School for Fathers
Réžia:
Ladislav HelgeScenár:
Ivan KřížKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Gustav KřivinkaHrajú:
Karel Höger, Blažena Holišová, Josef Mixa, Ladislav Pešek, Vladimír Hlavatý, Marie Vášová, Rudolf Hrušínský, Stanislav Neumann, Helena Kružíková (viac)Obsahy(1)
Učiteli Pelikánovi se nevydařilo manželství, a proto se dal z Brna přeložit do okresního městečka. První Pelikánovy dojmy z nového působiště nejsou povzbuzující. Mladému řediteli školy jde spíše o statistiky a slavnostní projevy než o skutečnou pedagogickou práci. Pelikán zjistí, že nedostatky školy i žáků jsou zakrývány ideologickými frázemi o "třídním uvědomění", které využívá zejména syn předsedy okresního národního výboru Vašík Janouch. Děti nemají rovněž předpokládané znalosti a Pelikán musí některým snížit klasifikaci. Špatné známky dostane i Vašík. Učitelova přísnost nenajde u rodičů pochopení a Janouchova manželka zorganizuje proti němu štvanici. Jediného příznivce má Pelikán v mladé kolegyni Andulce Novotné. Přes zlobu rodičů si Pelikán získá důvěru dětí. Další aféra však učiteli vezme zbytek síly v boji proti nepoctivosti a pokrytectví. Zastane se malého Lojzíka Kotačky, jemuž Vašík rozbije kolo, a přispěchá na pomoc Lojzíkově matce, kterou ohrožuje její druh. Občané svolají schůzi a žádají Pelikánovo odvolání. Za Pelikána se postaví Janouch, ale je pozdě, zklamaný učitel mezitím odjel. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (103)
Herci byli solidní, čas jak voda plyne. Večer jako stvořený k tomu, abych zavzpomínal na bezpáteřního ředitele, který ve snech mne dodnes pronásleduje ředitelskou důtkou. Vešel totiž do třídy, zrovna když jsme lepili na nástěnku Lenina. Já lepil Lenina a omylem jsem šlápl na Gottwalda na zemi. Důtka jak vyšitá s trojkou mravů:) ()
Ze tříd sice dnes zmizela budovatelská hesla, ale princip systému založený na tom, aby se učitel především neznelíbil rodičům (stranické bosse vystřídali velkopodnikatelé a sponzoři, to vše násobeno strachem ředitelů ze zrušení či slučování škol kvůli aktuálnímu nedostatku dětí na ZŠ) a správně vyplňoval příslušnou dokumentaci, zůstává pořád stejný. I k těm 39 žákům ve třídě (a to ještě dva chyběli!) se pravděpodobně s takovou znovu brzo dopracujeme. Tož tak. ()
Filmová paralela k politickým procesům 50. let pojatá stylem propagandistických filmů. Od budovatelských snímků se "Škola otců" liší pouze myšlenkami, které hlásá, ale jakým způsobem je předává, se naprosto shoduje s dikcí manipulačních filmů - od agitační tezovitosti přes formální unylost po toporné herectví (děti v mnoha scénách vypadají jak převzaté z "Kukuřičných dětí" a vedoucí pionýrů svou vypjatost projevuje v gestech na hraně parodie). Nazáměrnou zábavnost stupňují úvodní pedofilně vyznívající sekvence ze třídy. ()
I v těch letech padesátých našla se občas perla v moři kalu. Trampoty učitele v Mikulově, kde si občané postavili školu, aby v ní jejich děti mohli dostávat jedničky, a nový pan učitel jim to kazí. Karel Hoger ztvárnil svého učitele tak dokonale, že okolí mu už jen přihrává. Konec je sice malinko agitačním poselstvím budoucím generacím, ale s ohledem na rok výroby to lze bez problémů opomenout. Celý film jsem si doslova užíval, jak dobře je to natočené. 90% ()
Po projekci v kině jsem se Školou otců o dost spokojenější než kdysi v televizi, a nebude to jen plátnem. Za prvé poslední dobou nakoukávám český hraný film 50. let poměrně důkladně, takže když narazím na tahle zvrácená schémata (ano, uznávám, že pořád přece jen schémata), dělá mi to dobře. Dokonce i konec mi tentokrát přišel skvělý. Myslím samozřejmě ten rozumnější ze dvou paralelních konců, jež film nabízí (ten, kterému patří i úplně poslední záběr). Za druhé jsem donedávna nemusela Karla Högera, zatímco teď zažívám přímo rozpuk högerofilie. Ta jeho sotva patrná mimika, to jeho téměř neslyšitelné "hm" – to je slast. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (9)
- Film se natáčel ve Frýdlantě v Čechách, Mikulově, na Sirotčím hrádku Klentnice a Kozím hrádku Mikulov. (Cucina_Rc)
- Helgeho režijní debut a zároveň začátek spolupráce se spisovatelem Ivanem Křížem, podle jehož knih natočil celkem čtyři snímky (ze svých celkových sedmi) – jedná se ještě o Velkou samotu (1959), První den mého syna (1964) a Stud (1967). (Rattlehead)
- Na akcii Filmová anketa denníku Smena v roku 1958 v Bratislave bol film vyhodnotený ako najobľúbenejší československý film v roku 1958 s 10,911 z 18,450 hlasov v čitateľskej ankete usporiadanej denníkom Smena v rámci Mesiaca československo-sovietskeho priateľstva a osláv 60 rokov československej kinematografie a slávnostne vyhlásenej 19.12.1958 pri slávnosti premiéry filmu Touha (1958) v bratislavskom kine Slovan. Zároveň bol za film ocenený Karel Höger (učiteľ Jindřich Pelikán) ako Najobľúbenejší predstaviteľ mužskej role v československom filme v roku 1958 s 12,102 z 18,450 hlasov v čitateľskej ankete usporiadanej denníkom Smena. (Raccoon.city)
Reklama