Deváté srdce

Šilhavý alchymista Kukura touží po nafoukané princezně, tak si ji obtočí kouzly kolem prostředníku a nutí ji po nocích ploužit se po parketu; k její záchraně se pod nátlakem upíše frikulín (přeloženo: zlodějský frajírek) Pavelka a pomáhá mu šašek Filipovský, co se na předchozích osm zachránců vysral. Tak z tohohle se větší polovina uživatelů ČSFD ve spánku až do maturity pomočovala? Nějak si tuhle pohádku z dětství nevybavuju, ikdyž třeba Síň času lehce rozezněla strunu poznání (nicméně mohlo jít o jinou pohádku s podobnou scénou). První polovinu filmu shrnul už po 10-ti minutách můj drahý výstižným "Nuda!" a demonstrativním odchodem. Já jsem vytrvala, proto jsem se nakonec dočkala slibované tísnivé atmosféry, ovšem místo strachu se mi vkrádaly na mysl spíše otázky ohledně podivné logiky příběhu. 63% (31.08.2011)

Mě to teda spíš připadalo jako horor. Sice to v první polovině občas bylo moc utahané, což je velká škoda, ale jak jde v druhé polovině do tuhého, začne to být hodně zajímavé a celé to je takové snové, což mám rád. Chvilkami mi to připomnělo pár záběrů z Valerie a týdne divů, ačkoli Valerie je o něčem jiném. Herci překvapivě dobří, hudba dobrá a funkční a na pohádku je to fakt až překvapivě děsivé, na československé poměry o to víc, jelikož hororů v té době vzniklo málo. Jen škoda těch nudných momentů v první polovině. 4* (19.09.2018)

Juraj Herz natočil památného roku 1978 dvě depresivní "horrorové pohádky" jakoby zasazené do téhož světa. Deváté Srdce je z nich tou slabší, neboť sice má stejně jako její "dvojče" Panna A Netvor velice působivou atmosféru a nejen na pohádku pozoruhodné herecké výkony a za sebou rovněž jednu z vrcholných prací Petra Hapky (jímavé hlavní téma, děsuplný doprovod plesu nemrtvých, a k tomu jásavé a hravé podkresy honičky kejklířů s dráby), ale narozdíl od svého "dvojčete" bohužel oplývá také příběhem postrádajícím logiku a nějaké pochopitelné pozadí. Naštěstí právě díky hudbě, práci se scénou, a také díky opravdu monstrózně hnusnému Juraji Kukurovi alias hraběti Aldobrandinimu nebudete mít příliš kdy o těch nedostatcích přemýšlet (a pokud jste dítě, bude to jedno, protože se dalších pár let nebudete chtít podívat znovu;)). V celkovém srovnání je ale nutno říct, že jakkoliv je třeba scéna plesu v podzemním paláci dnes již historickým klenotem české kinematografie, má Deváté Srdce nemalé rezervy. Proto musím dát 70%, byť jsou to jedna z těch, na která se obtížně zapomíná. (05.09.2010)

Možno som si film užil jednoducho pre to, že sa nezamýšľam nad tým, čo mi spôsoboval v detstve (nevidel som ho), ani či ho mám vnímať ako rozprávku pre deti, alebo ako horor pre dospelých (ako na to v komentári poukazuje užívateľ Maq). Skvelý príbeh o zákrutách mocných (prijmú pomoc od každého, no následne sa vracajú do tých istých koľají), starnutí (statické žitie v neustálom strachu robí z každej prežitej sekundy s mysľou niektorých ľudí niekedy nie prežitú reálnu hodinu, ale hneď celý rok). Ale všetko toto prebíja temný alchymistický príbeh o ukradnutej duši do temného zásvetia, spolu s čarovnou atmosférou bábkového potulného undergroundového divadla. Také bolo vždy tŕňom v oku vládcov. Atmosféra dekadentných večierkov, či čiernych tanečných omší večne živého astrológa tiež nemala chybu. Skvelé kulisy a výtvarné riešenie len dotvárajú atmosféru tohto, pre mňa osobne bezkonkurenčne najlepšieho filmu Juraja Herza. Mimochodom, všimli ste si, že zachránení nebožtíci, vrátane dvorného šaša sa obživnutím stali vlastne zombíkmi? Ale to len tak na okraj. Užite si skvelé divadlo, práve začína! (01.09.2021)

Prvních čtyřicet minut je to spíš taková oslava potulných komediantů, oslava jejich svobody. Šíří svými pohádkami pravdu a nebojí se mocipánů (Kemr jako moudrý herec ryzího typu, který oslavuje Shakespeare v Hamletovi). Tím, že je nutno zachránit svobodu, zachránit herce, přesouvá se film do světa honosných kostýmů. Úlohu herce zde přebírá šašek (to známe z Werichových předscén). Zdá se, že se v této části Herz nechal inspirovat Dumasovým Josephem Balsamem (magie, elixír). Bohužel celý film je velice divadelní - postavy pronášejí své monology jako v Národním a masky jsou na první pohled viditelné. Trapná je honička na tržišti vrcholící spartakiádním výstupem Pavelka versus dva biřici (rvačka by neměla vypadat tak secvičeně), A tak zbývá hra s atmosférou - Hapkova kolovrátková hudba se dopňuje s dobře vybranými lokacemi snímanými promyšlenou kamerou. (31.01.2010)