Anihilace

Predstavte si, že jedného dňa sa náš svet radikálne pretransformuje stvoreniami s absolútne odlišnými mysľami. Dokážu si prispôsobovať prostredie spôsobmi, ktoré si nedokážeme vysvetliť, a meniť pravidlá Prírody s následkami pre ľudstvo zničujúcimi. Pre všetky mimoľudské druhy na Zemi tento scenár reálne prebieha. Kvôli Človeku. Paralelný svet bol v tomto filme na Zemi vytvorený mimozemskou silou: neantropocentrický svet pripomínajúci prvotný stav ekologickej rovnováhy, kde má každý organizmus svoje miesto, no kde ožívajú aj skrývané spomienky, emócie a egá. Mimozemský pôvod objektu, ktorý v úvode tohto eko-thrilleru prerazil stenou majáku a zakotvil v jeho podzemí, však v skutočnosti nehrá veľkú rolu, je alegóriou. Celý tento svet, Oblasť X, je totiž akousi víziou, ako by Človek reagoval, keby bol v ohrození JEHO svet. Ak chce niečo naprávať, je vôbec schopný napraviť sám seba? SPOILER: Ľudia v Oblasti sú konfrontovaní vlastnými vnútornými charaktermi, ktoré tu podliehajú zákonom Prírody tak ako všetko ostatné. Existencia, ktorá sa nevie adaptovať, zanikne. Cass pohltila minulosť, neprežila; „Když umírala, část její mysli se stala součástí tvora, který ji zabíjel.“ Josie sa dobrovoľne poddala, premenila sa na strom. „Neničilo to. Jen to všechno měnilo. Vytvářelo to něco nového...“ hovorila pri konci Lena (N. Portman), ktorej sa zjavilo na ruke znamenie, starodávny symbol ouroboros predstavujúci cyklickú podstatu vecí, nekonečný návrat od konca k začiatku, sebazničenie a sebaobnovu. S osudom bojovala a dokázala sa vrátiť, nie však bez následkov – bol jej "únik" vykúpením, alebo zatratením? Vidíme kontrast dobra a zla, Prírody a Človeka, života a anihilácie. (16.11.2018)

Na Annihilation som sa veľmi tešil do kina, po dlhšej dobe to zase vyzeralo na nejaký zaujímavý sci-fi film, kino sa síce nakoniec kvôli nečakaným distribučným zmenám nekonalo a to ma nakoniec veľmi mrzí, lebo film je to výborný a v kine by to vyniklo ešte viac. Nehovorím, že by to bolo výraznejšie originálne, na prvý pohľad to pripomína viacero známych filmov a dejovo to aj je väčšinu času pomerne priamočiare, ale rozhodne sa nejedná len o nejaké vyvražďovacie béčko, ako to v určitých častiach vyzerá, ale veľmi zaujímavý a aj tak netradičný film. Už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude veľmi baviť, tu ešte nie je netradičné absolútne nič, ale spracované je to prvotriedne a atmosféra je správne podmanivá, len by to chcelo trochu lepšie zloženie postáv. Natalie Portman je výborná, vlastne ako vždy, s ňou nemám ani najmenší problém, ale tie ostatné sú úplne nevýrazné, chémia medzi nimi je nulová a pri ich občasných strátach som musel chvíľu premýšľať, koho práve hľadajú. Ale inak tu nemám moc čo vytknúť, mňa to jednoducho bavilo stále, ale hlavne ma tu nadchla táto úplne nezvyčajná kombinácia krásy a prakticky až takej brutálnej morbídnosti. Celé to prostredie je nádherné a atmosférou pohlcujúce, že to pripomína také tie mierumilovnejšie, poetickejšie žánrovky, ale to v tomto prípade nehrozí ani omylom, tu je to prevedenie poriadne morbídne, nejde len o úmrtia, ktoré sú síce tiež krvavé, no nie je ich zase tak moc, ale hlavne o to všetko okolo toho, nachádzanie mŕtvych, prechod krvilačného zvieraťa s jeho nečakaným hlasom a viacero iných. A k tomu celé to skvelé finále, z ktorého som sa síce tiež moc nedozvedel, ale mne sa to mimoriadne páčilo a tak mi už bolo úplne jedno, že tá úplne posledná scéna je už len mnohokrát videné klišé. Takže akčných, prípadne hororových scén tu moc nie je, ale sú celkom obstojné, no toto mi vôbec nevadí, aj tak sa mi tu páčilo úplne všetko. A režijne je to dokonalé, tu som si vychutnával každý záber, nie len to pekné prostredie a množstvo nádherne vyzerajúcich momentov, ale aj tie najcivilnejšie scény tu vyzerajú veľmi dobre. A ešte aj tá hudba sa vydarila. Takže na plné hodnotenie to asi nie je, na to by to potrebovalo byť trochu originálnejšie a pár zložiek, ako postavy predsa len za špičkou zaostávajú, ale inak sa to mimoriadne vydarilo, skvelý film, ktorý si určite ešte čoskoro zopakujem. 81% (16.03.2018)

Kosmický horor s nejděsivějšími myšlenkami a obrazci, jaké uvidíte. Technicky, herecky, režijně i hudebně jde o naprosto špičku, tvořící unikátní, děsivou a nepříjemnou atmosféru, která provede postavy cestou a změnou, jaká sedí k jejím charakteristikám. Film vyvolávající hromady motivů a myšlenek, které ale jasně nezodpovídá, což není vůbec špatně. Dnešní diváci jsou zvyklí dostat vše na zlatém podnose a nevnímat, co se děje a nehledat si interpretace dění a podle toho i hodnocení filmu vypadá. Posledních 20 minut je naprostá slast bezeslovného vyprávění, zúčtování motivů, podivné a jedinečné vizuální stránky a úžasného zakončení. "I don't know." TAK PERFEKTNÍ! Jedno je jasné, lidé jsou sebedestruktivní! (11.03.2023)

Něco jako svého času Kellyho Apokalypsa - nadějný filmař, kterého všichni vynáší do nebes, cítí tak hroznou potřebu dokázat, že minulý film nebyl náhoda, že se ztratí ve změti nápadů. Jenže zatímco Kellyho ambice explodovaly v okázale zábavné supernově, Annihilation jen legračně prská. Bylo to o něčem? Problém není, že stejně jako Natalie na konci "nevím", ale že mě to předně ani moc nezajímá. Jsem velký příznivec režisérských fetiší, které vznikají jen na uspokojení svých tvůrců a tomuto uspokojení obětují vše. Nejdřív jsem měl pocit, že právě tím je i tenhle kousek. Ale někdy během sledování jsem se přepólovat spíš do opačného extrému - kdy jsem měl pocit, že Garland dělá všechno pro to, aby uspokojil divnými výjevy a pseudochytrými (vím, jak je předpona "pseudo" zprofanovaná, ale tady si bez ní neporadím) kudrdlinkami diváka a zabíjí cokoliv, co mohlo být dobrým filmem. (13.03.2018)

Alex Garland asi neumí točit jiné než pomalé filmy - aspoň pokud si k nim píše scénář;) Po Ex Machina přichází další sci-fi zabývající se otázkami individuality a vědomí, i když tentokrát výrazně jinak, za což může románová předloha. Ta údajně jde jinými cestami než film, a jelikož má tři díly, a filmová Annihilation navzdory konci s určitým náznakem možnosti pokračování přece jen působí uzavřeně, docela bych tomu i věřil. Filmu se nedá upřít tísnivá atmosféra, ostře kontrastující s barevností světa uvnitř "Záře", ze které občas máte pocit, že se natáčí přes vitrážové okno:) Zajímavé kulisy ale ještě poutavý film nedělají. Garland se chytil do pasti prvního dílu trilogie, a využití nosného tématu - proměny všech živých forem na světě a toho, jestli je to dobře či špatně a zda tomu vůbec rozumíme - se vlastně uzavírá jen v nejasných náznacích. Těžištěm filmu jsou duševní stavy hlavních hrdinek, a nutno říct, že jejich osudy, resp. vyrovnávání se s tím, co se děje, jsou docela nečekané. S posledním záběrem si sice říkám, co asi bude dál, ale je mi to upřímně řečeno docela jedno, protože tato místy celkem krvavá depka mě za skoro dvě hodiny s ní strávené moc neodměnila, a při představě pokračování v tomtéž duchu rád uzavřu svoji známost se světem Záře v okamžiku udělení závěrečního hodnocení. A to zní 60%, protože Ex Machina byla výrazně stravitelnější. Ale pokud chcete přemýšlivou, ne moc příběhovou, sci-fi s výrazným vizuálem i hudbou, jste tu správně. (13.09.2020)