Môj život bezo mňa

Mám dneska náladu přesně na tenhle typ filmu. Před chvílí jsem dokoukal Sweet Hereafter, a doporučuju ho všem, kterým "My Life Without Me" přišel pomalý nebo stoický, aby viděli. jak to vypadá "pomalý". Nemůžu sice říct, že bych se s některou z postav plně ztotožnil a pochopil ji, ale to se mi stejně stává málokdy a většinou je to jen iluze. Hlavní hrdinku jsem pochopil tak na 50%. Nebo spíš na 10%? V každém případě to bohatě stačilo na vychutnání tohohle filmu, jehož shlédnutí považuju za největší zážitek s filmem za dlouhý čas. Update: Napodruhé s podpůrným účinkem silé kávy mi tenhle kus způsobil prudkou fyziologickou reakci - dýchavičnost, brnění konečků prstů, mráz po zádech a slaná voda z očí. Radím dobře, radši na to nekoukejte! (05.12.2008)

veľmi dojemný a citlivý film, ktoré dokázalo na viacerých miestach rozplakať aj také necitlivé hovädo ako som ja. Príbehy ako ten od susedky Ann, narodeninový od Anninej matky, návšteva otca a podobné veci skrátka nemôžu človeka rozcítiť. Trintignat ako doktor bol skvelý, Ruffalo tiež vynikajúci no najviac ma potešil pre mňa osobne majster vedľajších rolí Molina ako otec . . . nádherný film (29.01.2007)

Velice rozporuplný film. Na jedné straně mi jí bylo líto, ale na straně druhé se mi nelíbilo, jak se chovala. Jak tady už napsal jeden uživatel, místo toho, aby se svěřila své rodiné o svém problému a trávila tak poslední týdny štastně s rodinou, tak si místo toho radši našla dalšího chlapa a tak byla svému oddanému manželovi ještě ke všemu nevěrná. I takto se dá vnímat tento film a né jenom celou dobu litovat hlavní hrdinku filmu. Těžko říci, jak bychom se zachovali my . . . Film se mi ale líbil, jelikož v něm často zazněly zajímavé myšlenky hl. hrdinky. (17.03.2010)

Včera jsem koukal na Pořád jsem to já a zařekl jsem se, že už si nepustím žádnej další film o umírání. A ejhle...další. Ale krásnej! Jemnej, uvěřitelnej, citlivej, civilní... Pořád jsem to já je v porovnání s tímhle bída nastříkaná něčím, co mi zpětně moc nevoní. Možná to znáte - něco vás zaujme, chvíli se vám to snad i líbí, a zpětně se, když si to vybavíte, podvědomě zašklebíte nebo dokonce otřepete odporem. Tohle bylo jiný. Silný. A smutný. Hodně smutný... :( (07.08.2015)

Film, který přes celou stopáž řeší problematiku umírání a ani jednou nedojme? Ano, to je Můj život beze mne. Sterilní příběh hlavní hrdinky, která se s velkým nadhledem vypořádává se svým umíráním, je nesympatická, chladná a lidsky nepochopitelná. Ostatní charaktery jsou zredukovány na typy, které jen podtrhují tu 106 minutovou nudu. U tohoto filmu si člověk uvědomí, jak je těžké natočit film o lidském zoufalství zasazený do amerického zapadákova, nezabřednout však při tom do kýče a citového vydírání a zároveň se dotknout něčeho v nás. Příkladem může být skvělý Wrestler, nepříjemný Sling Blade či téměř nekoukatelný snímek Kluci nepláčou. Isabela Coixet se snažila být k problému natolik odtažitá, až stvořila nudnou a neuvěřitelnou báchorku, jež je po formální stránce leckdy zajímavá, ale není schopná říci zhola nic. (18.09.2009)