Po strnisku bosý

Tvorba Zdeňka Svěráka dlouhodobě úzce navazuje na tradici idylizujícího epizodického vyprávění, jež se soustavně rozvíjí v české kinematografii už sto let. A třebaže k filmu PO STRNIŠTI BOS psal na motivy otcovy knihy scénář Jan Svěrák, váže se k této tradici snad ještě více než jejich předchozí filmy. ___ Rodina přijede na venkov během války a najednou důležitější než okupace jsou nevyslovené rodinné tlaky, které vyvstávají mezi denními (bouře), několikadenními (ztracený holub, zapálený bunkr skupinky chlapců) a několikatýdenními až několikaměsíčními dějovými liniemi (malý Eda mezi chlapci, malý Eda mezi děvčaty, malý Eda vs. velký Škaloud). ___ Oproti jejich předchozím snímkům mě ovšem překvapila arytmie filmu jako celku. Na úrovni scén a motivů Jan Svěrák tradičně kouzlí s vytvářením drobných kontinuit či produktivních kontrastů a s promyšleným stylistickým konceptem. Rytmus se ale znatelně zadrhává na vyšší úrovni rozsáhlejších bloků a zastřešujícího systému filmu, jenž pak působí dojmem přehlcení (dílčími postavami, motivy) nebo vyprázdněnosti (potenciální konflikty zůstanou nenaplněny, a nenacházím z prvního zhlédnutí vzorec, který by takové kroky vysvětlil), často paradoxně oboje současně. Zatímco OBECNÁ ŠKOLA, KOLJA či TMAVOMODRÝ SVĚT na konci zaklapnou do takříkajíc hollywoodsky uzavřené mozaiky epizod, jež je scelená motivem sice spíše abstraktním než příčinným... leč velmi silným, PO STRNIŠTI BOS tento scelující motiv a dojem jednoty neutváří - a tak jeho epizodičnost vystupuje do popředí. ___ Podrobněji se těmto i dalším aspektům filmu PO STRNIŠTI BOS věnuji zase po nějakém čase u "sebe" na Poznámkách. (26.08.2017)

Po strništi bos natloukl si nos. Ani omylem nechci snižovat kredit žádného ze Svěráků, ale tohle jejich poslední dílo mi připomínalo Kamču ze střední. Kamča byla milá, milá a milá. To se hodilo třeba když jsem potřeboval zachránit v matice, ale emoce ve mně nikdy neprobudila. Což je škoda, protože byla vážně moc milá a já s ní čas trávil rád. Strniště bylo taky príma a nemám vlastně nic proti, akorát že na poli je větší dobrodrůžo při žních. (09.09.2017)

Kto má Svěráka rád, bude Po strništi bos možno preňho filmom roka, kto ho rád nemá, ten tento titul maximálne vyhejtuje. Dôvody sú jasné. Je to totiž film presne taký, ako ste očakávali. Láskavý, vtipný, hrejivý, no tieto prívlastky všetci dobre poznáte. Lenže Eda je hlavný hrdina a je to malý chlapec, takže osobne by som bol s výčitkami podobného typu opatrný. Na udalosti sa totiž pozeráme jeho očami, takže jednorozmernosť postáv, či skôr figúrok, je svojim spôsobom opodstatnená. Čo je ale dôležité, je svěrákovic schopnosť napísať skutočne vtipné scénky a dialógy. Že je potom aj film viac sledom malých epizód ako celistvým dejovým oblúkom, je iba logickým vyústením dramaturgického prístupu. Taktiež oceňujem, že ako prequel nevyžaduje nutne znalosť Obecnej školy. A tak čo, dáme to nakoniec za štyri. (06.08.2017)

Řadíte-li se mezi oddané Svěrákovce, Po strništi bos přečkáte bez úhony, a navrch ještě s milým úsměvem. Je to laskavý poetický pohled na svět optikou dítěte, který je však až moc laskavý a příliš nesvázaně poetický - vyprávění schází nosný konflikt, který by pomáhal množství aktérů nějak tvarovat, a epizody ze života se slévají sice příjemně, podpírané různými dílčími zápletkami, ale postrádají pevný rámec a budí dojem, že by mohly pokračovat ještě další hodinu. Kromě Edy je nejlepší postavou s nejzajímavějším příběhem Kaiserův Vlk, ostatní mají víceméně podružné postavení a provádí hlavního hrdinu světem primárně řízeným rodinnými hodnotami a krásami i nástrahami chlapectví, a až sekundárně sužovaným táhnoucí se válkou. Není to špatný film, má přesnou režii a několik hezky vypointovaných humorných motivů, ale výsledek je příliš rozbředlý a nejednotný... 65% (04.01.2019)

Ne, že bych Obecnou školu nějak zvlášť uctíval, ale viděl jsem ji mnohokrát a možná i proto jsem se na tento prequel nijak zvlášť netěšil. Ale jsou tu mí oblíbenci, v čele s Ondřejem Vetchým, takže jsem to prostě chtěl dát šanci i navzdory nevlídným recenzím. A čelil jsem pohodovému příběhu, tak krásně rodinně natočeném a citlivě zpracovaném dle vzpomínek Zdeňka Svěráka, přičemž jsem se dojímal každým druhým záběrem a ani trošku nenudil, jak tu čtu od lidí z každého druhého komentáře. Ne, že by se na Po strništi bos vzpomínalo jako na nějakou novodobou českou klasiku, ale věřím, že jakmile to začnou pravidelně reprízovat v televizi, diváci si k filmu cestu najdou a docení jej. PS : Oldřich Kaiser je tu naprosto bombový a neskutečně ho žeru! (09.10.2018)