Naušika z Větrného údolí

Zámer vidieť všetky filmy, ktoré užívatelia ČSFD zaradili do najvyššej trojstovky, prináša so sebou aj nutnosť pozrieť si filmy ako je tento. Filmy s celkom príťažlivou grafikou, s vynaliezavým zobrazením fantastického sveta, ekologickým ladením na hranici únosnosti a úplne neúnosným dejom a dialógmi. Síce som ho dopozeral do trápneho konca, ale pridelené tri hviezdičky sú najmä výrazom mojej dobrosrdečnosti a viery v to, že tieto filmy majú svoju divácku klientelu. (05.07.2013)

Postapokaliptický animák s ekologickým podtónem - to je Naušika z Větrného údolí. A je to i můj další pokus najít zalíbení v Mizajakiho tvorbě. Včera Ponyo, dnes toto... A zázrak se nekonal. Ba co víc, přišlo i jisté zklamání. Příběh tu byl silnější než v Ponyo, to bylo fajn, ale animace horší. Snad je to opravdu tím, že autor se teprve ,,rozkresloval''. No já brouky (kromě Brouků) moc nemusím a tak jsem to sice dal, ale to přátelství s nimi a skrze ně s přírodou o vzpamatovávající se Zemí šlo mimo mně. Vysoce hodnotím hudbu, ta byla úžasná - tedy krom elektronických pasáží. Dávám za tři sviňky a jdu si pustit Straship troopers :-). * * * (29.01.2016)

Telecí příběh a příliš popisné dialogy bohatě vyváží krásná imaginativnost světa, ve kterém se příběh odehrává, skvělá hudba a atmosféra tohoto snímku. Celé mi to trochu připomnělo polozapomenutý český animovaný film Divoká planeta a (nevím ani proč, snad kvůli hudbě) klasickou amigistickou RPG gamesu Ambermoon. Příjemné, nebál bych se do toho jít i podruhé. 8/10 PS: a co teprv ta holá prdelka!?! :) (20.03.2013)

Mijazakiho animáky jsou de facto jediné, jimiž se nechám  uchylizovat po japonsku. Těžko říci, čím to je. Přes veškerou dystopickou bezbřehou fantazii,  sdělované ekologické a pacifistické poselství se nedá nevnímat velmi  krátká vlající sukénečka nedospělé Naušiky a pod ní nic... Naštěstí tedy animačně opravdu nic, co by stálo za nějakou pozornost., ale už hen ta i dalších pár náznaků napovídá, že Hajao byl krátce po čtyřicítce ještě vcelku nevybouřený obroň japonské imaginace. Ve srovnání třeba s Cestou do fantazie, kde jsem nic podobného už nevnímal (nebo ještě?) je Naušika krapet víc pedo, no. Čtyři. (17.01.2023)

poetické postapo, kde se na plmé čáře ukazuje souhra a kvalita pánu Miyazakiho a Hisaishiho. Možná že Naušika není ještě tak propracovaná a celkově o něco lépe působící, než Mononoke, ale to Naušice rozhodně neubírá na zajímavosti a kráse, některé scény a scenérie patří k tomu výtvarně nejkrásnějšímu, co se kdy na plátně objevilo a celý Avatar se svým výtvarnem se může jít bodnout. A přemýšlení o tom, zda Naušika nosí kalhoty nebo ne, je taky docela zajímavé ((O=´ (17.02.2013)