Henry Fool

Na konci filmu jsem přemýšlel, o kom vlastně byl víc. O Henrym Foolovi nebo o Simonu Grimovi? Konfigurace v níž se zpočátku nacházejí se převrací pozvolna a skokem. Tzn. nejprve pozvolna (Simon začíná mluvit, sám číst, žádá Henryho o doporučení u vydavatele) a pak najednou přijde skok. Což mě přivádí k Hartleyho práci s časem. Ten je takřka homogenní, téměř nepoznáváme den od noci (resp. to, že byla: noc se nám dává poznat pouze tak, že Simona najednou Henry budí a my si uvědomujeme, že je ráno) delší časové odstupy jsou od kratších nerozeznatelné jinak než např. stupněm těhotenství Fay nebo růstem dětí (nekoná se žádné "o sedm let později"). Prostor je zase prostorem-komunitou. V protikladu k negativnímu elementu násilnického Warrena a jím podporoveného pravičáckého kongresmana Feera (fear?) je podpora místního kněze, korejského majitele obchodu a dokonce i Henryho kurátora (kteří všichni na konci pomáhají Henrymu utéct). Stále nevím o kom byl film víc. Ale rozhodně je to víc než obyčejný film. (10.11.2007)

Desperát/bohém bukowského střihu začne bydlet ve sklepě zakřiknutého popeláře, ve kterém objeví literární talent (a aby dostál svému archetypu, tak mezitím stihne ojet jeho sestru i matku). Ambientní flow příležitostně protnutá nízkým humorem či vysokou krásou, která v tom dlouhém plynutí nenápadně roste, houstne a omotává se kolem vás. Podivínské se mění na blízké. Poetické dílo o poezii a tvorbě, o promarněných i využitých šancích. Hal Hartley mě dostal už během "Trust", ale tohle je ještě lepší. Jsou filmy a pak jsou "tyhle" filmy. (26.02.2021)

Nedokázal som tento film dopozerať v jednom kuse. Rozčuľoval a nudil ma súčasne. Rozčuľoval ma najmä Henry Fool. Málokedy mám možnosť vidieť takého parazitujúceho, lenivého a neschopného hajzla, ako v tomto filme. Simon je zasa pre mňa rovnako neuveriteľná postava, ako Will Hunting, i keď písanie básní je uveriteľnejšie, ako riešenie matematických problémov. Keď k tomu pripočítam vražedne pomalé tempo, mal som čo robiť, aby som to v polovičke nezabalil. Je mi jasné, že tak ako v Lebowskom, i tu si odpor k stvárnenej postave odnáša film, ale nemôžem inak. (20.03.2010)

Příběh kluka, který se potácí na okraji existenční propasti, ale v pravý čas ho zachrání setkání se záhadným cizincem, aneb kterak popelář ke štěstí přišel. Jasně, něco na tenhle způsob už tu stokrát bylo - ne tak docela! Filmy tohoto typu většinou trpí spoustou nešvarů: rejža se snaží stihnout všechno naráz a vznikne mu z toho nesmysl, ve kterém se všichni ztratí, který se snaží působit originálně, ačkoli jen napodobuje, a který se nám snaží vnutit pocit dojetí, i když k pláči je jen mizerný způsob zpracování. Ne tak v případě Henry Foola. Natočit snímek tak plný nenadálých zvratů se značně potrhlým obsahem, který přitom působí, že by se to přece jen mohlo stát, takhle přehledně a pohodově, to je fakt kumšt. A když se ještě ke všemu podaří vyvarovat stereotypů typu moralizování, poučky o smyslu života, trapně šťastný konec pro všechny zúčastněné, to si pak rochním jakbysmet. Spousta lidí asi řekne: "Nuda§" Henry Fool by odpověděl: "De gustibus non disputandum est." (01.04.2010)

Myslíte si, že není možný psát v komentu o "ochlastovi a egomaniakovi" o čistotě? Užijte si další lekci česko-magyarštiny, která vám dá odpověď na všechno. ___ Čistota ducha bývá spojována s odmítáním požitků a zdrženlivým způsobem života, potažmo s naivitou; s tímto přístupem se nemůžu ztotožnit. Je povrchní, paradoxně materialistický a vůbec nezohledňuje skutečnou podstatu čistoty - nikoli askezi (kterou odmítám brát i jako jednu z cest), nýbrž těžce vydobytou čestnost. Která je díky své rozporuplnosti zatraceně sexy, stejně jako Henry Fool. ___ Motiv čestnosti je zde tak všeprostupující, že dosahuje až archetypálních rozměrů a požehnává opravdovostí každou další část hrdinovy cesty (resp. utvrzují sebe navzájem). Možná není náhodou, že hrdina nese jméno "Blázen" stejně jako karta z tarotu (můžete ji pro klid svědomí brát třeba jako ztělesnění memu :) ) vybalancovávající svobodu se sobectvím, moudrost s ješitností a výstřednost s nekonvenčností. HENRY FOOL v sobě podobně snoubí "nespojitelné"; svazuje je uzlíky k páteři křehkého, avšak živoucího tvora, vyplétá jeho kostru a vzlétává spolu s ním nad krajinou plochých, nejsoucích pojmů. A to mám na tomhle filmu ráda. ___ Pozn.: Prozatimní autodiagnóza: perfekcionistický escapismus. :) (29.07.2010)