Velká samota

Na filmu se hrubě podepsal zásah soudruhů, který navzdory zaměru režiséra a scenáristy naordinovali optimistický závěr, který působí velice nepřirozeně. Helge právem litovat, že k takovému kompromisů svolil. Pokud by se mu jeho záměr podařil, příběh by znacně kopíroval ideu jeho prvotiny Škola otců. Z mého pohledu Velká samota jeho prvotinu nepřekonala. I tak pro mě Helge zůstává nejzajímavější osobnosti 60. let pro svou skromnost a poctivý přístup k své práci. (29.05.2016)

Na konci padesátých již mohl soudruh kádr pochybovat o svém poslání, dokonce se utápět v alkoholu. Vesničané a družstevníci zase nemuseli s nadšením a jiskrou v oku děkovat straně a vládě. Samozřejmě za předpokladu, že se vše v dobré obrátí. Každopádně jeden z prvních filmů prvoplánově neglorifikujících poměry na venkově, s vzhledem k tématu překvapivě slušnými výkony i atmosférou. Zajímal by mě ten původní konec. (18.05.2008)

Jeden ze skutečně prvních filmů české nové vlny. A také jeden z prvních pohledů na rozporuplnou roli komunistických funkcionářů, a na vyšší úrovni na proklamovanou jednotu strany a lidu (zde na příkladu vztahu manažér/zaměstnanci). Přesvědčený komunista Martin Souček (skvělý Július Pántik) se sice rozpíná jako komunista, ale jako člověk se stahuje do sebe a ze svých fóbií se léčí alkoholem. Pozn. 1: Odmyslete si (je to poměrně snadné) neorganicky vsugerovaný happy-end (Helge: „Byl jsem přesvědčený, že s Velkou samotou dělám dobrou věc. Proto mě zdrtilo, že do filmu vstoupili straníci a vynutili si nový konec"). Pozn 2: Scénář vychází ze stejnojmenné knihy Ivana Kříže (rodák z Osové Bítýšky, otec popraven nacisty). Pozn. 3: Porovnejte s První partou mnohem slavnějšího Otakara Vávry, která šla do distribuce ve stejném roce. Pozn. 4: Film mi souzněl s Vaculíkovou Sekyrou. (01.01.2015)

Po vynikající Škole otců nabídla ČT další film nedoceněného L.Helgeho. Snímek z prostředí "socialistické" vesnice nesměl zvítězit na festivalu v Plzni (1960) a jeho jako pěst na oko působící optimistický závěr byl výsledkem přetáčení. Asi náhodou zařadila televize film v den, kdy si KSČM na svém VII.sjezdu opět zvolila do čela nevědomého agenta Falmera, takže by stálo za to (nejen) soudruhům naordinovat ještě na dřeň jdoucí Stud. (19.05.2008)

Helge navazuje svou koncepcí na kritickou notu Škola otců, trošku přitvrdí a prohloubí dopad poctivé snahy na hlavní charakter, ale to je tak všechno. Jeho naprostá posedlost obsahem a jeho peripetiemi pomalu zapomíná na to, co dělá film filmem, scény jsou někdy až přehlcené, popisné, nedávají dohromady přesvědčivý a koherentní celek, na nějž je navíc nalepen naprosto neorganický vnucený závěr. Nefilmové chování herců zde bije do očí ještě více, Pántik není Höger a jeho postava, zajímavá právě svou až negativně podanou posedlostí ideály, nedokáže ani vzbudit lítost. Vzniklo tak jistě průkopnické dílo, co se týče vesnické tématiky, ale její podání dosti drhne a i na svou dobu již působí přežitě. I Škola otců v některých místech působila moderněji. (10.01.2010)