Spojenci

Je škoda, že se tyhle kostýmové výpravné velkofilmy z období druhé světové války pomalu (v západní kinematografii, v Rusku to samozřejmě neplatí) přestávají natáčet, neboť tohle neustále opakované variování historie, jak ji napsali vítězové, je místem, kde svět je příjemně černobílý, Němci jsou ti zlí a Spojenci ti správní hrdinové. Řečeno reklamním sloganem řetězce Globus Tady je svět ještě v pořádku. Tak to vidí i Robert Zemeckis a servíruje romantiku uprostřed Bitvy o Anglii, stejně jako variaci na slavnou Casablanku. (05.03.2017)

Film, na který můžete pozvat drahou polovičku, když si chcete udělat hezký večer a naladit se kultivovaným filmovým zážitkem s poutavým příběhem, napětím, romantikou, dojemnými okamžiky, s oku lahodícím Bradem pro ženské publikum a Marion pro to mužské. Jen si nedovedu představit za války mejdlo s plnou chalupou lidí a připalujícím se stroganoffem v troubě na prahu náletu. Každopádně určitě doporučuji, Spojenci jsou film působivý, natočený vkusně a decentně do samotného konce. (22.02.2017)

Jejda, nevtáhlo. Nevěřil jsem oné osudovosti, postavy mi nepřirostly k srdci, nedržel jsem jim palce. A závěrečné vyústění tak nějak přišlo a jeden jakože vášnivý páreček odvály vyběhnuvší titulky. Francouzka a Kanaďan. Setkali se za války, v marocké Casablance měli předstírat manželství, přitom se do té doby vůbec neznali. Cílem jejich snažení je atentát na nacistického důstojníka. Z role nevypadnou, přičemž se do sebe (jak jinak) zamilují. Na první pohled všechno klape. Jenže na druhý záhy odhalíme, že scénárista Steven Knight absolutně zklamal. Z příjemně vypadajícího retra čiší chlad. Ať jsou postavy v posteli, na večírku, s potomkem na dece nebo si to rozdávají v písečné bouři (bože). Výsledek působí strojeně i trochu neupřímně. A hlavně nemá pražádnou tvář. Nedozvíme se nic o jejich motivacích, odveta za útok nepřichází, na předchozí dění zapomeneme a přichází další ze změn žánru odstartovaná křečovitým porodem a pokračující něčím, co se neliší od toho, co oba hrdinové měli předtím pouze předstírat. Přitom (ano, přijde dějový zvrat) by tvůrci mohli v divákovi mnohem umněji šponovat nejistotu, lépe pracovat s dvojsmysly a náznaky. Vedlejší herci prakticky nefungují, děj nikam neposouvají (proč lesbická sestra?). Brad Pitt a Marion Cotillard jsou sice elegantní, ale měli mnohem lepší chvíle, Pitt navíc překvapivě pokulhává s emocemi. Robert Zemeckis si vybírá velmi odlišné látky, a co si budeme nalhávat, přiblížit se Forrestu Gumpovi, Trosečníkovi nebo úžasné trilogii o cestování časem, je sakra těžké. I tak má ovšem na víc, než nás napínat chemickým vzorcem, který nacisty zatraceně zajímá. (08.02.2017)

Emocionálně přece jen trochu chladná story, která se paradoxně hlavne z počátku rozjíždí docela pomalu, ovšem Zemeckis si po zpackaném Muži na laně přece jen napravuje svoji reputaci, jelikož Allied možná nefungují tak dobře jako romantické drama, ale určitě fungují jako špionážní film z druhé světové. Pitt samozřejmě, jak už to posledních 10 let býva, patřičně boží a Marion tradičně už podle očního kontaktu správně nevyzpytatelná. Není to ukázková hitovka, ale je to filmařina od tvůrce, který málokdy dokáže natočit opravdu špatně. Má to všechny klasické řežijní rámce které splňují nejménně standard a do toho naprosto opulentní formu s minimálně třemi "over-the-top" natočenými sekvencemi a krásně stylizované Maroko za hudby Silvestriho. (29.01.2017)

Robert Zemeckis se rád zabývá minulostí, všechny jeho slavné filmy z přelomu 80. a 90. let jsou plné dobrodružství, vášně a radosti, kterou dokáže zprostředkovat výhradně filmové médium jako takové. Romancing the Stone, Back to the Future, Who Framed Roger Rabbit, Death Becomes Her... Vždycky to mělo nádech starých dobrých časů. A Allied skutečně staré dobré časy jsou, odkazují na Casablancu, servírují akci, špionáž, romanci, neparodují ani ve scénách s nacisty, jen nostalgicky vzpomínají na dobu, kterou si romanticky idealizujeme. (26.02.2022)