Jánošík - Pravdivá história

Bohatým bere, chudé mu dávají a divák se nudí. Měl jsem pocit, že každou chvíli sleduji jiný film, ale žádný nebyl dobrý. Nevzniknout dříve filmové portréty, které Jurovu čest zachraňují, skoro mi tahle zprzněnina stojí za vypuštění nějaké silně toxické sliny. Takhle (ani to) ne. 35% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Marius, sportovec, Étienne, veverysiak, siki37, Scar (06.10.2011)

Zklamání. Za spoustu peněz se nedostává ani historie, tím méně pak pravdivé. A i s Jánošíkem je to pofiderní. V podání Václava Jiráčka se jeví jako chvílemi infantilní zasněná naivka, chvílemi jako překvapivý přemoudřelec, ale rozhodně ne jako zbojník. Od ještě horšího hodnocení mne odrazuje vlastně jen druhý plán - hezky nasnímané slovenské hory a muzika. Příběh je vyprávěný nevynalézavě, postavám občas chybí motivace pro to, co vyvádějí, dlouhé minuty vyplňuje nuda. (18.09.2010)

Výrazně lepší než Bathory... přesto žádná výhra. Na rozdíl od Jakubiskova velepočinu to ale aspoň vypadá jako historický film a ne úplná fraška, v níž se motají komparsisté. Je fajn, že režisérská dvojka umí využít přírodní scenérie, hudbu a dobové nádobíčko ve svůj prospěch. Jenže romantická zbojnická idylka sama o sobě 140 minut neutáhne a nadabovaní herci se svými písničkami a strnulými promluvami občas evokují nějaké výukové vystoupení ve skanzenu, které si děti ze školní družiny užijí těsně před odpolední svačinou. Jedinečnou kapitolou je pak ukníkaný Václav Jiráček, jenž má k charismatickému a mýty opředenému velikánovi asi tak daleko jako já k Vinu Dieselovi. (08.09.2009)

Od roku 1921 se Jánošík pravidelně znovu a znovu vrací jako hrdina stále nových a nových filmů. Jakoby nestačilo vždy podtrhnout technický pokrok a mít všechny Jánošíky v každé fázi filmového pokroku – v němém a zvukovém, v barevném a širokoúhlém. V hraném a animovaném. To by bylo příliš snadné a proto se současná Jiráčkova tvář zapsala jen do galerie mezi celou řádku adaptací, které se realizují napříč celou střední Evropou. V Polsku už také byl (1974), nejčastěji samozřejmě na Slovenku jako Jánošíkov dar (1989), Juro Jánošík (1987), Zbojník Jurko (1976), Jánošík I. a II. (1962) a v Československu Jánošík (1935). Nejideálnější zřejmě ale navždy zůstane ta úplně první verze, protože se nemusela potýkat s takovými absurditami jako je odlišný český a slovenský dabing. Dnešní Jánošík je snahou o překonání tradice a určení nového směru, ale na to je film Hollandové a Adamikové příliš roztříštěný s nepříliš dobře vyřešením vztahem ke své slavné konkurenci. (04.10.2011)

V první řadě by měl k nakopnutí nastavit svůj gluteus maximus ten, kdo rozhodl, že film poběží v českých kinech nadabovaný... Zkusím se s tím vyrovnat a odhlédnu od tohoto nešťastného faktu, který docela kazil zážitek z projekce (zejm. Jiráček svoje dialogy četl jako stydlivý školák před celou třídou). Film je pojatý velkolepě a už stopáž napovídá, že má hodně co říct... Nakonec to nebyla až tak úplně pravda... Příběh o Jánošíkovi je notoricky známý a rozvláčně ho převyprávět ve 140 minutách by asi byla nuda. Naštěstí film ukazuje hlavního hrdinu spíše jako normálního chlapa, tj. se všemi radostmi a starostmi normálního člověka, nevyjímaje pitky, milostné pletky, vztah k rodičům, politické názory, pochybnosti o svém zaměstnání....apod. - což v jednolivých epizodách oživuje celý příběh. Základní charakteristika postav je tedy obstojná, avšak co nejvíc drhne uši, jsou dialogy - nepřirozené, škrobené, šroubované.. Film je mnohem zajímavější v částech, v nichž se nemluví, kdy roztěkaná kamera snímá krásnou krajinu, kdy zabírá folklorní zvyky (svatba, pohřeb) či milostná vzplanutí atd. Čest výjimkám (např. soud). Zvláštním prvkem byly snové scény, bez kterých bych se ale obešel - vnitřní pocity hlavního hrdiny by šly vyjádřit elegantněji a účinněji i jinak, tady mi to spíš připadalo, jako dobře mířená pěst panenky Marie na oko divákovo... Film jako celek je obstojný a v oblíbeném srovnání s Jakubiskovou Bathoryčkou je skutečně o třídu výš. Přesto na přehnané poplácání po ramenou to není. Průměrný historický film, který je řemeslně na výborné úrovni, ale postrádá koření v podobě pronikavějšího nápadu a lepšího scénáře (škoda že např. nebyla více rozvedena myšlenka o tvorbě mýtu a legendy, které se film jen velmi lehce dotkl). (11.09.2009)