La noche de las gaviotas

Ossorio ví, jak nahustit atmosféru. Prvních cca 20 minut je hodně fajn. Jak zaujmout prostředím a plně využít jeho možnosti. Zdejší vesnička, jejíž domy prakticky splývají s okolím, mořské pobřeží, ať už rozeklané skálami, nebo poetické písečnou pláží, fungují stoprocentně. pohrát si s maskami. zde se sice od předhcozích dílů nijak neliší, ale rytíři prostě vypadají výborně. V neposlední řadě umí vybrat a použít trefnou hudbu. Z téhle mě mrazilo až na prdeli. Přesto se mu nedaří to tak nějak všechno dohromady ukočírovat do plně funkčního filmu. Dalo by se zcela pominout, že už poněkolikáté zalévá ten samý pytlíček čaje a prakticky nepřichází s ničím novým, ale zbytečně zdlouhavé záběry na rytíře (obzvláště ty jezdecké byly až přes míru) a přetahování silných scén, házelo hodně klacky pod nohy. Přesto je toto z těch tří dílů (1, 3 a 4) co jsem viděl, zatím nejlepší a nejpůsobivější. (29.06.2015)

Mě tento snímek vůbec nenadchnul. Z větší části se nic neděje, film dotává náboj až v poslední třetině. Slabé herecké výkony, nezajímavá kamera a sem tam hrozné zvukové efekty, shazují tento snímek lehce do pod průměru. Hudba je místý docela fajn a dává filmu trošku atmosféru. Určitě se najdou lepší horrory. 40 % (18.01.2010)

První část této série mě převelice zklamala, takže jsem na nějakou dobu ztratil chuť dokoukat ji celou ... dnes jsem se konečně odhodlal pustit si alespoň poslední a zde nejlépe hodnocenou část. A dá se říct, že platí stejné výtky, jaké jsem měl i u jedničky, ačkoli mě celek tentokrát bavil o kousek víc. Použité hororové rekvizity (zřícenina, tajemná vesnička, mrtví rytíři) se musí jednoznačně pochválit, bohužel se s nimi nepodařilo natočit film kvalitativně odpovídající jejich potenciálu. Ačkoli jsem si toho snažil (s ohledem na stáří filmu) nevšímat, vytáčela mě jedna věc: proč je na většině nočních scén poznat, že se natáčely za slunného odpoledne? To si filmaři alespoň nemohli počkat, až se zatáhne, aby nebyly všechny ty stíny tak hrozně do očí bijící? Vždyť má ten film slovo "noc" i v názvu, proboha! (14.06.2010)

Podľa môjho názoru najslabší sequel zo série Blind Dead. Z jedného nápadu sa štyri filmy uživiť nedajú a v Night of the Seagulls je to už poznať. Oproti Ghost Galleon, ktorá priniesla učitú originalitu aspoň čo sa prostredia týka, sa štvorka vracia na pevninu do torza sídla rádu, spriazneného s temnými silami a opäť prináša ultrapomalých zombie-templárov, ktorých výskyt je oproti predchádzajúcim dielom poredší, postavy, ktorých neschopnosť a nemohúcnosť ma miestami až iritovala a kopec chybičiek a nelogickostí. Keď napríklad v závere ústredná dvojica vnikne do opusteného templárskeho hradu, po jeho stenách sú rozmiestnené horiace fakľe, takže je v ňom rozsvietené ako v Las Vegas... načo by si preboha kostlivci, prebudiaci sa po stáročiach zo svojich hrobov dávali námahu s nejakými fakľami, navyše vzhľadom k tomu, že boli slepí im asi nejaké osvetlenie mohlo byť úplne ukradnuté... (19.09.2010)

Z prvého dielu: "Tombs of the Blind Dead" som skočil rovno do štvorky. Sériu som si tak trochu skomprimoval. Neľutujem. Starí spráchnivení rytieri vyzerajú rovnako ako v jedničke. Nasadajú na rovnako spomalené kone. Nezmenene a nekonečne túžia po krvi. Namiesto nápaditej recyklácie prosté zopakovanie. No istá odlišnosť sa nájde. Na rozdiel od prvej časti už tieto krvilačné nemŕtve kreatúry nie sú tak bezbreho náhodné pri lovení obetí, ale majú akýsi cestovný poriadok, záväzný pre celú dedinu. Táto nepísaná norma zároveň zosúlaďuje dej filmu so všeobecným postupným zošnurovávaním spoločenských pravidiel. Napriek uhrančivo odpudivej kráse nemŕtvych uctievačov šesťstoročného krvavého kultu a ponurému sprievodnému chorálu je zvyšok slabota. Pár scén sa dokola opakuje, čajky furt škriekajú, noc je uprostred dňa a tak. Strach sa vplyvom neustáleho točenia sa okolo opakovaných nedokonalostí stráca. Výsledkom je preto len nadstavená a prevažne nudná kaša. (16.09.2013)