Európa Európa

Neohromil ma Forrest Gump, nepáčilo sa mi spracovanie životných osudov Salomona Perela. Aj keď môžem veriť, že väčšina životných peripetií sa udiala tak, ako ich opísal vo svojej knihe, bolo potrebné k tejto predlohe pristupovať citlivo, aby vyznenie filmu pôsobilo autentickým dojmom. To sa podľa mňa Agnieszke Holland nepodarilo a výsledok som vnímal ako produkt tvorcu, ktorý si nebol istý posolstvom , ktoré chce vyslať divákovi. (27.03.2018)

Vzpomínky Sallyho Perela pod názvem "Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend" vyšly před časem i v češtině. Kdyby to nebyla skutečnost, považoval bych tohle vyprávění za přitažené za vlasy. "Výtečný námět," říkal jsem si, když jsem knihu četl, "a přitom je to všechno tak neobratně napsané." Film Agnieszky Hollandové naštěstí využívá dramatický potenciál příběhu naplno, mnohem lépe než knižní předloha. Přítomnost židovského chlapce, jenž je nucen skrývat svou identitu v baště mládežnického nacismu je neustálým zdrojem napětí. A absurdita celé té situace dává všemu potřebný přesah. Jen jsem se pořád nemohl smířit se Sallyho bezskrupulózním pragmatismem, s nímž pohotově měnil role a zapíral víru svých otců, jen aby si zachoval krk. A ono se mu to ne a ne vymstít. Člověk z toho nakonec může nabýt dojmu, že holé přežití je ta nejdůležitější hodnota. (Na druhou stranu, měl bych být opatrný v soudech, když jsem žádnou podobnou zkouškou neprošel...). (03.01.2007)

Ani sa mi nechce veriť, že by toto všetko mohol niekto zažiť. Kvalitná remeselná práca všetkých zúčastnených je jedna vec, fakt, že nemám rád filmy o dejinách 20. storočia, lebo som nimi presýtený je druhá vec a osobná zainteresovanosť režisérky na téme je vec tretia. Jedno, čomu nerozumiem je akútna potreba poľských režisérov reflektovať vo filme "vlastné dejiny." (31.03.2012)

Příběh, který si možná nezamilujete, ale určitě ho nezapomenete. Mě se vryl do paměti i díky hereckým výkonů. mladičké Julie Delpy a Marco Hofschneidera, který si ve filmu zahral i se svým bratrem. Agnieszka si umí vybrat téma i dobré scénaristy, má výborný pozorovací talent, umí se vcítit do postavy a krásně vykreslí atmosféru. A je jedno, jestli se přenese do druhé světové války ať už na bitevní pole nebo do kanálu či do Prahy 60. let. Podobně jako Mates Hradecky - viděla jsem třikát a určitě neodolám a podívám se znovu. Tentokrát je tu fundovaný popis k filmu, který se dá bez obav přečíst - letní filmová škola nikdy nezklame. (30.10.2016)

Miluji filmy o ideologiích. A pak taky ty o strachu, vzdoru a síle. A tento... tento, páni, stojí za to vidět. Smutný příběh o tom, co dělá ideologii ideologií, o jejich vzájemném střetu, rozčarování, počátku konce "Věku ideologií" či o tom, co dokáže zcestná idea udělat s obyčejnými lidmi. Film, který ukazuje, že německý voják/sovětský komsomolec/jiný týpek automaticky nemusí být do_morku_kosti_prohnilý_tyran, ale že v civilním životě může jít o mnohdy dobrého souseda, milujícího manžela atd. Snímek, který tímto však nijak nesnižuje zvěrstva holocausta či války; ba právě naopak - tímto toto zvěrstvo ukazuje v celé své šíři a hloubce. Shrnuto a podtrženo: výtečný film + vynikající hudba Zbygniewa Preisnera. (17.10.2004)