Sherlock: Ohavná nevesta

Sherlock opět překonal a posunul své hranice... čeho vlastně? Fantazie? Fantastična? Fantasmagorie? Bizarnosti? Překombinovanosti? Jak kdo chce. Já osobně jsem šťastný, že se Holmes & Watson opět vrátili (aspoň po většinu času) k řešení tradičního detektivního případu, k čemuž jsem se modlil po skončení třetí řady, a to navíc případu neobyčejně vzrušujícího, metafyzicky tajemného, jehož rozuzlení je ovšem ironicky úsměvné, 'dívčí válka', hmmm... Každopádně: Časový posun mi udělal velkou radost a návrat do mého oblíbeného 19.století jsem si skvěle užil, i přes časté jemnohumorné pomrkávání na diváka. No a poněkud groteskní konec mi nijak zvlášť nevadil, je to holt BBC Sherlock 3.tisíciletí, ne Doyleův. (14.01.2017)

Moffat s Gattisem dření nadsázku a divácký svět jde vývrtky. Je to čistá kokainová zábava, předěl mezi sériemi, který nic neřeší, ani neposouvá. Samostatná hříčka a betaverze kultu sebe sama, které se tolik spílá jenom kvůli tomu, že se čekaly velké věci. Po sebeparodické třetí sérii mi ta míra diváckého nepochopení přijde úsměvná. Každopádně, verzi 4.0 se nebráním ani trochu. I kdyby měl být Moriarty nakonec svým vlastním dvojčetem, klonem, nebo zmrtvýchvstalým přízrakem ze snu. (03.01.2016)

Důkaz, že novodobý Sherlock tak dobře funguje nikoli z důvodu oné vějičky v podobě zasazení do současnosti, ale pro své obsazení, chemii mezi osazenstvem, styl, atmosféru, chytrou práci s originálem i nadsázku. Bohužel také důkaz, že Moffat s Gatissem jsou navzdory vší své (mnohdy nadbytečné, ale také ne vždy) překombinovanosti opakovaně (u Sherlocka i Doctora Who) průhlední mnohem dříve (jakože opravdu mnohem; prokouknutelné je to tentokrát v obou plánech v řádech minut) než by bylo záhodno a než by si sami přáli. Čímž dochází k tomu, že nejednou spíše čeří vodu než že by někam posouvali zápletku či postavy. Ve výsledku speciál, který dost dojíždí na to, že by na jednu stranu potřeboval fungovat sám o sobě (což se mu v první komediální polovině daří beze zbytku, bohužel pouze v ní), zároveň přeci jen částečně navázat na předchozí tři série (s přimhouřením obou očí i toto projde) a přitom nic nikam neposunout, kdyby ho snad někdo neviděl a po třetí sérii zamířil rovnou do čtvrté. (02.01.2016)

Sherlock je tam kde patří, mezi drožkami, dýmkou a divným loveckým kloboukem. A aktualizace případů samotných se skvěle hodí i na konec 19 století, navíc alespoň jako divák nečuchám rozuzlení (ne že by bylo nějak extra, ale co). Jenomže Moffat s Gattisem se rozhodly kašlat na stvoření samostatného filmu a místo adekvátního finále narušují čtvrtou stěnu a to příběhu vůbec nesluší, veškeré napětí je pryč a ani pětset padesát oknírovaných Watsonů to nespasí, vážně, tenhle film prostě nemá adekvátní konec a jako takový funguje jenom jako hodinu a půl dlouhej teaser na další řadu. byť je to teaser skvělej. A znovu tam není ani jedna vesmírná vydra s chapadly. (02.01.2016)

Prípad z minulosti je sám o sebe veľmi zábavný, až hororový, ale my sme v skutočnosti svedkami Sherlockovho vyrovnávania sa so svojimi prízrakmi. Osobne by som prijal radšej trochu menej komplikovanú verziu, kde by sme si vystačili iba s jedným zásadným zvratom a psychológia by nezaujala ústrednú úlohu, ale scenáristom išlo práve o náhľad do Sherlockovho vnútra, takže aj posledná šialená 10,15 minútovka má svoje opodstatnenie. Film som vnímal ako puzzle, mindgame film, podľa ktorých princípov bol špeciál nakrútený a takto funguje. (04.01.2016)