Kimi no na wa.

A to už jsem málem zanevřel na člověka, o němž jsem byl přesvědčen, že zažívá postupný úpadek tvůrčích sil a míří nevyhnutelně na dno umělecké propasti. Pakliže si lze vysvětlit všechny Makotovy tvůrčí nezdary posledních let utápějící se v matnosti a vyšeptalosti tím, že si jen šetřil a sbíral síly na tento skvost, budiž mu tyto nedomrlosti odpuštěny a nadšeně poplácán po zádech. To, co jsem od něj čekal, jsem přirozeně dostal i nyní: vycizelovaná vizuální stránka, plynulá animace, západy slunce a malebné oblohy hraničící s kýčovitostí, spousta záběrů na vlaky, plno melancholie a vynikající hudba, byť tentokrát v podání mých oblíbených Radwimps; to vše ovšem nyní ruku v ruce se zajímavou zápletkou, která ač zdaleka není kdovíjak originální a kdekdo by ji mohl označit za směs nejrůznějších anime klišé, je zpracována nadmíru zdařile a nabízí nejrůznější interpretace příběhu, čímž v divákovi film silně doznívá i po zhlédnutí. Je to hravé, milé, vtipné, ale netlačí to prvoplánově a hloupě na city. Je to typicky makotovské, všechny jeho trademarky jsou tu a ve vysoké míře, ale zároveň je to svébytné a v kontextu Makotovy tvorby nezaměnitelné dílo. Je to eintopf, který balancuje na tenké hraně povrchní líbivosti, kdy v něm lze vidět jak pouze audiovizuálně podmanivou příběhovou patlanici, tak mnohovrstevnaté dílo, jež vás nenechá ani na minutu v klidu a bude ve vás rezonovat delší dobu – a Micuha a Taki si mě jasně přetáhli k sobě na tu druhou stranu. Po hodně dlouhé době konečně jeden hype, se kterým souzním a na jehož vlně jsem se taky nechal svézt. Malé bezvýznamné plus za to, že mě Šinkai donutil si po devíti letech koupit jak nějaký film na DVD, tak jeho soundtrack. A menší mínus za to, že jsem se tím fenoménem nechal semlet opravdu drtivě a nedokázal odolat vypláznutí nechutného množství jenů za návštěvu tematické kavárny a koupi hromady blbostí typu bločky, propisky a pohledy. Takový drzý film! (Viděno v Tóhó Cinemas Nidžó, Kjóto, 11/2016.) (20.10.2018)

(No spoilers) Já prostě pro tyto příběhy osudových setkání / lidí svedených dohromady osudem (kolikrát podbarvených nějakou speciální schopností) mám slabost. Cashback, Sense8, Groundhog Day, z jiného soudku třeba videoherní Life is Strange. A nyní i Kimi No Na Wa. Když jsem si to tu tak vypsal tak si uvědomuji fakt, že z každé ze jmenovaných věcí by se v Kimi No Na Wa něco našlo. Oproti ostatním anime tu až tak není potřeba suspendovat disbelief (netuším jak to napsat česky), pokud přistoupíte na ústřední zápletku výměny těl, po zbytek filmu se vše pohybuje v mantinelech rozumu a smyslu. Když si tedy odmyslím některé momenty, které by se ale daly velice snadno odmávnout nebo vysvětlit (pokud se vše děje jako sen, tak se nedivím, že si nic nepamatují, já si totiž po prosněné noci kolikrát nic nevybavím)(ve stejném duchu - lucidní snění bohužel taky neovládám, abych si zjistil, kde se zrovna nacházím)(ohledně nepoužití sociálních sítí a internetových vyhledávačů jsem ale žádnou výmluvu nenašel). Dechberoucí animace, věrohodně nakreslené téměř vše a nádherné volby úhlů "kamery". Doporučuji si o filmu nic moc nezjišťovat. Není to sice "druhý příchod Ježíše Krista", jak hlásají některá média a žebříčky tržeb, rozhodně to ale má zasloužený úspěch. (10.09.2017)

Ano, jistě se najde dosti podobných námětů. Asijská kinematografie, a nejen anime, je jimi až protkaná. Dalo by se najít i dost zdrojů inspirací. Ať již v tvorbě jiných, či přímo v Šinkaiově. Myslím ale, že srovnávání zde není na místě. Zde je to... jiné... Pokud se dokážete od srovnávání oprostit, dostane se vám nádherného až dech beroucího snímku. Detailní, propracované, vtipné, něžné, romantické, dramatické, uvěřitelné, úžasné a zapamatovatelné. Do nejmenšího detailu. (04.11.2018)

Celá Shinkaiova tvorba v jednej celovečernej kompilácii. Množstvo odkazov na predchádzajúce snímky, množstvo historických, kultúrnych vsuviek, množstvo japonských tradícií. Najväčšie pozitívum je však animácia, ktorá je skutočne ohromná a vyvoláva emócie. Takže aj keď film má nejaké svoje chyby (najmä scenáristické), vo výsledku to nahradzuje vec, ktorou Makoto Shinkai vyniká a ktorá už bude jeho rukopisom - perfektný vizuál. Vizuál, ktorý ma v záveri dojal až k slzám. (07.08.2017)

Film vypráví příběh o chlapci a dívce, kteří se míjejí a až po delší době jim dojde, že se milují. Nejspíš si teď řeknete, že tohle jste už viděli, ale to byste se unáhlili. Taki a Mitsuha se totiž nejen sblíží, ale jejich pouto je o to silnější, že nejen že znají život toho druhého, ale vzhledem k tématu výměny těl život toho druhého sami ochutnají. Příběh se z odlehčené komedie o dvou teenagerech překlopí ke vizuálně zajímavé drama a je jenom důkaz umění Makoto Šinkaie, že změna tónu vyprávění proběhne hladce. Příběh protkává japonská poetika a občas se v něm objeví skoro pohádkové prvky. Kimi no na wa hodnotím jako nejlepší animovaný film roku a cením si ho o to víc, že vznikl formou klasické animace a rozhodně to není film zaměřený na děti. (28.12.2016)