Spojenci

Jít do tohoto filmu je něco podobného jako jít do nákupu luxusního BMW. Nebudete zklamáni. Vše je tam jak má být v kvalitě, kterou očekáváte. Jediné co nemůžete čekat je nějaké extra překvapení, ale vy jste ho od tohoto konzervativního dokonalého BMW ani nečekali. A tak se mi podobně v tomto filmu dostalo všeho na co jsem měl chuť a co jsem očekával ve standardu více než vysokém. Pitt i Marion byli párem snů a oběma to v ohozech ze čtyřicátých let fakt seklo. Nejsem na kluky, ale Bradovi ta uniforma RAF seděla ještě více než ten tankovej mundůr ve Fury, i když na něm by slušel asi i pověšenej deštník.... Film měl dokonalý válečný feeling a já mu v tomto dávám za 1 už jen za to parádně zpracované letiště či noční nálety na Londýn. Trochu mi neštymovala ta noční akce ve Francii se zaparkovaným Lysanderem a výletem do basy, ale budiž... :-). Normálně to bylo přistát, vysadit agenta, vyndat náklad, nabrat agenta a to celou dobu se zapnutým motorem. Během pár minut už frrrr letoun perutě speciálních operací RAF s černým nátěrem už mizel zpátky k pobřeží... ---- Tenhle film si zařadím k Anglickému pacientovi a zde některými zmiňovanému Pokání. Nebylo to úplně full, ale i tak dávám za 5 přijatých depeší, protože ty 3 hvězdy co tu tomu někdo dává (něteří top uživatelé dokonce 1!) si film vážně nezaslouží! * * * * * (01.10.2017)

Kdyby nebylo plastikovýho Brada Pitta a některých vysloveně hollywoodských scén, kde se například pár bez skrupulí pomiluje uprostřed písečné bouře v Maroku a následně Marion Cotillard porodí během náletu na Londýn, tak bych z filmu byl vysloveně nadšený. Dlouho jsem se totiž nesetkal s lepší válečnou atmosférou, jako u tohoto filmu, čemuž se teda popravdě nelze ani moc divit. Robert Zemeckis je velký režisér a kvalitní atmosféry má vysloveně v malíčku. Závěr filmu je také vysloveně za jedničku s hvězdičkou, ale Angelina Jolie by se mnou podobné nadšení asi nesdílela... (09.03.2017)

„Jakou máme šanci? Že přežijeme?“ - „60:40…že ne. Jestli oba, netuším.“ Už úvod mě velmi chytl. Snaha hrát přesvědčivě manželský pár mě bavila, o hlavní hrdiny jsem se bál (zbytečně, ale co už) a především jim v jejich počínání fandil. Výborné byly hlavně pasáže s mícháním karet a večírkovou přestřelkou. Navíc, nemám moc rád samoúčelné milostné scény, které jsou ve filmech jen proto, aby byly, avšak ta za písečné bouře měla cosi do sebe. Což se ovšem nedá říct u „efektní“ scény porodu, kdy jsem protáčel oči v sloup. Chvíle relativního klidu rodinného života měly svoje opodstatnění, člověk si o to více užil tu postupnou prohlubující se nedůvěru, zpětné promítání si jistých indicií, podezřívání, zmatenost a strach z pravdy, to mě bavilo hodně. O to víc jsem smutnil z krapet naivní akce ve Francii (nejslabší části filmu). Protože i konec, ačkoliv trochu natahovaný, byl překvapivě výborný. Celkově mi tahle podívaná vychází na slušné 4*. „Velvyslanec přijede přesně ve 20.30.“ - „A když se zpozdí?“ - „Je to Němec. Přijede včas.“ (05.05.2017)

Když já ty filmy Roberta Zemeckise mám pořád ráda. Pro mě je to stále především výborný vypravěč, který přesně ví, jak chce, aby daná scéna působila na diváka. Spojenci mě vtáhli a nepustili po celou dobu, napětí perfektně funguje. Obě poloviny filmu se od sebe značně liší a jsou jak z jiného žánru. Emočně mě to nedostalo, ale ke konci jsem měla nepříjemně mrazivý pocit. 70% (12.02.2017)

"My oba známe lidi, co spolu šukali a pak to posrali a jsou mrtví." Jenže tady prý nejde o šukání, ale o emoce a já zcela výjimečně s tímto ženským pohledem na svět souhlasím. Mě se to totiž líbilo, protože jsem poměrně dlouho neoplýval jistotou, zda jde o zkoušku, provokaci nebo zradu. A přestože se obvykle rád tvářím jako cynik, tak tentokrát jsem i já toužil slyšet klavírní verzi Marseillaisy, což tímto samozřejmě popírám. A taky popírám, že bych na konci přistihl slzu ve svém levém oku, protože jsem vůči filmovým emocím imunní a Marianne Beausejour rozhodně není můj typ. Tedy fyzicky, protože do jejího chování bylo velmi snadné se zamilovat. Mě prostě baví německá přesnost a tady jí rozhodně nebylo málo. (21.04.2017)