Láska a smrt

Woody Allen své parodistické období zakončil skutečně ve velkém stylu. Vzal si na paškál Dostojevského a celkově literaturu 19. století a jak to dopadlo? Náramně. Vtip střídá vtip, hláška střídá hlášku. Chvílemi hodně komické, chvílemi i docela hořké a satirické, ale v každém případě originální. Závěr alá Sedmá pečeť, podbarvený nádhernou hudbou Sergeje Prokofjeva, je prostě nezapomenutelný. Woody tak stvořil svůj první velký film a upozornil na sebe, že je tvůrcem, který stojí za pozornost. Díky svým scénáristickým a režisérským dovednostem, roztomilým kreacím a nevšedního půvabu Diane Keaton (nikdy nebyla krásnější, než tady) se za dva roky dopracoval k Oscarovi. Ale to už je jiný příběh. Láska a smrt uzavírá Woodyho parodistické období a přitom i mírně naznačuje jeho další tvůrčí období - melancholické a zadumané komedie o lásce a lidských vztazích. 100%. (16.01.2008)

Po zhliadnutí takmer dvadsiatky Allenových filmov som zmierený s tým, že už nemám šancu nájsť film, ktorý by som mohol ohodnotiť ako mimoriadny. Jeho filmová nadprodukcia polarizuje divákov vytvárajúc z nich dve nezmieriteľné skupiny. Nepatrím a nebudem patriť do skupiny fanúšikov a tak som aj túto "komédiu" nezaujate sledoval a tam, kde sa fanúšikovia váľajú od smiechu po zemi som sa iba pousmial oceňujúc, že to nebolo najhoršie. (14.07.2016)

Natočit filosofující parodii na Vojnu a mír, to už chce dost fištrónu. Překvapí, že se toho zdárně ujal Allen? Vlastně ani ne, protože jak jedu jeho filmografii postupně od začátku, perfektně se mi odhaluje jak se svými předchozími filmy vypracoval až na tohle. Vypiloval své umění sociální kritiky trefně, vkusně a včas prošpikované naprostými absurdnostmi na únosnou a zábavnou míru (a že mu to v předchozích filmech tu a tam nevyšlo), zherečtil sám sebe, už to není takový slon v porcelánu a počkal si, až naplno pronikne šarm a herecký um Diane Keaton, která je v tomhle filmu obdivuhodná. A my, milovníci ruské literatury 19. století mu to sežereme i s navijákem, protože se u toho uchechtáme smíchy. (31.10.2015)

Výborný film s spoustou trefných gagů, skvěle napsaných dialogů a monologů, odkazů na literaturu, film či ruské prostředí, to vše doplněné závažnými filosofickými otázkami (ať už jde o to, zdali je subjektivita objektivní nebo o to, kolik si asi Ježíš účtoval za skříně). Já se bavila od začátku do konce, z filmů, které jsem zatím od Allena viděla, se tenhle rozhodně řadí mezi ty nejlepší. (12.11.2006)

Další neodolatelný mix komedie, satiry i romantiky od Woodyho Allena. Tentokrát navíc s Prokofjevovou hudbou. Nadchla mě scéna, v níž velitel poučuje vojáky o tom, že pokud Rusové zabijí více Francouzů, tak vyhrají, a naopak pokud francouzští vojáci zabijí více ruských, vyhrají oni. Když na tento jeho projev Allenova postava zareagovala naprosto přirozenou otázkou "Vyhrají co?", věděl jsem, že tenhle film budu milovat. A to do konce zbývala ještě asi hodina! (05.01.2014)