Kolos

Kolos je jeden z nejzvláštnějších a především nejoriginálnějších filmových počinů co pamatuji. Jde o opravdu ojedinělý žánrový mix, který ovšem kupodivu velmi slušně funguje a baví. Každopádně celé této podívané dominuje skutečně nápaditá zápletka, odehrávající se jednak v docela svižném tempu, ale hlavně nabízející vážně nepředvídatelný dějový vývoj, plný funkčního napětí, velkého množství nečekaných zvratů, výrazných postav a gradující finále, které mě navíc sakra oslovilo, a to i přes jisté otazníčky, ale proč se v tom zas zbytečně vrtat, že? Překvapilo mě zde i množství akce a efektů, které tedy očividně příliš asi nestály, i přesto ale vypadají dobře, bavila mě ale jinak i atmosféra toho filmu, která je vlastně úplně stejně zvláštní, jako celá ta podívaná, důležitá je nicméně její podmanivost a ta tam je ve velkém a docela tu na mě zapůsobily i emoce, které byly přesvědčivé a silné. Zásadním prvkem pro Kolos krom zmiňované zápletky tu pro mě ale ještě představovali jednotlivé postavy, které mě vesměs nadchly, a právě vývoj vztahů mezi nimi je tu tou nejsilnější hybnou silou, přinášející právě veškeré ty výborné překvapující momenty a emoce, k čemuž pak přispěly i výkony jednotlivých herců, samozřejmě na čele s okatou Anne Hathaway a fakt nečekaně maniakálním Jasonem Sudeikisem. Pro mě zkrátka Kolos představuje velmi nečekané a milé filmové překvapení, ovšem na druhou stranu je nutné i podotknout, že se nejedná o snímek, který osloví většinu, to spíš naopak, jelikož je zvláštní opravdu natolik, že sedne asi skutečně jen málokomu. (03.01.2024)

Alkohol potkává Godzillu. Nacho Vigalondo přichází s dalším originálním filmem, tentokrát o alkoholičce Anne Hathaway, která se po rozchodu se svým přítelem vydává do rodného města na "odvykací kůru", následují však záhadné události, které mají jistou spojitost s jejím dětstvím. Děj Colossalu se odehrává ve dvou rovinách, které se zdají na první pohled nemožné spojit, opak je však pravdou a Vigalondo to dokázal, ba co víc dokázal ze svého originálního námětu vyždímat maximum. První rovina alá charakterové drama se tak setkává s rovinou kaiju monstra, který ničí jiho-korejský Soul. Chytrým spojením těchto dvou rovin vzniká metafora na lidskou bezohlednost, sobeckost a spoustu dalších neduhů dnešní doby v naší společnosti. Film tak funguje především díky své nepředvídatelnosti a Vigolandově sebevědomému přednesu i ve slabších pasážích snímku kdy to trochu skřípe, především co se týká logického chování postav. Je pravda, že film občas působí naprosto nelogicky v situacích kdy postavy činí naprosto nepochopitelná rozhodnutí, ale budiž Colossalu odpuštěno a v rámci toho, že se jedná o malé indie sci-fi/dramedii, které přece jen nesází na nějaké reálně skutečné vyprávění, se dá nějaká jemná vada na kráse s klidnou duší odpustit. Zbytek filmu totiž funguje v pořádku Anne Hathaway a Jason Sudeikis hrají skvěle, že i to nelogické chování se jim dá uvěřit a hlavní věcí je, že film má myšlenku, je pohodově natočený a chce divákovi něco předat a za to zaslouží velkou pochvalu. 78% (26.07.2017)

Zajímavé, rozporuplné, komediální, depresivní, dramatické, šílené. Já nevím co si o tomhle myslet. Začínalo to jako špatná komedie, pak krizové drama, pak vyšunuté psychopatické drama, sci-fi, jakože cože? Ale nápad originální, herecké obsazení taky dobré, bylo to napínavé a vlastně celou dobu čekáte jak to dopadne. Jasný je, že východisko je jen jedno a teď čekáte kdo koho zabije první. ..takže přestat chlastat případně přestat brát nějakoou chemii na hlavu, drbat se na hlavě, za ušima, nehrát si na obludku a nechat Korejce žít.. (25.08.2017)

Představte si malé dětské hřiště v Americe. Když na něj Glórie (Anne Hathaway) vstoupí, objeví se monstrum na hlavní třídě v Soulu. Než Glórii, procházející se po onom hřišti, dojde, že to monstrum je ona, zašlape chudákům korejcům do země pár mrakodrapů sakumprásk s americkejma turistama a pobočkama Samsung. Naštěstí hřiště je to malé, takže pole působnosti onoho monstra v korejském hlavním městě také není veliké. A tím veškerá zajímavá myšlenka filmu končí. Monstrum se objevuje na stále stejném místě, takže korejci se nevracejí s těžkou technikou, nýbrž s foťáky. Ovšem situace se trošku přiostří, když Glóriin odmítnutý kamarád zjistí, že se po vstupu na ono malé hřišťátko v Soulu objevuje jako megarobot. To teprve začne ta správná akce, komedie, sci-fi, fantasy a drama. (14.07.2017)

Jako režesér obstál Vigalondo velmi dobře, ale jako scénárista... . Nápad dobrý, ale velmi ploše a neobratně zpracovaný. Ale i kdybych pominul, jak co celé vystavěl, tak největší slabinou je chování postav. To, že je film fantasy a poskakují v něm příšery neznamená, že nemá být vše ostatní co nejblíže realitě. Právě ten kontrast je působivý. Vigalondo nedokáže posouvat vztahy mezi postavami ani realisticky, ani originálně. Takže se pak v důsledku chovají tak, aby se děj odehrával dle plánu, ale působí to podivně. Ta nevyváženost kazí dojem i z těch pár dobrých momentů. Škoda, že to nebyla víc komedie, nebo naopak víc drama, kde by byl ten fantasy prvek nahrazen abstraktním zrcadlem alkoholičky a jejího uzurpátora. Prostor byl na obojí. (17.11.2017)