Môj sused Totoro

Zatial som videl od Miyazakiho 3 filmy: PRINCEZNA MONONOKE (1997), CESTA DO FANTAZIE (2001) a ZAMEK V OBLACICH (2004). Totoro je moj stvrty film a cim viac som sa nan tesil, tym viac ma sklamal a opät preto, lebo som mal uplne ine ocakavania. Prvych 50 minut som sa pozeral na hodinky a cudoval sa, preco sa v tom filme vlastne nic nedeje, okrem prveho stretnutia Totora asi po polhodine. Teraz neviem, ci som ten film mal brat prilis vazne, ako nejaky animak o rodinke, kde matka lezi chora v nemocnici, otec sa stara o 2 deti, ktore sa hraju a zoznamuju sa s niecim nadprirodzenym v ich novom dome, ale aj mimo, alebo ma to malo strasne bavit. Samozrejme, keby som mal 10 rokov, vnimal by som to uplne inak, ale tie spominane predchadzajuce filmy, ktore som od Miyazakiho videl ma bavili omnoho viac, pretoze vsetky 3 filmy mi hned od zaciatku ukazali, kam sa budu poberat. Od Totora som nevedel, co mam ocakavat a zial z mojho pohladu sa mi zdal byt ten pribeh prilis nudny a pomaly, bez nejakych dobrodruznych napinavych postav, pretoze najnapinavejsi tu bol asi ten telegram z nemocnice... 09.02.2010 ______ V anglickej verzii: Dakota Fanning - (Satsuki) +++ Cheryl Chase - (Mei) +++ Paul Butcher - (Kanta) +++ Pat Carroll - (Pestúnka) +++ Tim Daly - (Profesor Kusakabe) +++ Steve Kramer - (Farmár) +++ Lea Salonga - (Pani Kusakabeová) +++ Gregory Snegoff - (Otec) +++ Frank Welker - (Totoro) +++ Hudba: Joe Hisaishi +++ (09.02.2010)

Minimalistický příběh téměř o ničem. Ovšem s nádhernou animací, a tak nabitý emocemi a magickou atmosférou, že jsem mu propadl během několika minut, to okouzlení ze mě nespadlo až do závěrečných titulků, a mé podvědomí spokojeně přede ještě teď, o dva dny později. Scéna z autobusové zastávky je geniální a kočkobus, taky neměl chybu. Pozvolna plynoucí, bez dramatických konstrukcí, neuvěřitelně roztomilé, pozitivní, magické, přitom ani na okamžik lacině kýčovité nebo vlezlé. Zkrátka jeden z těch filmů, který dělá svět krásnější a nutí vás do úsměvu při každé vzpomínce. Mistr Mijazaki to zase dokázal. (26.02.2014)

♫ Tonari no Totoro, To-to-ro... To-to-ro, To-toro... –– Tak pan Mijazaki se zas předvedl. V dobrém smyslu, pochopitelně. Naservíroval mi před ňufec šestaosmdesátiminutový koktejl plný filmového optimismu, skvělých nápadů, sympatických postav a opět boží hudby Joe Hisaišiho (The Path of Wind je snad nejhranější skladbou v mém mobilu). Kdo by si Totora nebo třeba takový kočkobus nezamiloval? Netuším... a musím se podepsat pod komentář Galadriel, ta to skvěle vystihla. (17.09.2011)

Člověk je tvor společenský, takže vždy má nějaké sousedy. Jak se s nimi vyrovnat, když jsou úplně z jiného těsta? Tatínek má hodně práce, maminka je v nemocnici a tak dítě zůstává samo. Kdo by neznal velké množství rodičů, co pro své potěšení posílají děti na svět, sami jsou přitom mentálně dětmi, ale dítě je na světě a nezbývá mu než se něčím zabavit. Každý nemá to štěstí, aby kolem něho bydleli strašidla a dokázal s nimi navázat pěkný vztah. TOTORA to dokázala, ale MATHILDA je mi bližší! Protože ji napsal DAHL, protože lépe psal než tenhle chlapík, co to napsal. Animace málo vkusná, jsou lepší. (21.08.2010)

Já chci taky takovýho krásnýho huňatýho lesního démona jako mazla a kámoše a kočičí plyšový autobus, co mu nápis s příští stanicí osvětlují dvě krysy :o) Roztomilost a optimismus srší na všechny strany, ale nesklouzne nikdy ke kýči nebo infantilnosti. Totoro je sympaťák až to bolí, vždycky když se objevil na obrazovce, uvědomila jsem si po chvíli, že se usmívám jako debil a jsem úplně nadšená. Scéna s deštníkem na zastávce tenhle pocit vzbudila asi nejvíc, Totorův obří úsměv a jeho vykulené oči mě naprosto odzbrojili. Přestože jde o pohádku vhodnou i pro hodně malé děti, je to prostě originální, neotřelé a zábavné i pro mě. Opět zjišťuji, že Miyazakiho fantazie nezná hranic a začínám si jeho díla víc než zamilovávat. (18.12.2007)