Na streche

Mádl má před sebou ještě kus cesty. Po jeho skvělé přijaté prvotině působí Na střeše jako krok zpět. Někdo zřejmě chtěl za málo peněz hodně muziky, když je takový talent, ale tak to samozřejmě nefunguje. Má to pár silných momentů, ale dialogy, na kterých to celé stojí, nejsou tak působivé, jak si možná všichni slibovali. (09.03.2020)

Špatné to není, Mádl je zajímavý režisér, nepřipadne mi, že by se taková věc nemohla stát, těch (pár dní?) by to rozhodně vydrželo, ale spousta situací bylo nahozených povrchně (Ryparova komunistická minulost), či nelogicky (Rypar se zbavuje policajtů). Občas také nastoupila nuda. Ale oceňuju, že snímek nedořekl vše do konce, divák si tak může domýšlet i ten nejrealističtější konec, jakého je schopen. (12.02.2019)

Coby herci jsem Jiřímu Mádlovi nikdy nefandil, ale jako režisér si u mě tímto počinem získal pozornost a jeho příští autorský film si příště určitě mnohem lépe „pohlídám“, bude-li možnost navštívit ho v kině. Na střeše je malý velký film, který by v zahraniční konkurenci možná lehce brzy zapadl, ale v současné české kotlině představuje nevídaný zázrak. Smysluplný příběh plný pocitově pestrých chvilek jako ze života obdaroval Mádl nápaditou režii. Ten film má svou duši, serióznost i vtip, a současně dobře zvolené tempo i způsob vyprávění. Bavilo mě sledovat postupný vznik a vývoj vztahu mezi dvěma lidi náhodnně sešlými... Vietnamec, ilegálně přebývající v Praze a kriminálník v jedné osobě + starý morous, před rokem '89 aktivní komunista, k němuž se téměř všichni staří známí dávno otočili zády. Ti dva měli spočátku společné snad jen pohlaví a město pobytu, přesto jim nakonec osud dopřál prožít spolu nezapomenutelné společné chvíle. Těch je ve filmu poměrně dost, možná škoda, že to úplně nelze říct i o dialozích (s výjimkou jednoho, kdy se Rypar mladého Songa ptá, jaké je to představit si, že jste nemohoucím staříkem...), které ve srovnání s režií možná občas pokulhávají. Ale jinak jsem byl velmi spokojen, včetně hereckých výkonů. Aloise Švehlíka jsem měl spojeného především s televizním filmem „Píšťalka pro dva“ (1974), který znamenal jeho první hlavní roli před kamerou. Teď si jeho jméno budu takyhodně pojit se skvělým výkonem ve filmu „Na střeše“, v němž se dočkal velké a skutečně úctyhodné role možná naposled. Jak symbolické...80% (27.10.2020)

Velice ikonický komediální drama snímek, který mě skutečně oslovil. Mádl klade důraz ne všechno dobré v lidech, i v těch, kteří se zdají jako ti nejhorší. Ukazuje nám, co je to štěstí, láska, radost, přátelství a mnoho dalšího bravurně seřazené a seskupené v sekvenci filmu. Nebojí se ale i otázek jako, jaké je to být opuštěný? Co je na světě nejhorší? Z čeho máme opravdu strach? Co je nejvíce bolestivé? Co pro nás znamenají ostatní? Vše dohromady je uplatněné ve filmu Na střeše, který nám to předvádí v plné kráse. Snímek má skutečně mnoho nádherných momentů, u kterých se zasmějete, dojmete se a budete mít zkrátka směs emocí. Používá až po „Svěrákovsku” způsob „za smíchem slzy”, který já zkrátka mám velice rád. Je skutečně velmi emotivní film a jeden z nejlepších českých filmů, které svět spatřil. (18.02.2019)

Solídne rozohraná hra s jasnou dejovou zápletkou, ale už menej uveriteľnou motiváciou postáv, sa v poslednej tretine dostane na úplne inú koľaj, než by jeden čakal. Niekto to prijme, iný nie. Viacero podzápletiek je zahraných do autu, ukázali sa skôr ako slepými uličkami, prípadne ústrednú myšlienku iba nejakým spôsobom majú potvrdiť. Ako televízny film by som bral Na střeše veľmi pozitívne, takto som film síce videl v televízii, ale ako regulérne kino za nemalý peniaz mi pripadal akýsi chudobný. To, že situácie v ňom nie sú príliš vystrihnuté z našej každodennej reality, ma vôbec netrápilo, aby bolo jasno. No až sa zdá, že by si Na střeše zaslúžilo pokračovanie, kde by dostala väčší priestor chlapcova rodina, susedka, starcov syn, polícia či imigračné oddelenie alebo aj vietnamská mafia. (09.04.2020)