Smrtonosná pasca 2

V podstatě dokonalý akčňák, kterému reputaci "kazí" jen úspěch a kvalita převratné jedničky. Willis byl v téhle době v nejlepší formě (viz Poslední skaut) a první tři Smrtonosné pasti jsou vybroušené klenoty, které se nikdy neokoukají a patří mezi to nejlepší, co v daném žánru kdy vzniklo. Harlinův příspěvek mě vždy zaručeně dostane především svým závěrem - to je totiž naprostá slast, pramenící z pocitu obrovské satisfakce, kterou spolu s hlavním hrdinou musí prožívat snad každý divák. 90 % (10.05.2003)

Místo: letiště Čas: Vánoce Osoba: superpolda z města andělů. Problém: Všiví teroristé se zákeřným plánem osvobodit drogového krále. Chudák Honzík McClanů. Už se těšil na dobře propečeného krocana a jeho největší problém byl lístek za nesprávné parkování. Jenže někteří lidé fungují jako magnety na pohromy: takže se tenhle správný chlap na špatném místě vydá na další lov na škodnou. Na pouti lemované potoky krve, horami hlášek a jedním překvapivým zvratem sledujeme děj pod trojím úhlem: očima bandy teroristů, McClanea a také jeho manželky, která je na palubě jednoho z ohrožených padadýlek spolu s nechvalně známým novinářským podvraťákem. Navzdory sněhu všude kolem je Die Hard 2 zatraceně horká půda- nebojí se scifi kaskadérských kousků, naturalistických obrazů zabíjení a každé druhé slovo začíná na písmeno F. Na rozdíl od jedničky je pryč strach o hlavního hrdinu, na rozdíl od trojky a čtyřky chybí buddy, který by onu mcclaneovskou neprůstřelnost několika verbálními kulkami trochu zlehčil. Jediný problém u tohoto typu filmů je má zvídavost, s níž se dožaduji technických detailů, strategických variant a záložních hypotéz. " Neměla třeba NASA nějaký jiný způsob, jak komunikovat s letadlem? A co na to Národní úřad pro civilní letectví? " Umíte si představit, kam by mě s tím poslal JohnMcClane. Ehm, já taky. :) (30.11.2008)

"Já to nedělám poprvé" John je v tom zase až po uši, a ono "zase" se stává terčem řady vtipů reflektujících mcclaneovský kult, kult hrdiny, který je magnetem na průsery (neboli teroristy s cizím přízvukem). Schopnost dělat si srandu ze sebe samého (a z pokračování obecně) je velkým plusem druhé Smrtonosné pasti, která po celou dobu chytře využívá toho, že víme, co od sequelu očekávat. Pročež se toho buď nedočkáme, nebo dočkáme nečekaně brzy, nebo v nečekaně velkém množství. Postmoderní sebeuvědomělost z filmu nečouhá, funguje pod rouškou bravurně strukturovaného vyprávění. Během stručné expozice se dovíme velké kvantum potřebných informací (zase jsou Vánoce, John se přestěhoval do L.A., pořád je ženatý a polda), jsme připraveni, že střet dobra se zlem bude mít opět podobu střetu organizované tuposti a individuálního důvtipu (padouši jsou major, generál a plukovník, hodně se pracuje s vojenskými narážkami, na Pearl Harbor, Iwo Jimu a hláškami typu "Vyhráli jsme bitvu"), střetu moderních technologií a mcclaneovské ruční práce (na rozdíl od manželky nepovažuje John za největší vymoženost 90. let telefon v letadle, nýbrž mraženou pizzu) a objevují se motivy, které budou v různém kontextu využívány v průběhu celého filmu (pokuta za špatné parkování, dotěrná reportérka). Prostředí tentokrát není omezeno na jeden barák, ale stále jde o 3, nanejvýš 4 uzavřené lokace (kostel, letadla, letiště), z nichž scenáristé vytěžují maximum. K dosažení hlavního cíle je třeba vyřídit pár vedlejších questů, z nichž jeden (navádění letadla) nevyjde - nenaplnění očekávání - a slouží jenom k posílení Johnovy frustrace a touhy zabodnout zlosynům rampouch do oka (nebo něco podobného, gore záběrů mírně přibylo). Ve správnou chvíli je přihozena další komplikace a deadline (letadlu s manželkou zbývá palivo na 90 minut) a nechybí ani zvrat těsně před závěrem. Proč je kruciprdel dneska tak těžké napsat něco stejně chytře zábavného? 85%Zajímavé komentáře: novoten, JohnnyD, 01001, Mahalik (05.06.2005)

Devadesátkově ukázkový příklad věrné žánrovky, která pod zajetá schémata přikládá novým střelným prachem. Ať už samotnými narážkami na nové technologie a zastaralost McClaneových postupů, tak i přímým střetáváním staré školy (zastupované jednak McClanem uvnitř dění, jednak akčním drajvem osmdesátek na povrchu) s těmito novými vzorci (složitá hackerská hrozba - sebereflexní pomrkávání a vzdávání holdu předchůdci). Vyprávění je perfektně strukturované do několika málo obměňujících se prostorových bloků, takže dojem ze soudržné jedničky se daří zachovat, akční scény jsou tentokráte veskrze zábavné (až na pár poměrně překvapivých výjimek), rozvíjení záporáckých motivů dává smysl a boží Willis hláškuje jako o život. Zlatá devadesátá ve špičkovém, jen lehounce oprýskaném balení. Harlin uměl. 90% (10.04.2019)

Doufal, že podobné Vánoce nezažije..doufal marně. John McClane je zpět. Opět se nebojí rozdat si to s ozbrojenými silami na špatné straně. Opět se mu to daří a takřka stejně dobře, jako v Nakatomi. V celkovém hodnocení jsem ubral jednu hvězdičku, avšak když se rozhodnu, že si pustím Die Hard, tak přemýšlím, zda to bude 1. nebo 2. díl. Závěrečná písnička je dokonalou tečkou za dokonalou akční podívanou. Nedostatek: Když přilétá letadlo s generálem, tak se John snaží dostat na letištní plochu poklopem. Můžeme si všimnout, že letadlo přes něj přejede, avšak v dalším záběru vidíme stopy od kol ve sněhu a ty vedou mimo poklop. (20.07.2010)