Réžia:
Isabel CoixetScenár:
Isabel CoixetKamera:
Jean-Claude LarrieuHudba:
Alfonso de VilallongaHrajú:
Sarah Polley, Amanda Plummer, Scott Speedman, Leonor Watling, Deborah Harry, Maria de Medeiros, Mark Ruffalo, Julian Richings, Jessica Amlee, Sonja Bennett (viac)Obsahy(1)
Film režisérky Isabel Coixet vypráví příběh 23leté Ann (S.Polley), milující manželky a matky dvou dcer, která se jednoho dne dozvídá od svého lékaře krutou pravdu - je smrtelně nemocná a zbývá ji jen pár týdnů života. Ann nechce způsobit svým blízkým zármutek a rozhodne se nést svůj osud v tajnosti. Ten kousek života, který ji zbývá chce prožít s velkou chutí. Dohnat vše co zanedbala, smířit se s lidmi, se světem Scénář vychází z literární výpovědi Nanci Kincaid PRETENDING THE BED IS A RAFT. Na filmovém festivalu v Berlíně film obdržel speciální cenu Art House Cinemas. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (136)
Námět by měl zákonitě vést k depresi ... předzvěstí mi byly zdejší komentáře. Nicméně tohle dílko mě přesvědčilo, že i umírání může mít "smysl" a dokázalo to nadmíru citlivě. Nedočkala jsem se bolestného naturalismu, nezahlédla jsem obličej stažený v masku utrpení nebo třeba potoky krve. Tomu se tento film vyhýbá. Ovšem náznaky, které diváka nechávají na pomezí vlastní obraznosti, a které jsou předzvěstí skonu, rozhodně neabsentují (rozhovory s lékařem, občasná nevolnost...). Hlavní hrdince moc času nezbývá o ony úkony ("desatero"), které chce před smrtí stihnout, udávají tón a smysl celého vyprávění. Některé body jsou ušlechtile asertivní vůči rodině a okolí (najít dětem novou matku třeba), některé zas čistě sobecké (najít si milence ... třeba). Forma vyprávění je pevně spjata s cítěním hrdinky (studené barvy nemocničních chodeb, barevný svět domova), kompozice záběrů leckdy překvapí. Můj život beze mne není strohým nebo dokumentárním vyprávěním o smrti, je to citlivě artové podobenství o smíření se s ní, smíření se skrz malé-velké skutky a úkony ... ()
Hm... zbyvaji vam 3 mesice zivota, co se da / musi stihnout? Nahrajete dceram narozeninova prani az do osmnacti, navstivite otce ve vezeni, zacnete si vasnivy romanek, najdete pro manzela a deti novou mamu, udelate konecne neco se svymi vlasy... (a nikomu o tom nereknete) Ann se davno smirila s velmi skromnym zivotem ("Mela jsem dite v sedmnacti s prvnim klukem, ktereho jsem polibila") a s podobnym silnym stylem prijala i rakovinu. Nastesti to neni hysterka, ale pomerne inteligentni a odhodlana divka, ktera nedovoli filmu sklouzavat do klise a nesnesitelne melodramaticnosti podobnych snimku. O to se nakonec reziserka Coixet ani nepokousela a s dokonale prirozenou Sarah Polley natocily realisticky (?) pohled na necekany konec zivota cloveka, ktery si nemuze dovolit vsechno zahodit a odjet na cestu kolem sveta. Vse samozrejme jako vzdy vzejde z uveritelnosti postav, v tomhle smeru snad pro film nebyla stastnejsi volba nez drobounka Polley, zvladajici z Ann vytvorit lidskou bytost uz sklopenim oci a par usmevy. Z obrazovky nesleze v jedinem zaberu a sympatie, ktere si dokaze ziskat jsou v zaveru pro divaka... smrtici. "Nikdy sis nemyslela, ze si budes uzivat dest a zvuk listu, jako lide z knih, ktere jsi nemohla cist" ()
Pozoruhodné herecké výkony, osobitý příběh a nesentimentální provedení v tomhle nikterak převratném skoro dojáku, který komorní optikou pojednává o posledních měsících života mladého člověka. Nejsou tam vlastně žádné vyloženě kulervoucí scény, ale je to zdravě vyvážený malý, komorní film, který se v regálu velmi jednoduše mine, jelikož nekřičí do světa brutální reklamou, zvučnými tvůrci, či velkým rozpočtem. Výpovědní hodnou má však velikou, tempo tak nějak střední. Jeden z filmů kde mám pocit, že kniha by byla mnohem lepší než film. ()
Začátek, jak tam na ni prší, mi hned připomněl unofficial video k písni Sail od Awolnation. A hned pak mě napadlo - ach jo, to bude nějaká artová sračka - už podle těch počátečních keců. V podstatě byla - prostě život před smrtí, vyprávěno tou nejobyčejnější formou, i když se k tomu postavila nečekaně - nikomu nic neříct, nachystat se a pak tradá. Na začátku si napíše seznam, takže víte, o čem to tak přibližně bude. A přesně o tom to je! Sarah Polley sice není žádné poleno, ale stačil mi jen pohled na Leonor Watling a oslnila mě úplně vším. Hodně pěkná herečka, přesně můj typ. Nikdy jsem ji neviděl a chci ji vidět víc. Škoda, že není moc obsazovaná. A tím končím - tím nejlepším na celém snímku, kterej mě jinak vůbec nebral... Celé je to takové hodně "ženské" až žensky naivní i pitomé (samozřejmě, existují ještě pitomější, ale to mě nebere). ()
veľmi dojemný a citlivý film, ktoré dokázalo na viacerých miestach rozplakať aj také necitlivé hovädo ako som ja. Príbehy ako ten od susedky Ann, narodeninový od Anninej matky, návšteva otca a podobné veci skrátka nemôžu človeka rozcítiť. Trintignat ako doktor bol skvelý, Ruffalo tiež vynikajúci no najviac ma potešil pre mňa osobne majster vedľajších rolí Molina ako otec . . . nádherný film ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (1)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. února 2003 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (ČSFD)
Reklama