Anihilace

Je skvělé, že Netflix v rámci své sci-fi kampaně zfilmovává i příběhy, které jsou součástí aktuální new weird spisovatelské vlny. S tvůrcem původní knihy - Jeffem VanderMeerem jsem se totiž setkal před pár měsíci u jeho knihy Veniss Underground a byl jsem fascinován brutálním surrealilsmem. V případě Annihilation to není tak okaté, ale je to hodně podobné. Možná, kdyby ještě žil Giger a spolupracoval by na tomto filmu stejně, jako třeba na Vetřelcovi, tak by z něj udělal jedinečné dílo. Pořád se ale jedná o hodně slušný kousek. Byl jsem nadšen i přesto, že těch vizuálních nápadů v té bublině mohlo být víc. (16.04.2020)

Film v mnoha ohledech podobný snímku Ex Machina, ale Annihilation ve mně vzbudil přece jen méně emocí (myšleno v kladném, ovšem i záporném slova smyslu). Na úplném počátku stálo jedno velké tajemství, které si dokázalo získat moji pozornost. Překvapila mě přítomnost napětí, a ano, to píšu i navzdory opravdu velmi pomalému tempu, což je samo o sobě docela kumšt. Postupné odkrývání souvislostí a poznávání života v neznámém světě mě bavilo. Zvlášť, když je film vizuálně i zvukově dobře zvládnutý, místy vyloženě podmanivý. Jenže, čím víc toho o životě „za oponou“ divák ví, tím má větší pocit, že to tvůrcům tak úplně nefunguje. Tu si něco odporuje, tam zase nedává smysl, což se pak v celé své nahotě ukáže v majáku a především pak po něm (to nastupuje opravdové „sci-fi“, ehm). A to mě dost mrzí. Nevím, jestli víc kvůli Natálce, které si zasloužila hodnotnější příležitost, nebo režisérovi a scenáristovi v jedné osobě, jemuž jsem fandil, Garland si však u mě reputaci spíš zhoršil, Annihilation vidím tak na lepší průměr. (30.06.2018)

Tak nakoniec sa človek od nejakej "jablkovej drene" dozvie, že tento výnimočný snímok,  je len pre tých, čo sú mimoriadne inteligentný. A ja som mal o sebe tak vysokú mienku 😕 No veď čo tam potom, že diváka 115 minút prenasleduje kurevská nuda, pričom nebyť dvoch solídne spracovaných pasáži, zrejme by upadol do kómy. By ma zaujímalo, či ste čírou náhodou, všetci, čo ste udelili tejto kokotine plný počet ☆ nesedeli spolu v jednej rade v kine. To je totiž jediné logické vysvetlenie, kedy mohla skupinku ľudí obalamutiť fantazmagória. Je na čase precitnúť v realitu mládež, lebo keď to "dokázal" Fico v prípade Kaliňáka, mohli by ste aj vy .. ALEBO .. neojebávať .. nepatrí sa to. (12.03.2018)

Něco jako svého času Kellyho Apokalypsa - nadějný filmař, kterého všichni vynáší do nebes, cítí tak hroznou potřebu dokázat, že minulý film nebyl náhoda, že se ztratí ve změti nápadů. Jenže zatímco Kellyho ambice explodovaly v okázale zábavné supernově, Annihilation jen legračně prská. Bylo to o něčem? Problém není, že stejně jako Natalie na konci "nevím", ale že mě to předně ani moc nezajímá. Jsem velký příznivec režisérských fetiší, které vznikají jen na uspokojení svých tvůrců a tomuto uspokojení obětují vše. Nejdřív jsem měl pocit, že právě tím je i tenhle kousek. Ale někdy během sledování jsem se přepólovat spíš do opačného extrému - kdy jsem měl pocit, že Garland dělá všechno pro to, aby uspokojil divnými výjevy a pseudochytrými (vím, jak je předpona "pseudo" zprofanovaná, ale tady si bez ní neporadím) kudrdlinkami diváka a zabíjí cokoliv, co mohlo být dobrým filmem. (13.03.2018)

Bioložka Natalí ekosystém odhalí! Garland káže o sebedestrukci na molekulární úrovni a přitom pije víno, které si vyššími smysly a vizuálním buketem sice hraje na luxusní odrůdu, ale kvalitou je někde u průměrných epizod The Outer Limits.. Výklady se to na sociálních sítích jenom hemží, takže přihodím i svůj (pozor, následující text vyzrazuje děj). Když pětičlenné kowomando inženýrek nakráčelo vstříc neznámému smrtelnému nebezpečí ozbrojené automaty, ale bez přileb (!), nebylo to proto, aby měly pěkné hlavy, ale proto, že to všechno bylo podobenství nevěry, kterou při vzplanutí základních pudů provází iracionálnost. Když se doma v úvodu objeví zmatený Kane, o nevěře své partnerky Leny už ví a udělalo to z něj jiného člověka, než kterým byl doposud. Zároveň slouží jako pozvánka, kterou sama sobě poslala jeho žena, aby se mohla vydat na odyseu, jejíž druhotným cílem je vyrovnat se s hříchem. Zbylé čtyři ženy jsou kamarádky, které ji od nevěry odrazují, nebo ji naopak kryjí a problém, do kterého je zatáhla, ovlivňuje i jejich životy. Prvotním cílem je dorazit k dlouhému, pevnému, žulovému majáku. Ano, jedná se o falický symbol, metaforu vyvinutého přirození jejího vědátorského nabíječe. Povšimněte si, že v rámci klamání tělem je maják bílý (no, možná je tak i normálně, aby byl na pobřeží dobře vidět). Zde dochází k vyvrcholení, kdy Lena najde titěrné ostatky svého manžela krčící se uvnitř obřího lighthouse penisu, zavrhne své egoistické nevěrné nové Já a maják chtíče a sexuálního uspokojení se proměňuje i se svým okolím v popel vzpomínek a viny. Nakonec se Lena a Kane setkávají a po prodělané zkušenosti už ani jeden není tím člověkem, co předtím.. Ha! A teď mi to zkuste někdo vyvrátit! (20.03.2018)