Neznáme dievča

Dardennovci opět tam, kde jim to jde nejlépe. To jest mezi společenskými a morálními vazbami a s kamerou od prvního do posledního záběru přilepenou na hlavní hrdince. Mám jejich filmy rád, jenže příběh, jehož nosné téma je vražda a tajemství, nesmí být jednoduše takhle intimní a klidný. Pak musím dodat, že se stal docela nudným. (21.05.2017)

Dardenneovci si vyskúšali detektívku a na to, aby ju nakrútili viac uspokojivo, by s ňou museli mať viac skúseností. Pátranie na vlastnú päsť, kedy polícia príliš neprotestuje, len občas naznačí, že hlavná postava by sa mala radšej starať o seba, je doménou skôr štylizovaných trilerov, než filmu s morálnymi posolstvami. Je prekvapivé, že Jenny sa síce okolie vyhráža, ale k ohrozeniu jej života nedôjde, čo je možno snahou vyhnúť sa žánrovým klišé, ale vzhľadom na okolnosti by realite viac zodpovedalo nejaké to skutočné násilie. V pozadí prípadu sledujeme súčasné sociálne problémy krajiny, resp. Európy, ktoré ale už pôsobia ako klišé (prostitúcia prisťahovalcov, nelegálni imigranti) a zároveň psychologický ponor do myslí vinníkov (postavy tu majú väčšiu či menšiu mieru viny voči obeti), ktorý je zaujímavejší a zaslúžil by si väčší priestor. 70% (24.02.2024)

Doktorka a její pacienti. Doktorka pátrá po "neznámé dívce" a pacienti se jí mění před očima. A není se ani příliš čemu divit; prostředí je natolik nehomogenní, natolik "multi-kulturní", že aby se příběh odehrál mimo něj, lze jen sotva pomyslet... Musím přiznat, že víc než detektivní story mě více zajímala lékařská praxe - a možná i porovnání s lékařskou praxí naši. A také možná spolu s nedávným TV-oznámením, že naši lékaři mají stávkovou pohotovost, přestože jsem se domníval, že jsou už několik let ve stávce. Druhým motivem byla povaha Dr. Jenny Davin, která by byla hůře chápána, pokud by ji nepodporoval jeji příběh s jejím mladým praktikantem. (28.08.2018)

Už mě otravuje a unavuje Dardennovské sociálno. Všechno musí být sociální. Drama je sociální. Zápletka je sociální. Všechny postavy jsou sociální. Interiéry jsou sociální, exteriéry jsou sociální. V pohodě napsaný příběh je strašně sociální a tím pádem únavný. Bratři, prosím už příští rok netočte, pokud to bude další stejný film, děkuji. (17.10.2016)

S přibývajícími minutami jsem lépe chápal, co chtějí Dardennové sdělit a zároveň méně rozuměl tomu, proč to sdělují tak strašlivě krkolomným způsobem. Lépe by udělali, kdyby silně (a úmyslně?) neuspokojivou, příliš mnoho nikam nevedoucích odboček obsahující pseudodetektivní linii zcela vypustili a k poukázání na nedůvěru v komunitě a z toho plynoucí problémy využili drobných každodenních konfliktů mezi lékařkou (na roli skvěle připravená Adèle Haenel) a jejími pacienty. V prostém, stylisticky čistém a k žádnému konkrétnímu cíli nesměřujícím pozorování Jenny při práci tkví hlavní síla filmu. Jeho slabinu naopak představuje postupně sílící didaktismus, projevující se robotickým jednáním hlavní, vykoupení hledající a kompromisy odmítající hrdinky a přecitlivělostí vedlejších postav, chodících tezí. O sobeckosti lidí usilovně hledajících viníky vlastního neštěstí v někom jiném jsme přesvědčováni například prostřednictvím teenagera, kterému se dělá blbě od žaludku jen při pomyšlení, že by se měl zapojit do pátrání po dívce, již jako jeden z mála viděl krátce před její smrtí. Prapodivný mix tří obtížně slučitelných žánrů (sociálního dramatu, detektivky a morality) pak vrcholí na způsob deus ex machina. Namísto katarze se dostavuje zklamání. Částečně sice možná zamýšlené (život na rozdíl od fikce nenabízí elegantní řešení), ale z větší části vyplývající z toho, jak ledabyle jsou postavy napsané a k jak nepřesvědčivě motivovaným činům je tvůrci nutí. 55% (30.11.2016)