Spojenci

Jejda, nevtáhlo. Nevěřil jsem oné osudovosti, postavy mi nepřirostly k srdci, nedržel jsem jim palce. A závěrečné vyústění tak nějak přišlo a jeden jakože vášnivý páreček odvály vyběhnuvší titulky. Francouzka a Kanaďan. Setkali se za války, v marocké Casablance měli předstírat manželství, přitom se do té doby vůbec neznali. Cílem jejich snažení je atentát na nacistického důstojníka. Z role nevypadnou, přičemž se do sebe (jak jinak) zamilují. Na první pohled všechno klape. Jenže na druhý záhy odhalíme, že scénárista Steven Knight absolutně zklamal. Z příjemně vypadajícího retra čiší chlad. Ať jsou postavy v posteli, na večírku, s potomkem na dece nebo si to rozdávají v písečné bouři (bože). Výsledek působí strojeně i trochu neupřímně. A hlavně nemá pražádnou tvář. Nedozvíme se nic o jejich motivacích, odveta za útok nepřichází, na předchozí dění zapomeneme a přichází další ze změn žánru odstartovaná křečovitým porodem a pokračující něčím, co se neliší od toho, co oba hrdinové měli předtím pouze předstírat. Přitom (ano, přijde dějový zvrat) by tvůrci mohli v divákovi mnohem umněji šponovat nejistotu, lépe pracovat s dvojsmysly a náznaky. Vedlejší herci prakticky nefungují, děj nikam neposouvají (proč lesbická sestra?). Brad Pitt a Marion Cotillard jsou sice elegantní, ale měli mnohem lepší chvíle, Pitt navíc překvapivě pokulhává s emocemi. Robert Zemeckis si vybírá velmi odlišné látky, a co si budeme nalhávat, přiblížit se Forrestu Gumpovi, Trosečníkovi nebo úžasné trilogii o cestování časem, je sakra těžké. I tak má ovšem na víc, než nás napínat chemickým vzorcem, který nacisty zatraceně zajímá. (08.02.2017)

Robert Zemeckis se rád zabývá minulostí, všechny jeho slavné filmy z přelomu 80. a 90. let jsou plné dobrodružství, vášně a radosti, kterou dokáže zprostředkovat výhradně filmové médium jako takové. Romancing the Stone, Back to the Future, Who Framed Roger Rabbit, Death Becomes Her... Vždycky to mělo nádech starých dobrých časů. A Allied skutečně staré dobré časy jsou, odkazují na Casablancu, servírují akci, špionáž, romanci, neparodují ani ve scénách s nacisty, jen nostalgicky vzpomínají na dobu, kterou si romanticky idealizujeme. (26.02.2022)

“JSI VÁŽNĚ DŮKLADNÁ!“ … „PROTO JSEM STÁLE NA ŽIVU.“ /// Příběh (kterej by se mohl odehrávat v jakýkoliv době) je jako celek celkem fajn. Nudnejch úvodních pětatřicet minut asi bejt nudnejch má, páč slouží k vytvoření (mejch pozdějších) skutečnejch citů k oběma postavám. Od Zemeckise se automaticky vočekává superfilm (stejně jako vod scénáře Stevena Knighta). Tohle je film malej, se stejně velkým (ale slušným) příběhem. 3* nebo 4*? Mrdám na to… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, proč soused neustále chrápe na střeše. 2.) Na starou mně spustili Modrý kód. 3.) Thx za titule „-OverLord-„. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (10.03.2017)

Jak trefně poznamenal můj bratr: "jako když jíš suchou rejži". Někdo jako Zemeckis by neměl mít problém vymáčknout z (jakéhokoli!) filmu daleko více emocí, pravdou ale je, že poslední dobou už mu to režírování nějak nejde... MAROCKÁ část je relativně dobrá, zato LONDÝNSKÁ je tak nijaká, že ji ani zdařilá FRANCOUZSKÁ vsuvka nezachrání. 2,5*. (26.01.2017)

Emocionálně přece jen trochu chladná story, která se paradoxně hlavne z počátku rozjíždí docela pomalu, ovšem Zemeckis si po zpackaném Muži na laně přece jen napravuje svoji reputaci, jelikož Allied možná nefungují tak dobře jako romantické drama, ale určitě fungují jako špionážní film z druhé světové. Pitt samozřejmě, jak už to posledních 10 let býva, patřičně boží a Marion tradičně už podle očního kontaktu správně nevyzpytatelná. Není to ukázková hitovka, ale je to filmařina od tvůrce, který málokdy dokáže natočit opravdu špatně. Má to všechny klasické řežijní rámce které splňují nejménně standard a do toho naprosto opulentní formu s minimálně třemi "over-the-top" natočenými sekvencemi a krásně stylizované Maroko za hudby Silvestriho. (29.01.2017)