Wildling

Pohledné Bel Powleyové to tady opravdu moc nesluší, což je ovšem záměr vzhledem k roli, kterou zde hraje. Za hezkou je tedy Liv Tylerová. Vlkodlačí drama má pěkný vizuál, atmosferickou hudbu a místy pomalejší tempo. Ozdobou snímku jsou záběry divoké přírody - lesy, hory, řeka i vodopád dýchají krásou a tajemností. Otec vychovává dcerku v ústraní od lidí a bojí se toho, až začne dospívat. Jenže osud je nemilosrdný a proces stárnutí nelze zastavit, jak by si přál. A to ještě Anna netuší, jaké tajemství tatínek skrývá. Tajemství, jež ho nakonec dostihne. Za mě spokojenost a odpustím i lovecké finále připomínající Ramba. (22.11.2019)

Tematika biologického vývoje není v královském filmovém žánru až tak rozšířená, a proto poněkud zamrzí, že režisér Friedrich Böhm nekráčí cestou invence a na místo toho ve Wildling jasně zrcadlí odrazy hororů Raw, Ginger Snaps či Låt den rätte komma in. Na snímku mě zaujal znepokojivý prolog s nádechem fantasy, jehož síla spočívá zejména v neznalosti souvislostí. Jakožto zdejší hororový expert jsem naopak zklamán absencí atmosféry. Wildling se pokouší býti temný, ale ve výsledku je především chladný a k horovému divákovi zcela odměřený. Snímku přesto uděluji slabší tři hvězdy. (16.04.2018)

Tohle mělo potenciál být poměrně solidní řežbou na vlkodlačí způsob, ale Böhm to chtěl točit hloubavějším způsobem a zakomponoval do toho motiv dítěte odstřiženého od okolního světa. Nic proti tomu, ale muselo by se to udělat pořádně. To sžívání se hlavní hrdinky s každodenní realitou na mě působilo nedotaženě a podivná romantická linka mi přišla navíc. Natočený je film hezky, Bel Powley je také fajn a závěr potěšil, ale nebylo to ono. 40% (15.04.2018)

Priamočiary a béčkový námet môže jednoducho zakryť poznanie, že Wildling v sebe ukrýva viacero významov. Môže ísť o metafory strachu z akejkoľvek inakosti, problémov premeny tela dieťaťa na mladú ženu alebo polemiku nad odtrhnutím človeka od prírody. Keď príde k prvému zločinu, nie je dôležité, čo mu predchádzalo, ale že Američania môžu opäť chytiť do rúk zbrane a tým aj vlastnú predstavu spravodlivosti. Ide skôr o psychologickú drámu, než horor či fantasy, čo môže byť pre mnohých ďalším problémom akceptácie prístupu k látke. (10.04.2021)

"Chlupatý, chlupatý, chlupatý, vona má chlupatý záda..." zpívá možná v nějakém paralelním vesmíru tamní Jasná páka. A on se asi vlastně v paralelním vesmíru odehrává celý tenhle příběh. Ve vesmíru, ve kterém chlupy na dívčích zádech povzbuzují u mladých nadrženců libido a ne naopak. Nebo ve kterém si vlkodlak při otevření tlamy roztrhne tuto nelogicky od ucha k uchu. Nebo ve kterém se raněný vlkodlak nechá kuchat bovijákem, ačkoliv má sil na rozdávání, aby pak jen šťouchnul trýznitele pochodní než aby mu ji radši narval do oka, nebo mu ještě líp drápama vytrhnul ohryzek... Co začíná jako mysteriózní temná fantasy, přemění se bohužel postupně v týnejdžerský pseudotemný pseudoromanťák se zápletkou céčkového softhorrorového videofilmu. A navíc se vám možná ještě bude v poslední třetině zdát, že střihač při stříhání některé záběry omylem vyhodil. A hlavně - od mala já instinktivně radši upíry, než nějaká chlupatá smradlavá lykanská zvířata. Ale i tak mě to víc bavilo než nebavilo. A rád jsem viděl nezmalovanou Liv Tyler v policejní uniformě. (19.04.2018)