Hlboký spánok

(1001) Na každý klasický film se dívám s jakousi zvrácenou touhou, že se mi líbit nebude, že bude nudný a plytký a já budu moct ukázat na všechny, kteří ho adorují, a říct, že jsou povrchní a patolízaví a bez vlastního názoru a že jim máma dávala špatnou přesnídávku a oni nosili bryndák nakřivo a vůbec že se budu moct vyřádit a potom budu smutná, že mě film nepřekvapil, že nás nemohou čekat světlé zítřky, protože včerejšky byly noir. A proto jsem velmi ráda, když zjistím, že Humphrey Bogart opravdu byl roztomilý. (25.01.2011)

Možná je to otřepané, ale Humphrey Bogart je nejlepší Phil Marlow, co kdy žil. Přesnější by podle mě bylo, že Bogart dělá Marlowa. Ten pro mě sám o sobě je muž bez tváře, napsaný na papíře, kterého si lidé jen domýšlí. Bogart představuje jednu z možností a podle mě odpovídá přesně myšlence soukromého očka v Americe 20-30 let minulého století. Lauren Bacall je fajn, i když její hlas v originále je trochu moc mužský. Sama o sobě není tou ikonickou krasavicí, ale ženou s povahovými rysy potvory, která čeká koho bude moci využít. Celý film se šikovně odehrává na malém prostoru několika apartmá, místností a exteriéry jsou tu jen zřídka. Big sleep možná není nejzásadnější a nejdokonalejší film-noir, který kdy vznikl, ale využívá všech jeho tajných zbraní, pro potěchu diváckého srdce... (03.02.2007)

Noir miluju.. ale měl jsem tu možnost většinou vidět spíš novější filmy v tomto hávu. Když jsem si však pustil The Big sleep, na monitoru se objevil Humphrey Bogart coby Phil Marlowe a začal oblbovat každou sukni, kterou uviděl, měl jsem jasno. Takové skloubení (nejen s Lauren Bacall v roli Vivian) vtipu, elegance a detektivky si nechám líbit. (06.04.2010)

Ještě před tím, než jsem viděl jakýkoliv film-noir, a znal jsem jména Chandler a Marlowe jen z doslechu, měl jsem určitou představu o tom, jak tento žánr asi vypadá v praxi. Shlédnutím Hlubokého spánku se mé představy potvrdily. Bogart v klobouku a baloňáku, ostře řezané obočí Bacallové lemující její hypnotizující pohled – to jsou věci, které v dnešní době symbolizují to, co si představujeme pod slovem film-noir. Oproti jiné „bogartovce“, Maltézskému sokolu, má Hluboký spánek trochu méně komplikovaný děj (přinejmenším je jasné, na které straně stojí hlavní hrdina:-) ), přesto jsem ale chvílemi tápal. Tyhle filmy ze 40. let mají ohromnou sílu člověka chytnout a podržet si ho až do konce. Jste okouzleni krásnými, skvěle hrajícími lidmi, rafinovaně vtaženi do děje složitými vztahy mezi postavami, překvapováni nečekanými zvraty. Osobně mám radši „sokola“, u takto kvalitních filmů je ale srovnání téměř nemožné. (09.06.2006)

Trochu preplnená fabula predimenzovaná stopáž Hawksovi na kvalite a sile uberajú minimálne. Viac, než obrazová dokonalosť, puntičkárske aranžovanie mizascény, skvelé rámovanie, snímanie, strih, pohyb kamery a bobtnajúca atmosféra ponárajúca dianie do hmly, dažďa a šerostivu je na filme zaujímavá Hawksova schopnosť narábania s "ukecanosťou" filmu. Nekonečné dialógy a monológy nepôsobia únavne vďaka prešpikovaniu ostrým humorom, dômyselnými narážkami, prudkými zvratmi, stálou hladinou napätia a nevypočítateľnosti. Najmä Bogartove hlášky sú do jeho jazyka vytesané ako do kameňa a jeho charizma sa nesie nad celým dielom. ...... Britká žánrová lahôdka, v ktorej sa dá zablúdiť s rovnakou ľahkosťou, s akou sa dá prepadnúť jej starému, ale ani náhodou nie skostnatenému kúzlu. Dokonca by som si dovolil hovoriť o filmovom sex appeale. (20.03.2016)