Červená korytnačka

Poetická nádhera aká pohladí po duši, teda pokiaľ jej to dovolíte. A pritom je to tak prosté. Skúste len načúvať aj keď slová tu nenájdete, skúste sa nechať unášať farbami, ktorých jednoduchosť nemôže byť sýtejšia a najmä dovoľte nechať do seba plynúť obsah. A ten má čo povedať, je pravdivý a zrozumiteľný aj básnickým jazykom. Za správnej konštelácie hviezd vaše vnemy pocítia dotyk harmónie, smiechu, smútku. Hlavne prežijú niečo neopakovateľné, čo si budete chcieť zopakovať a smelo to odporúčať ďalej. (26.07.2017)

Spoiler: Trosečník ubije obrovskou červenou želvu, která mu předtím bránila opustit ostrov. Mrtvá želva se promění v ženu. Trosečník a žena se sblíží a za nějaký čas se jim narodí chlapec. Když chlapec odroste, opustí ostrov a rodiče spolu s jinými želvami. Trosečník zestárne a zemře. Dívka se promění zpět v obrovskou červenou želvu a vrátí se do moře. V hlavní roli ostrov a počasí. Dále hrají: písečný krab, lachtan, mnohonožka, racek, zatopená jeskyně, tsunami a jiné želvy. Obrázky jsou krásné, ale i kdyby to bylo o polovinu kratší, stále by to bylo (pro mě) příliš dlouhé. (18.01.2017)

Je až neuvěřitelný, kolik alegorie, melancholie a kreativity dokázal režisér Michaël Dudok de Wit využít ve svém celovečerním debutu na rozmezí 'pouhých' 80 minut.... 'Červená želva' je totiž komplexním magicko-realistický příběhem jednoho lidského pokolení, který fenomenálně využívá modus operandi poměrně jednoduché premisy klasické robinzonády, a následně ji implementuje do dechberoucí meta-fyzické epopeje, která alegoricky vypovídá o nezlomné vůli člověka, jeho regeneraci, o smíření s nevyhnutelným koloběhem života, poznání sebe sama, či souznění s přírodou. Snímek mistrovsky kloubí to nejlepší z japonské a francouzské animace v neskutečně pestrou vizuální škálu, jejíž impozantnost primárně tkví v podmanivé paletě akvarelových barev. Zároveň klade důraz na malebnou poetiku jak od Miyazakiho, a až komiksově vyhlížející minimalistickou kresbu jak od Hergého, a v neposlední řadě umně komunikuje s divákem skrze úchvatnou lyrickoepickou obrazotvornost, čímž utváří impresionistické scenérie stylisticky a esteticky čisté jak panenská blána. Laicky řečeno: tohle dílko nejenže splňuje, ale naprosto přesahuje ekvivalent tzv. vizuálního story-tellingu - jde totiž přesně o ten specifický typ meditativního filmu, který dominuje v rámci percepční roviny, díky čemuž velice intenzivně atakuje intuitivní vjemy diváka. Vše posléze umocňuje famózní hudební podkres Laurenta Péreze del Mara, bez nějž by onen unikátní prožitek nebyl kompletní.... Smekám jak tvůrcům, tak samotnému studiu Ghibli. Tato emocionální odysea je jednoduše synonymem nespoutané tvůrčí svobody neznající jakýchkoliv kreativních mezí a celkově posouvající hranice pojmu transcedentálního filmu - a jestliže vás snímek tak či onak přivede do tranzu, poddejte se mu, nebudete toho litovat. Absence dialogů či monologů je pouze nedocenitelným pozlátkem navíc. Již jen záleží na divákovi, jak bude číst v existenciální či environmentální intertextualitě skryté mezi řádky, a jak si následně vezme k srdci ono spirituální poselství o tom, že každý v životě nutně potřebuje svou Červenou želvu, neboli spřízněnou duši. Inu, ve fantazii se přeci meze nekladou.... [VERDIKT: redefinice transcendentálního/spirituálního/meta-fyzického/meditativního filmu. Absolutní povinnost pro všechny cinefily a fanoušky artových animáků. 10 želvích ovulací z 10] 🐢💚 (26.04.2020)

Nie je to animák, ktorý by diváka okúzlil alebo spútal príbehom, pretože ten je jednoduchý, bez výraznejších zvratov, vypovedajúci o jednoduchom kolobehu života a bežnom plynutí vecí. Ale vizuál je ozaj nádherný, piplavá práca animátorov s cieľom dosiahnuť detailistické vyobrazenie sveta sa vydarila. Ghibli sa nezaprelo. Krása sledovať vierohodné pohyby zvierat a všetkej prírody kdesi na (ne)pustom ostrove. (23.09.2018)

Předně nemám ráda animované filmy. Nemám ráda takové ty animované filozofie či duchovní poučky. Když jsem ale v kině viděla teaser na toto, řekla jsem si, že tohle vidět chci. A jsem přemožena. Přemožena prostotou, minimalismem a dokonalým, strohým, ale uhrančivým vizuálem. Už jenom ty záběry moře, pláže a hvězdného nebe. Prokristapána nevěděla jsem, že kreslené mohou mít větší moc, než skutečnost!! A strašně tam toužím být ! (14.02.2017)