Ornitológ

S nemým úžasom som čumel, akou cestou a akými zvratmi sa film uberá. Normálne mi padala sánka v jednom kuse. Aj som chcel dať plný počet, ale občas ma film nudil. Dobré sú komenty niektorých užívateľov, ktoré som si na konci filmu prečítal a dosť mi osvetlili jeho podstatu. Moje hodnotenie je však nezávislé na týchto komentoch. (01.08.2018)

Chudák svätý Anton Paduánsky, na čo to použili jeho život? Mal by som sa pohoršiť, ale bolo to fascinujúce, jednoduché ako šlabikár a freudovsky podnetné. Konečne film, kde má nahota konkrétny naratívny zmysel a nie je len marketingovým ťahom. Ešte raz to vidieť nemusím, to určite nie, ale tak skoro na to nezabudnem. (03.08.2018)

Ok, nejspíš to je inspirované životem svatého Antonína Paduánského, sice o něm vím strašně málo a po tomhle filmu nejsem o moc moudřejší, ale dobrá, beru, přece jenom, jestli z Deníků Andreje Tarkovského dobře pamatuji, tak kdyby Tarkovskij neumřel, tak by jeho další film byl právě o svatém Antonínovi. Ale tohle se tváří strašně meditativně, pravda je však taková, že tu jde o to, že tu hlavní hrdina na dlouhé cestě poznává sám sebe a mění se v lepšího. To samo o sobě nezní vůbec špatně, jenže ona z toho je ve finále gay romance. Ok, to by se pořád ještě dalo překousnout, jenže mě, jakožto heterosexuála celkem iritovalo, že tu hlavní hrdina pobíhá celý film polonahý a úplně zbytečně. A hlavně ten film je tak, ale tak strašně utahaný a nudný, že to snad ani není možné. Přírodu to má sice hezkou, kamera je úchvatná, ale že by to celé byl fascinující zážitek, to fakt ne, já se u toho hodně nudil. Navíc u nějakých scén mám dojem, že se autor chtěl vybít ze svých obsesí. A já tak nějak nechápu, co by mě na tom mělo bavit. A že by to bylo nějak křesťanské, to ne (nepamatuju si, že by tu za celý film padlo slovo o Bohu), spíš tu jen je, vlastně úplně zbytečně, tohle sebepoznání jednoho gaye by si vystačilo i bez svatého Antonína a vypadalo by to úplně stejně. 2* (11.04.2019)

Ornitolog je jeden z nejbizarnějších filmů, které jsem v poslední době viděl. První polovina snímku mi přišla ještě divácky stravitelná, některé záběry by se daly dokonce vyjmout a vložit do nějakého přírodovědného dokumentu, nicméně přibližně v polovině stopáže přišel zlom a od tohoto momentu jsem postupně přestal pobírat význam jednotlivých peripetií a výjevů. Přiznám se, že jakožto ateista nejsem obeznámen s osudem svatých, tudíž mě linie Antonína z Padovy minula naprostým obloukem, což mohlo (ale zároveň nemuselo) mít vliv na mé subjektivní vnímání filmu. Ornitolog je na můj vkus možná až příliš náboženstvím protkaný film, který si užijou především tematicky zasvěcení diváci. Já osobně jsem bral snímek jako silně metaforickou (a pro mě místy až nepochopitelnou) pouť hlavního hrdiny skrze relativně nezkaženou přírodu, během níž potkává nejrůznější charaktery, které ho na jeho cestě za poznáním různorodým způsobem ovlivňují. Z uměleckého a symbolického hlediska jde bezpochyby o bohatý snímek, nicméně mě svým účinkem a výpovědní hodnotou minul. (24.03.2020)

Ornitolog promlouvá skrze hustý koktejl symbolů. Ty se z velké části opírají o život Sv. Antonína z Padovy, na nějž odkazuje už jméno hlavní postavy (Fernando – Antonínovo rodné jméno). Jeho putování za spásou projektuje Rodrigues do torza celého snímku, kolem něhož vrství další biblické výjevy (Noemova archa) a skrze všemožné alegorie (léky, machisti) je zatěžkává LGBT frustrací. Elegantně tak prostupuje vlnami konfrontace a bez jakéhokoliv afektu je prolíná ve prospěch celku. // Není nutné mít kdovíjaký přehled, aby se tě film dotkl na samotném okraji vědomí, že jsi člověk. Stejně tak je jedno, jestli jsi kacíř nebo Freud z lesa. Například klíčové (a tragické) setkání s prostou postavou Jesuse mě dojalo, i když si nejsem jistý, jestli mělo. Naopak při téměř sado-maso seanci čínských dvojčat na náboženské pouti, jsem jasně tušil, co mi chce režisér říct. // Cizí není Rodriguesovi ani klasický motiv „muže v lese na cestě za sebepoznáním“ (který mimochodem zpracovává umněji než starý známý Gus Van Sant v unylém deštivém patosu The Sea of Trees s Matthew McConaugheyem) a zároveň nezapomíná na kulturní specifika jako je mirandština. Všechno drží pohromadě nadpozemská kamera Ruie Pocase, díky jehož záběrům berou říční kaňony, potažmo celá okolní příroda, dech. Dostal mě i kontrast mezi „dalekohledovým“ pozorováním (optika jedince) a pohledy z ptačí perspektivy (suplujícími okolí, společenství), který přináší několik vzrušujících momentů, místy doplněných rozvrzanou droneovou hudbou připomínající desky Richarda Skeltona. // Zde na čsfd jsem zahlédl komentář k Ornitologovi zmiňující naprosto wtf surrealistické momenty a poukazující na nejasnou proměnu hlavní postavy. Přes svou komplikovanou mytologii je nicméně film stravitelnou, avšak totálně svobodnou meta-výpovědí a zároveň jakousi meditací nad křesťanstvím, jeho vlivem, potřebou kontrolovat a homofobií (subjektivně jsem si pak do pozice křesťanství obsadil i společnost). Onou „zvenčí“ neustále narušovanou mystickou proměnou hlavní postavy (ve Sv. Antonína) pak celý film graduje, načež jsou nejpozději při závěrečném španělském hitu rozprášeny poslední zbytky obvinění z vyprázdněné narace. Zbývá už jen se zeptat – kam se poděli černí čápi? Zbytek textu na blogu. (05.07.2017)