Porco Rosso

„VRAŤ SE ZPÁTKY K LETECTVU, MARCO. JEŠTĚ STÁLE BYCH TĚ DOKÁZAL OBHÁJIT.“ „TO RADĚJI BUDU PRASE, NEŽLI FAŠISTA…“ Dějem anime filmu nás provází Marco Pagot, letecké eso 1. světové války, který zběhl z italského letectva po převzetí moci Mussolinim. Živí se jako lovec odměn, nejčastěji jako letecký stíhač zachraňující civilisty proti létajícím pirátům. Jenže i mistr se občas utne a tak se Marco, po prohraném leteckém boji s piráty najatým Američanem Curtisem, vydává na cestu za leteckým návrhářem, aby mu udělal kšeft v době ekonomické krize… » Co se mi líbilo: 1) Aviatika. Celý film se nese v duchu oslavy letectví. Vidíme tu nejen letecké manévry a boje, jak už napovídá obálka filmu, ale také třeba světelnou komunikaci mezi piloty. Co mě však v této kategorii zaujalo nejvíce, byla výroba nového stíhače. Od prvního návrhu letounu s veškerými popisky u rýsovacího prkna, technické řešení sekundárních ovládacích mechanizmů, zkoušky motoru, aerodynamický tvar nosné konstrukce křídla až po finální skládání pláště křídel panelovou metodou. Moje strojařské já je zalito blahem! 2) Animace a hudba. Oba umělecké prvky jsou filmu jasně zřejmé. Kvalita animace je znát díky plynulým pohybům na obrazovce. Po hudební stránce je ve filmu slyšet líbivá vážná hudba. 3) Zasazení v Itálii. Krom techniky mám také rád dějiny, takže jsem celou dobu ve filmu hledal reference na tehdejší dění v zemi ovládané Mussolinim. Vidíme tu demonstraci vzdušných i pozemních sil během vojenských přehlídek, tajnou policii OVRA, italské vlajky se savojským štítem… Hned na mě film více promlouval. » Co jsem nemusel: 1) Otevřený konec. Není mi řečeno fakticky nic, co by zásadně změnilo děj a díky tomu ani pan Mijazaki nedal filmu žádnou premisu. Díky tomu tak film končí bez finálního závěru. » Shrnutí: Celkově byl děj takový nic extra, fakticky se díváme na neobyčejný život letce s hlavou jako pašík, co se snaží přežít v evropské meziválečné společnosti bez větších závazků. Anime filmu hodně pomáhá jeho propracovaná podrobná animace a důkladně zobrazené letectví z pohledu letce i konstruktéra. Film mě svou technickou hloubkou zcela nadchnul a obsahuje přesně to, co jsem marně očekával od odpadového Girls und Panzer. Takže, ačkoliv se film většině diváků líbil, hlavně pro svoji přístupnost pro děti - takže je z něj vhodný kandidát na rodinný večer u velkoplošné televize - připojuji se ke chvále, byť ze zcela jiných důvodů. (28.07.2021)

Tááák a je to tady. Mám za sebou skouknutou komplet celou celovečerní Miyazakiho tvorbu. No, těšil sem se na tenhle kousek zbytečně moc, možná, že sem si ho mohl nechat na "horší časy", ale nedalo mi to. Tentokrát se maestro skutečně vytáhnul, když jako hlavního hrdinu nasadil prokletý italský prase s lenonkama a knírkem, no zkrátka sympaťák a lamželezo jak zvon :o). Utvrdil sem se v jedný věci a to, že mám daleko rači mistrovy filmy, které jsou doslova nabušeny fantazií a barevnou pestrostí. Tenhle příběh je (až na tu prasečí kletbu) víceméně reálný, což prostě od pohádkovýho dědečka neočekávám. Ale ty jeho animace doprovázené uklidňující hudbou, to je pastva pro oči a uši. Není mi jasný, jak někdo dokáže namalovat, podotýkám namalovat prostředí, které bys horkotěžko rozeznal od skutečného. Dějově mi přijde Porco Rosso celkem o ničem, žádný větší vzrůšo se nekoná. No, a já si teď můžu dát od japonských animáků na chvíli pokoj a zase si vychutnávat herecké výkoný opravdových herců a né kresleného prasete s knírkem :o) (26.08.2011)

Mnoho Mijazakiho filmů se opírá o téma dívčího dospívání, přičemž se v nich nebojí nadužívat lecjaká shōjo "dívčí" klišé, včetně všech těch květovaných luk, roztomile chundelatých zvířátek, hvězdnaté oblohy a twink princátek. V Porco Rosso se ale plně ponořil do vyjmenovávání těch nějkrásnějších chlapeckých klišé a já poprvé pochopil, co si většina nekritických obdivovatelů z toho Mijazakiho vlastně bere. Tohle překrásné dobrodružství o tvrdohlavém prasohlavovi, který si potrpí na klid, dobré víno, jídlo a vrnící motor svého báječného létajícího stroje mě tak strašně vrátilo do životního období, kdy jsem svoje fantazie ještě nemusel poměřovat s realitou a raději si nezjišťoval příliš informací o světě, abych si nejdéle udržel iluzi, že někde v Jaderském moři budu mít svoji pohodlnou ostrovní jeskyni, ze které v noci budu vylétat na skleničku do přímořské restaurace, kde budu konstantně, s cigaretou v koutku, odmítat ženy, jež do mě budou bezvýhradně zamilované. Věrně pak chlapecké mentalitě je na tomhle filmu tak sympatické, že protagonista se v jeho průběhu prakticky nikam nevyvine. Proč také? S pirátama má nepsanou smlouvu, že se vlastně lovci odměn s raubířema navzájem tak nějak potřebují, i ten americkej hejsek když dostane trochu do zubů, tak se s nim dá zase bavit a co se týče toho, že se kolem něj vyvíjej nějak dějiny, tak v tom nejdůležitějším má naprosto jasno. Nikdo doposud tak přesně nezaútočil na mojí klukovskou povahu. Slzičky ještě dlouho po titulcích. Totální bezbrannost. (09.04.2024)

Nejméně typický Miyazakiho snímek o italském nebeském lovci odměn, který se raději stal prasetem než fašistou. Původně se mělo jednat o půlhodinový film, který bude pouštěn na palubách letadel japonských aeroliníí. Byl popisován jako : „Pobaví v letadle unavené obchodníky, i přes jejich pomalé myšlení způsobené nedostatkem kyslíku.“ Miyazakiho vášeň pro aviatiku ale udělala své, a tak vznikl film celovečerní. Podle mého dojmu měl ale raději zůstat u plánované stopáže. Začátek, kdy vzdušní piráti unesou malá děvčátka, je naprosto bezchybný - milý humor, skvělá hudba, vše plyne hladce... S upovídanými dětmi ale mizí téměř celé Miyazakiho kouzlo. Zůstávají jen letecké scény a slabší scénář (pokulhávající především ke konci). Vše zachraňuje Porco svým cynickým humorem a málokdy se objevivší "piráti-nekňubové". Porco Rosso ale stále potvrzuje dobrou pověst svého autora i Studia Ghibli. 3 a ½* (18.06.2006)

Veľmi netradičný Miyazaki. Tentokrát majster svoju fantáziu trochu skrotil, film sa nehemží fantasktnými bytosťami a nadprirodzenosť je znížená na "miyazakovské" minimum (je tu jedine Porcova kliatba), ale vsadil skôr na presne určené historické obdobie, s tým súvisiacu skvelú dobovú atmosféru (krásne štýlové lietadlá z 20. a 30. rokov + geniálna hudba pôsobia dokonale) a na naprosto nový typ hlavného hrdinu. Porco je životom (a kliatbou) poznačený, trochu cynicky pôsobiaci človek (ehm, prasa), ktorý sype jednu hlášku za druhou, a pre Miyazakiho tradičná postava dievčaťa (tentokrát stelesnenou v podobe Fio) je posunutá na vedľajšiu koľaj. Spolu však pôsobia super a "chémia" medzi nimi funguje skvelo. O animácii už netreba ani hovoriť, je ako vždy krásna. Porco Rosso síce kvalitatívne trochu zaostáva za inými režisérovými masterpiecmi (Nausicaa, Mononoke, Spirited Away), ale to je vzhľadom na ich dokonalosť a naprostú genialitu pochopiteľné, ale absolútne hodnotenie a môj bezmedzný obdiv si bezpochyby zaslúži. 10/10 (29.09.2005)