Môj život bezo mňa

Velice zajímavý film. Na jednu stranu se mi velice zamlouval přístup režisérky-nepřikrášlující, syrový a přitom citlivý. Čirý opak toho, co by z tohoto námětu udělal američan. Na druhou stranu jsem se občas neubránil nudě, přestože musím uznat, že dialogy nebyly bezduché plácání, ale měly své opodstatnění a váhu. Další výtku bych měl ke kameře, roztřesená a barevně podivná. Absolutně nejlepší na celém filmu byly zpomalené záběry podbarvené krásnou posmutnělou hudbou. Celkově to vychází na hranici tří a čtyř hvězd. (28.03.2010)

Na tomto filmu bych určitě ocenil, že se tváří úplně jinak, než většina podobných filmů o umírání, které povětšinou brnkají na emocionální stránku, ve snaze dostat z diváka co nejvíc slziček a promáčených kapesníků. Není o tom, že umírám a mám strašně málo času( což je pravda), ale jak si ten čas, co mně ještě zbývá, vychutnám, pokud možno, co nejlépe a to do slova a do písmene. Sarah se mně moc líbila v Tajemství slov a i tady nezůstává rozhodně pozadu a svou hrdinku zahrála jako ženu, která i přes svůj těžký zdravotní stav hledí a plánuje budoucnost na mnoho let dopředu, s naprostou rozvahou a až stoickým klidem. Příjemný film o zamyšlení se nad hodnotou života, který spousta zdravých lidí vnímá jako naprostou samozřejmost. (27.01.2015)

Chvíľu Vám môže trvať, kým pochopíte hlavnú predstaviteľku a jej prístup k "veci". Na prvý pohľad možno nepochopiteľný, na ten druhý maximálne logický. Je fajn, že režisérka nerobí z 23 ročnej postavy človeka so 40 ročnými skúsenosťami a v niektorých veciach sa tak Ann chová ako klasická mladá baba. Ako dievča, ktoré muselo vďaka okolnostiam, ale najmä vďaka vlastnej nevyzretosti predčasne dospieť. Ten najkrutejší následok neuvážených činov je strata schopnosti snívania. Na druhú stranu nikdy neľutovala účasť na poslednom koncerte Nirvany, ktorý sa stal pre jej osobný život kľúčový a práve tieto skúsenosti ju robia silnejšiu, ako jej vrstevníčky. Čiže Môj život bezo mňa je solídny pokus o vykreslenie reality života, krásneho a krutého zároveň. Že k tomu patria aj smrteľné choroby, je každému jasné. Nie každý sa s tým ale vyrovná minimálne tak, ako Ann. (05.05.2014)

No ano, Sarah Polley tu já mohu :) Faktem je, že se režisérka důsledně vyhíbala lacinému ždímání emocí, ale já bych lehké přitlačení na pilu snesl (opravdu nevěřím že jsem to napsal). Dobrá tedy, neumím si představit (a ani nechci) jaký je to pocit dozvědět se tuto novinu, ale reakce a následné činy se mi nezdály příliš realné. Nevěřím tomu, že je člověk to schopný v sobě udržet. Stejně tak nechápu touhu nechat se do sebe zamilovat někým (neboli zlomit někomu srdce ať má rok nad čím přemýšlet). Téměř pět. (17.04.2009)

Mám dneska náladu přesně na tenhle typ filmu. Před chvílí jsem dokoukal Sweet Hereafter, a doporučuju ho všem, kterým "My Life Without Me" přišel pomalý nebo stoický, aby viděli. jak to vypadá "pomalý". Nemůžu sice říct, že bych se s některou z postav plně ztotožnil a pochopil ji, ale to se mi stejně stává málokdy a většinou je to jen iluze. Hlavní hrdinku jsem pochopil tak na 50%. Nebo spíš na 10%? V každém případě to bohatě stačilo na vychutnání tohohle filmu, jehož shlédnutí považuju za největší zážitek s filmem za dlouhý čas. Update: Napodruhé s podpůrným účinkem silé kávy mi tenhle kus způsobil prudkou fyziologickou reakci - dýchavičnost, brnění konečků prstů, mráz po zádech a slaná voda z očí. Radím dobře, radši na to nekoukejte! (05.12.2008)