Kocúr Bob

Albert Schweitzer napsal: Existují dvě útočiště před bídou světa – hudba a kočky. V případě drogového závisláka Jamese to zafungovalo na sto procent, protože to byla právě jeho kytara a nový chlupatý kámoš, kteří mu pomohli, na jeho cestě k odvykačce, nejvíce. Když o nějakém filmu napíšu, že mnou jen tak lehce prošuměl, nemyslím to obvykle jako kompliment, ale tohle je výjimka. Právě ta civilnost a ne moc přílišné tlačení na pilu patosu, ke kterému by takový námět jinak přímo vybízel, mu prospívá nejvíc. Představitel Jamese, Luke Treadaway, dokázal přesvědčivě ztvárnit roztřesenou narkomanskou trosku, ale i tak se mu nějakým způsobem podařilo vzbudit dojem sympaťáka, což je fajn. Co si ale budeme namlouvat, největším lákadlem filmu je samozřejmě nádherný zrzavý kocour Bob, který se sice vůbec nenamáhá hrát a dělá si ty svoje kočičí věci, ale jak každý správný kočkomil moc dobře ví, každá scéna a situace, v níž se nachází kočka, je prostě lepší než každá scéna a situace, v níž se kočka nenachází. Tečka. (21.05.2017)

Při každý scéně s kocourem jsem se rozplýval nad jeho roztomilostí. Ten celej film skutečně táhne, né že by herci byli špatný, ale celkově mi dialogy nepřijdou moc dobrý, postavy tam probíraj divný věci, spíš mi přišlo, jako kdyby to byla pouhá kulisa pro kocoura, aby se mohl vyřádit. Hlavní herec to však zvládl dost dobře, chybí zde však pořádná drama, protože to nejhorší období je interpretováno stylem několika scén, které jsou za sebou rychle prostříhané, takže se do toho nejde tolik dostat. Prostě mi to přišlo prostříhaný, aby se film dal charakterizovat jako rodinný. Cenim však skutečného Jamese, kterej po úspěchu v životě, se začal starat o zvířátka na ulici a o lidi bez domova a přeju mu ať se mu daří. (18.08.2018)

Chodci se shlukují jako by kocour v duších lidí něco odemykal. Marně vzpomínám, jestli jsem už kdy viděl tak zvláštní spojení, téměř magické sblížení. Sny se uskutečňují. Přičtu-li k tomu všemu kytarové songy, a ozvláštňující uličky Londýna plné života. Moje očekávání naprosto splnilo. A můj žihanej kocour přitom spal stočený v křesle, aniž by měl ánung, oč tu běží. Tak určitě nebude náhodou, že buskerovi vždy do pouzdra nějaký obolus rád hodím. (18.04.2018)

Uvítal bych, kdyby se film pevněji držel Jamesova návratu z drogové žumpy do života, jelikož kontrast drastické odvykačky s péčí o nového čtyřnohého kámoše je klíčovou linkou celého příběhu. Tuctové melodramatické odbočky s tátou a skoro-přítelkyní nefungují zrovna stoprocentně. Úplně konzistentní není ani celkový feel filmu (drsné momentky ze života fetujícího bezdomovce versus feel-good rodinná komedie), nicméně z velké části je to dané už povahou původních skutečných událostí. Souhrn: sympatický malý film, bojící se intenzivního prožitku. P.S. Obsazení typově super a ten kocour (hraje sám sebe, mimochodem) má regulérní charisma. (: (20.08.2017)

Film, ktorý poteší všetkých milovníkov domácich zvierat, ale zvlášť tých čo majú doma kocúra (teda mňa :D)... Veru, stará známa vec, že aj mačky dokážu byť verným spoločníkom, nie je to len výsada psov. Samotný príbeh pouličného drogového závisláka Jamesa Bowena bol hrejivo povzbudivý a svojim záverom aj inšpiratívny. Ten, kto sa nevzdá, môže dôjsť k vykúpeniu, chce to len vôľu a hlavne nejaký ten cieľ. Nadpriemer. 75/100 (06.08.2017)