Galoše šťastia

Tak jestli tohle je pohádka tak já jsem čínská opice letící s rackem nad bajkalem.dvě víly(sestry), z nichž jedna je otravná pesimistka a druhá veselá alkoholička darujou lidem gumáky střižené vzorem ala jarmilky aby lidem udělali "fun".podlě mě jim ten záměr nevyšel ikdyž notorička se tváří jinak a furt se chlame.místy mi film přišel jako brutální psycho za které by ani Hitchock by se nemusel stydět-chlápek chodí s botkama a cokoli by chtěl, třeba aj fusy od svého nadřízeného tak je má načež je z toho pochopitelně mimo a do toho hraje hudba jako z drákuly.být děckem tak mě odvezou a mám z toho doživotní trauma.prostě s pohádkou to nemá nic společného podle mě. (27.08.2011)

Rozprávka, která má v sobě tolik absurdit, kolik mohou přinést čarovné, přání plnící galoše do každodenních životů jejich nositelů. Začnu absurditami tvůrčími. I když v hlavních rolích hrají převážně čeští herci jsou, krom Miroslava Donutila, všichni předabování slovenskými kolegy (dokonce i sám Herz, i když mi zprvu jeho hlas přišel osobní). A někteří, v čele s Jirkou Krytinářem, se ani nedostali do titulků. Herci nejsou nadabováni vůbec špatně, ale proč neudělat koprodukční film vícejazyčný? A proč zde vlastně zvítězila slovenština? Slovenská produkce? Režisérův návrat k rodnému jazyku? Ovšem, lze v tom vidět i klady, někomu změna hlasu nepochybně prospěla. Mladý Hrušínský byl zcela snesitelný (jeho přeměna byla dokonce sehrána perfektně) a Javorského poblázněný zapisovatel a básník, s příznačným příjmením Schiller, byl také velmi roztomilý. Někomu ovšem nepomůže ani vylepšený hlas. Prkenný mimický i pohybový projev Marka Brodského se nedá přehlédnout a jeho obsazení beru jako další absurditu. Že by Herze uhranuly Markovy oči? Možné je zde vše, jak nám děj dává hned od začátku najevo. Překrásně ztvárněná snová realita bez hranic, podpořená skvělým humorem, jehož příčinou jsou výborné absurdní situace, skvělá kamera Herzova dvorního spolutvůrce Šimončiče a celkově výborný poetizmus. Film Ti může připomínat dosti jiných snímků. Valerie, Deváté srdce, ale i Morgianu. Předloha je nepochybně pohádková, nicméně Herzovo zpracování rozhodně ne, což může způsobit u jistých individuí odpadové záchvaty kritiky. Drama, komedie, fantasy i poetika. Juraj Herz otevírá dveře do pohádkového snu splněných přání. (05.01.2015)

Většinou se mi pohádkové příběhy Juraje Herze nelíbí. Ať už Císařovy nové šaty, Deváté srdce či Panna a netvor mi připadali místy až hororové, temné nebo nezáživné. Ani Kouzelné galoše nejsou zcela pohádkou, kterou bych doporučoval dětem. Film je spíše alegorií na lidská přání. Uvedení hrdinové totiž netouží vyloženě po tom, co se jim splní, spíše je to první věc, kterou vysloví po obutí galoší. Pouze student by chtěl žít v pohádce. Ale jak se ukazuje, ne každé přání skrývá své skutečné štěstí. Neboť ani pohádka není šťastnou volbou. Film opět působil výpravně, dobré kostýmy, kulisy a dekorace jsou samozřejmostí. Tím spíš, když se nám děj přesouval skrze různá historická období. A tentokrát jsem se nenudil, děj byl pořád zajímavý, protože se přezůvky přesouvaly a plnily ta nejrozmanitější přání. Jen moc nechápu, proč byli někteří herci dabovaní, tím spíše, že některým hercům hlasy vůbec nesedly a dokonce je dělaly staršími. A na druhé straně naprosto chápu, že se Juraj Herz zamiloval do Terezy Pokorné-Herzové, ta byla opravdu krásná. (28.12.2021)

Třebaže jde o pohádku známého pohádkáře, jehož portrét mám už 17 let na jedné zdi, a dostal jsem ho darem v Truro, tak jeho pohádky mají svůj ráz, svou dynamiku, své poselství, ale to v psané podobě. Film je sice co se příběhu týče totéž, ale hrají ho konkrétní herci, které vede chlap zvaný režisér a často to nedopadá oproti psanému textu dobře. Důvodem je právě ten problém dostat melodii příběhu, její emocionální náboj i do filmu. (27.09.2010)

„Zavřete oči, teď máte být mrtvý...“ Vskutku netradiční cesta do světa pohádky, přání a snů, s honosnou výpravou a jedinečnou atmosférou, která v sobě ukrývá velký kus tajemna, romantiku i humor a grotesknost. Cesta do světa, kde je zároveň hlavním vládcem sám autor-režisér, který si originálně hraje se žánrem a nabízí výtvarně i hudebně krásně vyladěnou podívanou plnou úžasných nápadů. Juraj Herz tady opravdu kouzlí, už jen tím, kolik bláznivých myšlenek dokáže stylově přenést na plátno a zakomponovat je do klasického pohádkového námětu. Herz se tu sám rovněž v několika menších rolích objeví a trošku i odkazuje na některé své předchozí kousky (vyčarované plesové šaty na Janě Brejchové připomenou scénu z Panny a netvora, obsazení herečky do dvou protichodných kostýmních postav či karetní dejchánky zase Morgianu)... Spočátku jsem si při tom myslel, že mě tento kostymní výlet do staré Prahy kromě vizuální stránky moc neosloví, oplýval zvláštní komorní atmosféru, ale postupně si mě získal a nakonec jsem si tuto pohádku s půvabnou zasněnou princeznou Terezkou Pokornou, dost užil. Oceňuji, že se Herzovi podařilo všechny ty podivuhodné nápady, atrakce a příhody rozvrstvit napříč celým filmem, který mě tak postupně stále něčím mile překvapil, zabával, uchvacoval, až do konce... Je to pak zážitek, nechat se nést na stejné vlně s tvůrcem a plně vnímat tu nevyzpytatelnou krásu umění v takhle opravdu kouzelné a hravé podobě. [85%] (25.03.2022)