Henry Fool

Myslím si, že filmy tohoto typu, pokud nezačínají převládat, tvoří již značnou část "kinematigrafického pokladu". Vyznačují se (pokud možno) originálním příběhem, sociální a kriminální zápletkou (přičemž policie a úřady jsou spíš už jen karikaturami), od plic vedenými dialogy s nadměrným (tj. často zbytečným) využíváním exkrementálního výraziva, konzistentně vedenou režijí a kamerou (která má ovšem pouze svůj přísně vymezný prostor). Pozn. 1: Nedávno jsem viděl o 20 let novější film, "Tři billboardy kousek za Ebbingem ", a obecně mi to připadlo dost podobné, podobné sdělení, podobný styl, již určitá manýra. Pozn. 2: Jako hřáči kulečníku je pro mě Henry Fool koulí č. 1, která se zastaví a předá energii kouli č. 2, přičemž koule č. 1 je samozřejmě stále ve hře. Pozn. 3: Do scénáře by se možná hodila i rýmovánka z dnešního tisku: " Obří slalom žen / byl kvůli větru odložen". Třeba při hře na správné a falešné příkazy "Simon Grimm Says". Pozn. 4: Opravdu jsem nechtěl tento film nijak zlehčovat, stalo se to nějak přirozeně, spontánně... (12.02.2018)

Jsem rád, když mě film, od kterého nic nečekám a jehož kvalitám ani příliš nevěřím, dokáže zaujmout natolik, že mi 140 minut, což je délka tohoto filmu, připadá jen jako nějaká velice krátká chvilka, kterou jsem prožil opravdu užitečně a na kterou budu rád vzpomínat ještě dlouho poté, co tato "chvilka" již dávno skončila. A to je přesně případ tohoto filmu, od kterého jsem skutečně nic nečekal a u kterého jsem dokonce nevěděl, jestli se na něj mám vůbec podívat, protože kolem půlnoci, kdy Henry Fool v televizi začínal, bývá už má mysl hodně otupělá. Ale zkusil jsem to a vyplatilo se. Už od začátku to bylo hodně zajímavé, scénka s políbením zadnice pro mě asi ještě dlouho zůstane jako jedna z těch kultovních a nezapomenutelných. Zajímavý nápad je zde prostě doveden až do konce a pan režisér Hartley vyždímal z námětu naprosté maximum a nic nevynechal. Kromě zajímavého příběhu film ale nabízí také zajímavé a kvalitní herecké výkony. Thomas Jay Ryan, Parker Posey i James Urbaniak excelují a i díky nim to byl jeden z těch nezapomenutelných filmových zážitků, který budu mít ve své paměti ještě hodně dlouhou dobu. Filmu nemám absolutně co vytknout a snad jen ještě dodám, že už se začínám těšit na volné pokračování s názvem "Strach Fay Grimové", které bude doufám neméně zajímavé a atraktivní. Tady není nad čím váhat, uděluji po zásluze pět hvězd. (14.07.2010)

Příběh kluka, který se potácí na okraji existenční propasti, ale v pravý čas ho zachrání setkání se záhadným cizincem, aneb kterak popelář ke štěstí přišel. Jasně, něco na tenhle způsob už tu stokrát bylo - ne tak docela! Filmy tohoto typu většinou trpí spoustou nešvarů: rejža se snaží stihnout všechno naráz a vznikne mu z toho nesmysl, ve kterém se všichni ztratí, který se snaží působit originálně, ačkoli jen napodobuje, a který se nám snaží vnutit pocit dojetí, i když k pláči je jen mizerný způsob zpracování. Ne tak v případě Henry Foola. Natočit snímek tak plný nenadálých zvratů se značně potrhlým obsahem, který přitom působí, že by se to přece jen mohlo stát, takhle přehledně a pohodově, to je fakt kumšt. A když se ještě ke všemu podaří vyvarovat stereotypů typu moralizování, poučky o smyslu života, trapně šťastný konec pro všechny zúčastněné, to si pak rochním jakbysmet. Spousta lidí asi řekne: "Nuda§" Henry Fool by odpověděl: "De gustibus non disputandum est." (01.04.2010)

Desperát/bohém bukowského střihu začne bydlet ve sklepě zakřiknutého popeláře, ve kterém objeví literární talent (a aby dostál svému archetypu, tak mezitím stihne ojet jeho sestru i matku). Ambientní flow příležitostně protnutá nízkým humorem či vysokou krásou, která v tom dlouhém plynutí nenápadně roste, houstne a omotává se kolem vás. Podivínské se mění na blízké. Poetické dílo o poezii a tvorbě, o promarněných i využitých šancích. Hal Hartley mě dostal už během "Trust", ale tohle je ještě lepší. Jsou filmy a pak jsou "tyhle" filmy. (26.02.2021)

Myslíte si, že není možný psát v komentu o "ochlastovi a egomaniakovi" o čistotě? Užijte si další lekci česko-magyarštiny, která vám dá odpověď na všechno. ___ Čistota ducha bývá spojována s odmítáním požitků a zdrženlivým způsobem života, potažmo s naivitou; s tímto přístupem se nemůžu ztotožnit. Je povrchní, paradoxně materialistický a vůbec nezohledňuje skutečnou podstatu čistoty - nikoli askezi (kterou odmítám brát i jako jednu z cest), nýbrž těžce vydobytou čestnost. Která je díky své rozporuplnosti zatraceně sexy, stejně jako Henry Fool. ___ Motiv čestnosti je zde tak všeprostupující, že dosahuje až archetypálních rozměrů a požehnává opravdovostí každou další část hrdinovy cesty (resp. utvrzují sebe navzájem). Možná není náhodou, že hrdina nese jméno "Blázen" stejně jako karta z tarotu (můžete ji pro klid svědomí brát třeba jako ztělesnění memu :) ) vybalancovávající svobodu se sobectvím, moudrost s ješitností a výstřednost s nekonvenčností. HENRY FOOL v sobě podobně snoubí "nespojitelné"; svazuje je uzlíky k páteři křehkého, avšak živoucího tvora, vyplétá jeho kostru a vzlétává spolu s ním nad krajinou plochých, nejsoucích pojmů. A to mám na tomhle filmu ráda. ___ Pozn.: Prozatimní autodiagnóza: perfekcionistický escapismus. :) (29.07.2010)