Útok slepých mrtvol

Návrat templářských zombies je v porovnání s debutním dílem o dost svižnější a s výraznějším množstvím postav. Chovají se sice občas stejně přitrouble, ale vše vyvažuje makabrózní vzezření šourajících se rytířů. Takže atmosférou je více na co koukat, děj je zábavnější a troufl bych si říct i krvavější. Příběh je založen na přežívání hlavních protagonistů uvnitř kostelní budovy, která jim poskytuje jakési nouzové útočiště. Kostlivců s vydloubnutými očními důlky se to doslova hemží a není před nimi úniku. Stejně jako u jedničky se jedná spíš o sympatické doplnění goticky hororového vzdělání, ale v bombastickém úžasu pravděpodobně nebudete. Bavil jsem se o něco víc, takže silnější tři. (03.05.2018)

Svojrázne, morbídne estetizované kostry v plášťoch stvrdnutých stáročným pohrebným prachom a zeminou. Napriek ultrapomalému pohybu dokážu riadne zavariť zabávajúcemu sa mestečku. Nevyberajú si medzi jeho volenými zástupcami, ostatnými obyvateľmi, návštevníkmi, či pomáhačovi ich zmŕtvychvstania. Skupinka obyvateľov prežíva v zabarikádovanom kostole. Nie nadlho. Pretože nedokáže, na rozdiel od nemŕtvych kostlivcov padlého templárskeho rádu, držať pospolu. Druhý diel trilógie neohuruje pomerne fádnym hororovým dejom (mŕtvoly vstanú z hrobu a vraždia hlava-nehlava), ale atmosférou temného stredoveku, prenesenou cez stáročia čakania do súčasnosti. Preto, aby sa naplnila dávno vyslovená kliatba. Atmosféra nevyspytateľných znovu ožívajúcich rytierov na mŕtvych koňoch, ich spomalené jazdy na koňoch, prázdne pohľady vysušených kostlivcov, obtiahnutých tenunkou, zhnednutou kožou, výtvarne luxusné riešenie spolu s atmosférou strachu ľudí, ktorí (zatiaľ) prežili, a napriek tomu stále riešia vzťahové konflikty a vzájomné zrádzanie sa, si zaslúžia hodnotiaci nadštandard. (24.11.2020)

(Předznamenávám, že s dalšími díly jsem neměl tu „čest“…naštěstí) Útok slepých mrtvol je neuvěřitelně špatný film. Ovšem ne tím vtipným způsobem, kdy se člověk baví, jak je to hloupé. Zasmál jsem se tak na 2-3 místech, zbytek snímku jsem bez nadsázky protrpěl. V tomto typu filmů lze asi jen těžko hledat logiku, ale stejně si myslím, že upravovat ji zcela podle svých potřeb, není v pořádku. Třeba taková „pohyblivost“ templářů, která mě iritovala asi ze všeho nejvíc. Po většinu filmu cválají (prý: „Znělo to jako hrom!“, checht) tak pomalu, že byste jim ujeli i na koloběžce a pak ve vytipovaných chvílích najednou zrychlí. Stejně tak v „pěší“ verzi, kdy chodí tak rychle, že by jim utekla i stařenka o hůlce, jejich pohyby jsou pomalé, nemotorné, a pak zničehonic přijde zrychlení a série mordů, znovu tak, jak se to zrovna tvůrcům hodí. Podobně jsou na tom i se zranitelností, kdy sesadit je z koně tyčemi či vidlemi je nemožné, ale rána pěstí je srazí spolehlivě. Tuhle „nejednotnost“, která zavání čirým amatérismem a neschopností, si měl před natáčením režisér ujasnit. A co se týče triků a masek, člověk neví, jestli se má smát nebo brečet, jak jsou ubohé. Podobným přívlastkem se dají ocenit i herecké výkony (výsostně nesympatických představitelů). Co mě však překvapilo, film si dokonce dovoluje kritizovat společnost, církev (i když u té to není zcela jednoznačné; jde sice o templáře, na druhou stranu právě kostel se stane nedobytným útočištěm, před kterým agresoři stojí jako v mrákotách neschopni ničeho) a vládní pohlaváry (zastoupené zesměšněným komisařem a postupně čím dál víc démonizovaným starostou, jehož pohár přeteče, když pošle nevinnou holčičku jako návnadu, aby se sám proplížil k autu). A věřte nebo ne, tato kritika je to jediné alespoň trochu pozitivní, co může film nabídnout. Ale rád bych se ještě vrátil k holčičce. Tak nesympatického a otravného spratka jsem už dlouho neviděl (ať už herectvím jeho představitelky či tím dementním cinkáním ohlašujícím „dětské téma“). A nepřidává tomu ani fakt, že ji hodní strejdové templáři ušetří (proč? a za co?) a podobnou kaňku vrhá i na scénu plížení, jedinou pasáž, která má alespoň nějaký potenciál opravdového hororového napětí (silně evokující Ptáky), je totiž těžké přát „hrdinům“ únik, když si zoufale přejete, aby hlavně toho malého „ čerstvě adoptovaného“ parchanta rozčtvrtili a cinkali mu přitom rolničkami (možná bych měl být filmu vděčný za to, že ve mně vzbuzuje sadistické fantazie, nevím). Závěrečnou supertrapnou „padací“ scénu a vůbec celý konec snad ani radši komentovat nebudu. Za ten satirický pokus dávám ještě 1*, jinak mi ale už dlouho žádný film tolik nenadzvedl mandle jako tento (gratulace). „Nikdo tam není.“ (08.08.2014)

Tak jestliže jednička na mě fungovala jen trochu, o dvojce se nedá říct ani to. Banda vysušených templářů s pohyby dodělávajících gerontů si tentokrát vyšlápla na vesnici, jejíž obyvatelé je kdysi dávno upálili. Po docela slibném historickém úvodu se vše vrátilo k neduhu minulého dílu - přílišnému žvanění. Navíc některé scény jako by z oka vypadly prvnímu filmu a samotný nájezd na vesnici působil spíš parodicky, než nějak děsivě. Zbylé dvě části si nechám s radostí ujít. 15% (21.08.2014)

Horor u ktorého som mal pocit napätia a tajuplna ktorý vás vtiahne do svojho deja. Na začiatku tu máme hneď prvé obete a to ludia sa vzbúrili a templárov zapálili za živa, ovšem ony vraveli že vstanú z mrtvych a že sa vrátia a tak im spália aj oči. Dej sa potom presunie o niekolko rokov do súčasnosti kde práve prebieha slavnosť lenže vtento deň vstanú z hrobov templári a pomstia sa každému kdo im príde do cesty. Máme tu aj dobré brutálne scénky napr. odseknutie hlavy a ruky a plno ďalších. (09.01.2009)