Láska a smrt

Na Woodyho Allena jako režiséra a scenáristu jsem měl naladěno okamžitě od první scény. S Woodym Allenem jako hercem jsem to zase měl o něco těžší a chvíli mi trvalo, než jsem si na jeho zběsilé pitvoření v uniformě s brýlemi zvykl, ale během scén z divadla se přihodilo, že mě sám mistr před kamerou začal najednou rozesmívat přibližně stejným dílem, jako mnoho jeho autorských dialogů ve společnosti okouzlující a komediálně excelující Diane Keaton... a najednou jsem ho už plně bral, i když pár trapným momentům se v mých očích občas nevyhl (např. v groteskní scéně bez zvuku s opakovaným mlácením dámy tvrdou láhví do hlavy). Láska a smrt možná lehce trpí tím, čím i mnohé další Allenovy filmy cca do začátku 80. let a sice, že nedrží tolik pohromadě a místy připomínají spíše tematicky poslepený sled scén. Naštěstí to zachraňuje nejen důstojné a stejně vtipné završení, ale i bohatá náplň filmu mnoha zdařilými scénami a nápady ve svérázném pojetí motivů z notoricky známých ruských literárních klasik a národních dějin, ale také osobností, teorií a myšlenek z dějin filozofie. Pojmout ony filozofické střípky s takovou lehkostí i nadsázkou a vložit je do vtipných situací, vztahových zápletek nebo reálných událostí jiné epochy (Napolen v Rusku) si vyžadovalo spoustu kreativity, jaká mě na Woodyho starších filmech velice baví. Výsledkem je opět velice zábavná filmová skládanka, v jejíž pestré palety humoru si většina diváků najde něco svého. [80%] (17.11.2023)

Vodotrysky nápadov, odkazov, gagov, nekonečného sarkazmu (človek myslí na Pythonov a v zápetí na chudáka Bergmana), ktorých potenciálna genialita stroskotáva na mindrákoch malého, brejlatého mužíka, ktorý je všetko len nie rozprávač/humorista. Rád by som docenil trafnosť akou s kadenciou samopalu vzor 65 Allen masíruje klišé naprieč celým umeleckým spektrom (I am out of cliché). Žiaľ sebestrednosť a sebaparódia over the top, mi to nedovoľuje. 65% (01.12.2008)

Dílo filosoficky závažné minimálně stejně jako Sedmá pečeť, s níž nakonec vede i skutečně hlubokou polemiku. Kde jinde byste viděli, jak je Sokrates pomocí sofismat dohnán k homosexualitě? Kde jinde byste se dozvěděli, že jeden z bratří Karamazových je Idiot a druhý Výrostek? Tolstoj s Gončarovem i Turgeněvem sebou v hrobech musí mlátit smíchy a mně nezbývá než přemýšlet o objektivitě subjektivity. (27.09.2005)

Mé první setkání s dalo by se říct, "klasickým" Allenem a určitě první setkání s jeho humornou stránkou. Doteď jsem viděl jen jeho tři aktuálnější filmy Vicy Cristina Barcelona, You Will Meet a Tall Dark Stranger a Blue Jasmine. Kadencí vtipů stejně úžasné jako Top Secret!, ale Allenův humor a vůbec jeho postavička šla totálně mimo mě, a tak jsem u sledování spíše trpěl a vyhlížel konec. Když už si film dělá srandu ze všech a všeho, proč herci nemluví nějakým podivným ruským přízvukem? Místo toho půlka osazenstva hovoří s dokonalou absencí přízvuku. (09.10.2014)

Vojna a mír? Ale kdeže – Láska a smrt! Znáte nějaký film, kde by seznam nějakých vtipných a vypointovaných hlášek zabral aspoň tucet normostran a stejně byste nevyčerpali veškerou zásobu, kterou skýtá? Pokud ano, sem s ním. Pokud ne, Láska a smrt budiž příkladem. Allenova raná tvorba je zkrátka nepřekonatelná. Napoleonské války, Rusko, Francie, chystaná poprava… Pro někoho drama, pro Allena půda pro jeden z jeho nejlepších filmů. Všude samé odkazy, narážky na vše možné i nemožné, a to zabaleno do typického allenovského hábitu, který má hluboko v látce zašito několik filosofických myšlenek, jejichž interpretace je opět zábavného, ba až groteskního rázu (časté promluvy přímo na kameru pak vůbec nepůsobí křečovitě, ale naopak velmi senzibilně a empiristicky). Posuzování každého systému jevů přeci existuje v každém logickém, metafyzickém nebo epistemologickém rozporu s abstraktním empirickým konceptem, jakým je bytí, či nebytí nebo vyskytnutí se ve věci samé nebo věci sama o sobě…Jo, to říkám pořád. (11.12.2007)