Môj sused Totoro

Já chci taky takovýho krásnýho huňatýho lesního démona jako mazla a kámoše a kočičí plyšový autobus, co mu nápis s příští stanicí osvětlují dvě krysy :o) Roztomilost a optimismus srší na všechny strany, ale nesklouzne nikdy ke kýči nebo infantilnosti. Totoro je sympaťák až to bolí, vždycky když se objevil na obrazovce, uvědomila jsem si po chvíli, že se usmívám jako debil a jsem úplně nadšená. Scéna s deštníkem na zastávce tenhle pocit vzbudila asi nejvíc, Totorův obří úsměv a jeho vykulené oči mě naprosto odzbrojili. Přestože jde o pohádku vhodnou i pro hodně malé děti, je to prostě originální, neotřelé a zábavné i pro mě. Opět zjišťuji, že Miyazakiho fantazie nezná hranic a začínám si jeho díla víc než zamilovávat. (18.12.2007)

To, že Miyazakiho filmy překypují neuvěřitelnou fantazií není nic překvapivého a nejinak je tomu i u jednoho z jeho nejznámějších filmů. Takřka komorní příběh vypráví o dvou malých sestřičkách, které se se svým otcem přestěhují do nového domu, který obklopuje tajuplný les. A nebyl by to Miyazaki, kdyby ten les neobývala neobvyklá stvoření v čele s lesním duchem Totorem, kterého objeví mladší sestra Mei. Neuvěřitelná animace vypadá skvěle i dnes, film je krátký a nenudí a konec s kočičím autobusem jen tak nezapomenu. Skvělá fantasy pro malé i velké. (09.04.2009)

Nejsem zrovna člověk, který by se vyžíval v pohádkách. Ale na druhou stranu jsem velký fanda do anime. A tak jsem e uvolil shlédnout i tuhle infatilní báchorku. Být o 10 let mladší, asi bych neváhal dát plný počet. I zde můžu obdivovat Miyazakiho precizní animaci a fantazii. Tento snímek asi nedosahuje kvalit ostatních jeho filmů, ale je to kvalitní následovník filmů Naušika z Větrného údolí a Laputa. (25.11.2005)

Hravý, kouzelný a ohromně pozitivní snímek s nádhernou animací studia Ghibli. Mimo jiné nabízí úžasnou scénou za deštivé noci na zastávce. i když... On nic jiného vlastně nenabízí. Celou stopáž kazí, a z atmosféry konstantně vytrhávají, dvě hlavní postavy sester. Tak nesympatické a uřvané nány to se jen tak nevidí a rozhodně neslyší. Viděl jsem japonský originál, americký dabing je prý v tomto paradoxně umírněnější. Obvzláště malá Mei proječí celých cca 86 minut a u mě osobně si "vykřičela" minimálně o * méně než bych býval dal. Aspoň má konečně pořádný důvod proč plakat, děvčátko jedno uřvané. (04.05.2005)

Ku komentáru belldandy (vrátane PS) nemám takmer čo dodať. Hádam len jedno: tento film je aj o pohľade na výchovu. Zatiaľ čo častá všeobecná reakcia rodiča v prípade detských fantázií je prísne zvolanie: "Čo si to zase vymýšľaš!", prípadne rozkaz: "Nevymýšľaj si!" alebo okázalá ignorácia či výsmech, v Totorovi otec v reakcii na dcérine líčenie stretnutia s podivnou postavou z detskej mytológie oznámi, že mala veľké šťastie a stretla pravdepodobne ducha lesa. Následne obe dcéry vezme so sebou a ide sa pokloniť stromu a bytostiam v ňom a okolo neho žijúcim. (27.02.2013)