jiných okolností nikdy nepotkali. Filmový kousek, kterému určitě nechybí originalita a já doufám, že se od Jirky Mádla brzo něčeho opět dočkám. Budu se těšit. (12.12.2020)