Musa

Jste-li oddaný poeta, kterého vysává nedostatek básnického střeva, postačí, když se nevědomky zapletete s Múzou, lépe řečeno se sympatickou poběhlicí. Rázem sice nesložíte žádný nový Máchův Máj, jen váš život nabere nový směr, v němž bude dost prostoru pro východní tajemné krásky, půjdou po vás dámy v černém všech věkových kategorií a ze žil si budete dolovat to, co vám brání v rozletu. To samé udělal i profesor literatury, který diváka bere na celkem originální cestu za vykoupením. Jaume Balagueró řídí jeho kroky neotřelým pojetím, není v takové slepé uličce, jako jeho kolega Paco Plaza, s nímž trhl v minulosti největší úspěchy. Nečekejte ale úplné kreativní zázraky. Balagueró chce být jiný, chce přicházet s novými nápady, rozhodně se nespokojí jen s prvoplánovým pojetím bezduchého krváku. Do mytologie múz mohlo být nahlíženo trochu více erudovaně i podrobněji, neb je to zajímavá látka, která mohla být ošetřena. Občasná zmatenost, ať už úmyslná či neúmyslná, dělá příběh v některých fázích těžkopádným, ne úplně přehledným a ne vždy smysluplným. A scházela mně i dostatečná motivace jednotlivých aktérů.Tempo je nastavené ideálně, gore vypadá dobře a není ho kvanta, slouží k správnému vybarvení děje. Trefou byl casting - málo známý Elliot Cowan je snaživý sympaťák, dámská skvadra čítá evropský mix, na který je radost pohledět: Franka Potente, Ana Ularu a vizuálně líbivá Manuela Vallés. A z hlubin zapomnění vytáhli i Joanne Whaley, ta je náčelnicí spolku poběhlic. Příběhu sice schází propracovanost, lze však ocenit, že si tvůrce dal práci přijít na poli hororu s něčím méně v rámci žánru viděným, co je natočeno na patřičné technické a vizuální úrovni. 8/10 (31.03.2018)

Mysteriózní horor sází více na atmosféru a tajemno než na krev, byť ani ta zde zcela nechybí. Múzy byly dcerami Dia a přinášely umělcům inspiraci a radost. Bylo jich celkem devět. Zde se setkáváme se sedmi, které ovšem k oněm mytologickým mají hodně daleko. Jsou to spíše démonické fúrie , které prahnou po krvi a libují si v mučení a smrti. Líbil se mi nápad s verši a větami klasiků. Stačí oběti pošeptat do ouška něco vybraného od J. Miltona, Danteho nebo W. Blakeho a jí se při nejmenším spustí krev z nosu. Z těch horších variant je vlastní pozření se zaživa (tedy ono za mrtva by to stejně nešlo). A aby bylo jisté, že vše klapne, je daný citát či verš vyryt nebo vytetován do kůže oběti... Profesor Salomon se musí hodně snažit, aby nebyl další obětí zvrhlých bytostí. Krásný vizuál, mrazivá hudba. Tak trochu do artu, tudíž mainstreamový divák nejspíš nadšen nebude. Já ano. (19.10.2021)

Od Španielov očakávam najmä "chémiu", že to bude mať atmosferické grády, že kvalita prevedenia nebude porovnateľná s tuctovými pokusmi, ktoré denno denne "otravujú" a kazia dojem z horor žánru. To druhé je "povinnosť, to prvé zas priorita. "Musa" nie je špatný snímok, no priemernosť už dnes nikoho nezaujíma, pričom práve tento snímok je tým tipom, ktorý nijak mimoriadne neohúri, iba vyplní váš voľný čas. Žiadna sláva, no stále v pohode sledovateľné mystery. Smerom k záveru čoraz živšie, no kľudne to mohlo byť o dvacku kratšie. Medzi 2-tri. (16.03.2018)

Somozova knižní předloha patří mezi mé oblíbené, a proto jsem byl nadšen, že se její adaptace ujala taková hororová persona jako Balagueró. Výsledná podoba dokonce předčila má očekávání. Hned v úvodu však podotýkám, že není určena popcornovým masám, nýbrž značně vyzrálému hororovému publiku. Balagueró evidentně dospívá, přichází s novými postupy a opouští onen adrenalinový koncept, se kterým slavil úspěchy v sérii REC. Musa má do konvenčního hororu velmi daleko a koneckonců, opírá se spíše o hororové elementy. Je však vystavena na téměř gotické atmosféře, které se podařilo docílit volbou vhodného barevného schématu, perfektní kamerou a doprovodnou hudbou. Vše je podpořeno vynikajícími hereckými výkony. Jakožto zdejší hororový expert však snímku musím vytknout občasnou neplynulost při odvíjení děje. Značná část stopáže je věnována výzkumu, což pramení z Balagueróvy upřímné snahy o neopomenutí ničeho podstatného z mnohasetstránkové předlohy, ale tady bylo přeci jen záhodno zvolit kreativnější přístup a předejít tak zábleskům příběhové nekompaktnosti. I tak krásné čtyři hvězdy. (16.04.2018)

Po r. 2000 na mňa strašne silno zapôsobila nová vlna hispánskych hororov. Robili sa atmosférické, temné a drsné pecky, ktoré sa síce nebáli krvavých detailov, ale používali ich s mierou a nečasto (o to pôsobivejšie bolo, keď sa niečo nechutné zjavilo). Jaume Balagueró patril k najvýstavnejším režisérom tejto vlny. Jeho kúsky Temnota, [REC] alebo Nepremožiteľné zlo, mám veľmi rád. Bohužiaľ, Jaume to v posledných rokoch prestal zvládať. Zo špičkového tvorcu výborných hororov sa premenil na unudeného rutinéra, ktorého najnovšie veci nie sú ničím výnimočné. Naopak: sú nezaujímavé, stereotypné, nudné, proste ako od hocijakého najbližšieho režiséra, ktorý bol poruke. A také je, nanešťastie, aj Muse. Pár drobností poteší (to s krkom napríklad), sú tam zaujímavo skombinovaní herci (Franka Potente a Christopher Lloyd je vskutku diabolská kombinácia) a budovanie temnej, ponurej atmosféry Balagueróvi stále nie je úplne cudzie. Ale už to nesiaha jeho prvým zárezom ani po kolená. (08.04.2018)