Smrtonosná pasca 2

Akční poetika jde Harlinovi naprosto fantasticky a výsledný efekt je výborný. Není se ani čemu divit, neboť nad Die Hard 2 se podepsala samá esa. Režie Harlin, střih Baird, kamera Wood a soupiska herců je rovněž solidně zvučná. Akce samozřejmě bravurní a krví se skutečně nešetří. Scénáristicky rozmáchlejší a mnohem méně předvídatelné, oproti tomu sem tam je to už doslova akční exhibice. Letiště je atraktivní prostředí a pokud se k tomu připočtou ještě profesionální žoldáci, mariňáci, drogový baron a držkatý kapitán letištní policie, máme zápletku hned pro tři filmy dohromady. McLane je stejný frajer jako v Nakatomi a opět cedí jednu drsnou hlášku za druhou. Takto má vypadat zlatá akční pecka 90. let. (28.09.2006)

Samozřejmě že normálně by tenhle film na 5* nebyl, ale tuhle serii s Willisem mam prostě rád. Willis tady zase exceluje a jako ve většině svých filmů, tak i tady řiká spoustu hlášek a stejně jako v prvním díle, tak i tady je spousta výborný akce na který je v podstatě celej film založenej, ale naštěstí to oplývá i slušnou zápletkou, dobře promakaným dějem, napětím a výborným záporákem v podobě Williama Sadlera. Takže pro mě jednim slovem super (01.10.2005)

„Ako sa môže niekomu niečo také stať dvakrát?“ Jednotka ma extrémne nebavila, čakal som viac, takže dvojka (so štvorkou) je mojou najobľúbenejšou časťou série. Tvorcovia zjavne šli na istotu. Vedeli, čo fanúšik chce vidieť a tak mu to dávkujú v obrovskom množstve behom viac ako dvojhodinovej stopáže a s na tú dobu patrične vysokým rozpočtom 70 miliónov. Dvojka ich na celom svete následne zarobila 240 a ako nasledujúci Harlinov film, taktiež výborný Cliffhanger, i ona sa môže pochváliť vynikajúcou snežnou atmosférou. Po zuby ozbrojených záporákov pribudlo, čím sa dostatočne vykompenzoval fakt, že im napriek snahe Franka Nera a Williama Sadlera chýba vodcovská autorita á la Rickamn z jednotky. Filmári idú na doraz, akcia je krvavejšia (cencúľ) a drsnejšia (vtedy ešte bolo v amerických filmoch bežné vyhadzovať do vzduchu lietadlá plné desiatok nevinných civilov), prostredie letiska (a jeho zákulisia) neopozerané a teda osviežujúce. Poteší množstvo rôznych ksichtov vo vedľajších rolách, či už na strane teroristov, alebo zamestnancov areálu (John Amons, Robert Patrick, John Leguizamo, Vondie Curtis-Hall, Colm Meaney, Mark Boone Jr., Dennis Franz, Art Evans). Triky čiastočne zostarli (katapult), ale to je údel všetkých filmov pracujúcich s efektmi. Scenáristi to občas prehnali (vcelku ťažkopádny návrat manželky), inokedy sa ale vytasia s momentami, ktoré ma prekvapia aj keď film vidím po dvadsiaty raz ("ten" zvrat s protiteroristickou jednotkou). (30.10.2004)

"Já to nedělám poprvé" John je v tom zase až po uši, a ono "zase" se stává terčem řady vtipů reflektujících mcclaneovský kult, kult hrdiny, který je magnetem na průsery (neboli teroristy s cizím přízvukem). Schopnost dělat si srandu ze sebe samého (a z pokračování obecně) je velkým plusem druhé Smrtonosné pasti, která po celou dobu chytře využívá toho, že víme, co od sequelu očekávat. Pročež se toho buď nedočkáme, nebo dočkáme nečekaně brzy, nebo v nečekaně velkém množství. Postmoderní sebeuvědomělost z filmu nečouhá, funguje pod rouškou bravurně strukturovaného vyprávění. Během stručné expozice se dovíme velké kvantum potřebných informací (zase jsou Vánoce, John se přestěhoval do L.A., pořád je ženatý a polda), jsme připraveni, že střet dobra se zlem bude mít opět podobu střetu organizované tuposti a individuálního důvtipu (padouši jsou major, generál a plukovník, hodně se pracuje s vojenskými narážkami, na Pearl Harbor, Iwo Jimu a hláškami typu "Vyhráli jsme bitvu"), střetu moderních technologií a mcclaneovské ruční práce (na rozdíl od manželky nepovažuje John za největší vymoženost 90. let telefon v letadle, nýbrž mraženou pizzu) a objevují se motivy, které budou v různém kontextu využívány v průběhu celého filmu (pokuta za špatné parkování, dotěrná reportérka). Prostředí tentokrát není omezeno na jeden barák, ale stále jde o 3, nanejvýš 4 uzavřené lokace (kostel, letadla, letiště), z nichž scenáristé vytěžují maximum. K dosažení hlavního cíle je třeba vyřídit pár vedlejších questů, z nichž jeden (navádění letadla) nevyjde - nenaplnění očekávání - a slouží jenom k posílení Johnovy frustrace a touhy zabodnout zlosynům rampouch do oka (nebo něco podobného, gore záběrů mírně přibylo). Ve správnou chvíli je přihozena další komplikace a deadline (letadlu s manželkou zbývá palivo na 90 minut) a nechybí ani zvrat těsně před závěrem. Proč je kruciprdel dneska tak těžké napsat něco stejně chytře zábavného? 85%Zajímavé komentáře: novoten, JohnnyD, 01001, Mahalik (05.06.2005)

Devadesátkově ukázkový příklad věrné žánrovky, která pod zajetá schémata přikládá novým střelným prachem. Ať už samotnými narážkami na nové technologie a zastaralost McClaneových postupů, tak i přímým střetáváním staré školy (zastupované jednak McClanem uvnitř dění, jednak akčním drajvem osmdesátek na povrchu) s těmito novými vzorci (složitá hackerská hrozba - sebereflexní pomrkávání a vzdávání holdu předchůdci). Vyprávění je perfektně strukturované do několika málo obměňujících se prostorových bloků, takže dojem ze soudržné jedničky se daří zachovat, akční scény jsou tentokráte veskrze zábavné (až na pár poměrně překvapivých výjimek), rozvíjení záporáckých motivů dává smysl a boží Willis hláškuje jako o život. Zlatá devadesátá ve špičkovém, jen lehounce oprýskaném balení. Harlin uměl. 90% (10.04.2019)